V letošním roce vyšla sbírka povídek Jánose Háyho, mladého titána současné maďarské prózy, který je zatím českému čtenáři zcela neznámý.

Soubor krátkých textů s názvem V manželství i po něm zahrnuje Háyho nejlepší povídky za posledních deset let jeho tvorby. Název sbírky stejně jako obálka knihy, na níž jsou kolíčky na šňůře vedle sebe pověšeny dvě lidské postavy, naznačují hlavní problematiku souboru, kterou tvoří problémy v mezilidských vztazích. Protagonisté, i přestože jsou zdánlivě ukotveni v přístavu manželství, se chovají, jako kdyby toto pouto už dávno neexistovalo, jako by bylo „po něm.“ Hlavní poselství cyklu by se dalo shrnout do věty: nezáleží na tom, zda máme diplom, auto, dům a děti, stejně zestárneme hluboce osamělí, i když máme vedle sebe partnera. Poznáváme zde nešťastné ženy a muže, vyprahlá manželství, rozpadající se vztahy plné nevěr, ponížení, zoufalé touhy po lásce a neschopnosti ji opětovat. Problémy všech protagonistů nás uvádějí do rozpaků tím, jak jsou nám povědomé, blízké, i přesto, že si tuto skutečnost mnohdy nechceme připustit.

Druhá část cyklu tvoří jistým způsobem pokračování části úvodní, narozdíl od ní se zde Háy zaměřuje na širší spektrum životních problémů, i zde však základní esenci příběhů tvoří směsice rezignace, ironického pocitu vystřízlivění a splínu. Vypravěč umisťuje příběhy do našeho století, tu do prostředí maďarské metropole, tu na venkov či do aglomerace.

Skličující atmosféra prvních dvou částí je oživena poetickými črtami, oslavujícími budapešťské mosty, jež tvoří třetí čtvrtinu textu. Nejedná se zde o epiku ani o básně v próze, nýbrž o čiré básnictví.

Také poslední část cyklu charakterizuje básnické ladění, převažuje zde však epika takřka baladického typu, prosycená výbušným napětím a Háyho mistrovskou schopností empatie.

© Kateřina Horváthová
Článek vyjde v Týdeníku A2.