Quidam (Bernard Campiche 2006), právě vycházející román švýcarského autora Thierry Luterbachera (1950), je příběhem Calvina Flusse, vyprávěným v první osobě, pro nějž se autor inspiroval vlastním dětstvím v jurské vesničce Péry-Reuchenette.

Prvních pět let Calvin prožívá ráj na zemi - oddává se fantazii a rozjímání obklopen milující rodinou, vydává se na dobrodružné expedice na půdu rodinného domu s kamarádkou Héloïse Nuage. S nástupem do školy však končí bezstarostné dětství a nastává období vzpoury proti světu dospělých, který je Calvinovi vnucován. Pro Calvina je škola utrpením, je záhy označen za lajdáka a budižkničemu – nijak totiž neskrývá to, že v životě nechce nic dělat, naopak je na svoji volbu náležitě hrdý. Nic nedělat je pro Calvina (a tedy i pro autora) základní podmínkou zachování dětství. Ve škole je Calvinovi věrným strážcem spolužák Pierrot Lacère – Calvin, Pierrot a Heloise tvoří nerozlučné trio a společně sní o světě, kde nikdo nikomu nic nevnucuje a nikomu nic nedluží. Jednoho dne se všichni tři přátelé rozhodnou vyrazit na cestu za vysněným světem, a stávají se  “quidamy“, bezejmennými poutníky bez cíle a bez domova. Čtenář tak opouští příběh nevinného dětství a vydává se po stopách zneklidňujícího dobrodružství. Hledání země nikoho se postupně mění v jakési road movie, jež vrcholí v luxusním hotelu, kde se Pierrot a Héloïse oddávají romantickým představám v hollywoodském stylu, zatímco se Calvin uzavírá do stále větší samoty. Pierrot postupně zapomíná na svoji vzpouru proti sociálnímu bezpráví a podléhá vražedné šílenosti, v níž je zločin považován za umělecký výtvor. Mezitím Calvin ztrácí jakékoliv pouto s realitou a stává se divákem, nestranným pozorovatelem jednání ostatních. Snaha tří dospívajících hrdinů zbavit se povrchnosti a žít okamžikem uprostřed přírody ustupuje před vzrůstající touhou po luxusu a požitcích konzumace.

Tento román plný úzkosti, nostalgie, revolty a zároveň nadšení a lehkosti lze číst nejen jako oslavu dětského vnímání světa, ale rovněž jako kritiku společnosti, která dětem od nejmladšího věku vnucuje své konzumní hodnoty. V takovém světě jsou poezii schopni vnímat pouze lidé žijící na okraji společnosti, kteří si zachovali dětského ducha a schopnost pocítit či projevit úžas.

Román však není ve svém poselství tak černobílý, jak by se zdálo – svým závěrem poukazuje na meze našich vysněných ideálů a rovněž na možné extrémy, k nimž se uchylují snílci jako Calvin, vystavení bezohlednému světu lichvářů.

Thierry Luterbacher ve svém novém, v pořadí třetím románu mísí detektivní prvky s poezií a hudebními odkazy, které dávají příběhu ojedinělý charakter. Poklidná atmosféra se střídá s napětím, humorné pasáže s poezií. Autorova umělecká mnohostranost (malíř, divadelní a filmový režisér) se silně odráží v jeho literární tvorbě, která tak získává na tajemnosti, poetičnosti a zvláštním kouzle, jež z Thiery Luterbachera činí jednoho z nejoriginálnějších prozaiků francouzského Švýcarska.