Budu hvězda
Szemes, Zsuzsa: Budu hvězda

Budu hvězda

Nejsem nic. Už zas. Sedím tu v rohu, kam se mnou moje opilá máma mrskla, protože jsem jí řekla, že mám hlad. „Přestaň už!“ řvala na mě, a já přestala. Usadila jsem se jak prach v rozbitý lampě, kterou nikdy nikdo neutřel.

Nejsem nic. Už zas. Sedím tu v rohu, kam se mnou moje opilá máma mrskla, protože jsem jí řekla, že mám hlad. „Přestaň už!“ řvala na mě, a já přestala. Usadila jsem se jak prach v rozbitý lampě, kterou nikdy nikdo neutřel. Batolí se ke mě Ségra, prcnu celou mokrou. Jak já ji nenávidím! No a taky Bráchu, co za mnou ustavičně leze. Tydle dva celej den smrděj. Nikdy je nikdo neumeje. Akorát, když se čeká návštěva tety Pečovatelky. To je každej měsíc jednou. To pak umytý a profackovaný sedíme na jediný posteli. Ani hnout se neodvážíme. Všichni máme strach. My z facek po návštěvě. Maminka z tety Pečovatelky, která zarazí podporu, a z čeho by pak bylo na chlast? Teta Pečovatelka má hrůzu z mýho Tatínka, kterej jí slíbil, že ji vojede. Tatínek se taky bojí. Když ho teta Pečovatelka udá, bude si muset odsedět ty dva roky podmínky. „No, jakpak se máte, jakpak se máte?“ Ptá se teta Pečovatelka. Nikdo nic neříká. Nato se nám začne hrabat v hlavách. Hledá. Maminka se šklebí. Ráno nás vykoupala. Jenže teta Pečovatelka se taky nedá. Koukne se taky na mou počuranou Ségru i na Bráchu. Rány jim mokvaj i pod tlustou vrstvou krému. Maminka je tak nervózní, že si až nehty okusuje. A Tatínek kouká tetě Pečovatelce na zadek a začne sebou šít a povídá, že: „Že máte ale chytrou prdelku.“ Nato Maminka zařičí a dá si ruku před bezzubou pusu. Teta Pečovatelka dělá, že je hluchá. Jenom kroutí hlavou a šťourá se bráškovi v lulánkovi. Vytahuje a stahuje mu přes něj kůžičku. Bráška řve. „Kolikrát vám mám říkat, abyste toho chudáčka vzala k doktorovi. Má zúženou předkožku!“ „Ale já nemám! Mám vám to ukázat?“ chytí se Tatínek za poklopec a mrkne přitom na Maminku. Můj Tatínek je fakt vtipnej! No, a po tomhle teta Pečovatelka fofrem odejde. Než odškytá její Trabant, Tatínek už Maminku povalí na záda. A my se pořádně držíme z obou stran, abysme z toho velkýho natřásání nespadli. Koukáme s očima vyvalenýma, jak se dělá další bráška. „Kruci, že sem si ale pěkně zašoustal!“ pomlaskává Tatínek a ze samý radosti plácne Maminku po zadku. I my máme radost. Teď už je jistý, že dostaneme najíst. To je pak chleba, špek, dokonce i míchaný vajíčka! Po jídle co nevidět teče víno a krev. Protože se oba namažou a jdou si po krku. Ale to nás už nezajímá. My se nacpali míchanejma vajíčkama se špekem a jsme ospalý. Ségra a Bráška v jednom chumlu spěj pod stolem. To oni už taky vědí, že tam nepřekážej. A já sedím v rohu postele a nejsem Nic. Už vím, jak se proměnit v Nic. Tak si mě sotva všimnou, ale já vidím a slyším všecko. A když mě mlátěj, umím si tak rychle dát ruce přes hlavu, aby mi na ni plesklo co nejmíň facek. Teď koukám na Maminčinej voteklej obličej. Tatínek jí podrápal nos. Spí s otevřenou pusou a tečou jí z ní sliny. Tatínek i ve spaní skřípe zubama. Jinak je ticho. Nejsem nic, ale vím, že jednou budu hvězda. Budu hvězda. Nebejt Ségry a Bráchy, už teď bych byla. Od tý doby, co sou tady, všecko zkazej. Pokaď voni nebyli, Maminka mě všude brala sebou, ale teď já musím zůstávat doma a dávat na ně pozor. A pak, když brečej, dycky řežou mě. Takže, když to nikdo nevidí, já jim taky nařežu... Už se nemůžu dočkat, až bude zejtra. Protože zejtra pudem s Maminkou šoustat do jedný hospody. Poněvadž tam Maminka a strejda Hospodskej zajdou do skladu, a já zatím jím dorty, piju kolu a koukám na video na japonský harakyrový strejdy, co si jeden druhýmu podřezávaj krky. Ale mluvit o tom teda nesmím, jinač už žádná kola ani žádnej dort. Tady si každej myslí, že Maminka uklízí. Ale já ji ani jednou neviděla zametat, akorát hekat se strejdou Hospodským. A taky mám moc ráda, když si mě strejda Hospodskej posadí na klín a hladí mi pinďulku, protože to je tak bezva! Jenže Maminka žárlí! Když to vidí, dycky se se strejdou hádá a že prej: „S vlastní cérou to teda nezkoušej!“ To mě pak strejda Hospodskej rychle pustí a říká: „Ty moje hvězdičko zlatá!“ – a dá mi velkej kus dortu. Mám moc ráda tohodle strejdu Hospodskýho, ale zrovna tak mám ráda i Strejdu, co peče ryby, a taky peče masíčko a lángoše. To je taky takovej milej strejda a pro něj sem taky jeho hvězdička. Tenhle Masíčkovej strejda si mě taky vždycky veme na klín a on mi taky hladí frndičku. Jenom nevím, proč mi dává do ruky svýho pinďoura. Tenhle strejda mi vždycky dává spoustu masa, lángoše a čekuládu. Když už se Našim rozkutálej všecky prašule, tak obvykle zajdem do venkovní krčmy prcat na rychlovku. Tam nás maj všichni rádi... Ta fůra namazanejch strejdů má hlavně radost z Maminky. Každej nám nosí ke stolu pivo a víno, a jak se nasmějeme. Protože tady se směje každej a každej má dobrou náladu. A zatímco Tatínek pije tu spoustu chlastu, Maminka jde na dvůr tý krčmy a opře se o zeď v tý tmě. Pak přijde nějakej strejda a prcá Maminku zezadu. Pak jí dá peníze a pak zas dělaj to samý s dalším strejdou. Pozdějc Tatínek spočítá peníze. Když je jich málo, tak jdem do další krčmy, a tam se taky máme dobře. Tam nás taky má každej rád. Tak takhle prima sem se měla, dokud sem nemusela dávat pozor na tyhle dva. Protože Babičky se sepraly a teď je nehlídá ani jedna. Do hospody je brát nemůžem, protože to by nikdo neměl Maminku rád, a kde by pak Tatínek bral na chlast? A když se Tatínek nemůže dost napít, tak má moc špatnou náladu a hned se pere. To je pak lepší, když sem Nic a zmiznu mu z očí. A přitom mám Tatínka tak ráda! Když se zeptá, kdo mě má rád! Kdo je moje zlatá kurvička? Kdopak mi dá na chlast, až zestárnu? „Já! Já!“ A to pak rozpřáhne náruč a já letím k němu, aby mě zved a řekl, ty moje zlatá hvězdičko, ty si Tatínkova největší radost! Akorát to nemůžu vystát, jak se Ségra mezi nás cpe. Odstrkuje mě od Tatínka, aby zvedal ji! Zejtra bude u nás cirkus. Přijde Babička a Děda. Oni sou mojí Maminky Máma a Táta. Když přijdou, tak už číhá i druhá Babička, ta co bydlí s Dědečkem na vrchní zahradě. Dycky tam stojí ve dveřích a první Babičce nadává do kurev a taky proč že sem vůbec choděj! A kvůli tomu se tak rafnou, že se do toho musí vložit i Dědeček, nohama-rukama, násadou vod smetáku a lopatkou na smetí. Nejdřív se je pokouší usmířit můj Tatínek, ale na to mu všichni vynadaj do hovad, že co má do toho co kecat, a vůbec, on je taky pasák, vožralej kriminálník, co se vyhejbá práci. Tohle dycky říkává Maminka mý Maminky, načež Maminka mýho Tatínka na to řekne, že to jo, Bůh ho trestá, že si vzal tudle vožralou pouliční děvku, a von že neuďál ani jedinýho z nás. Na to si druhá Babička dá ruce v bok a povídá: „Děvka jó, ale ta, co to řiká! No, a touhle chvílí si vjedou do vlasů. A dlouho se nedá poznat, kdo je vespod a kdo navrch. Pak se na sebe vrhnou i Dědečkové, načež moje Maminka skočí na Tatínkovu Maminku a rve jí vlasy a za to Tatínek chytne pod krkem moji Maminku. Pozdějc dycky přijedou strejdové Policajti a odtrhnou je od sebe. I sousedi zdaleka se choděj kouknout, komu zůstane kolik zubů. Já v tý době jsem dycky Nic pod postelí, protože tady obvykle všecko lítá. Minulej tejden dostalo křídla Tatínkovo rádio a k sousedům lítaly i hrnce na polívku. Jednou sme měli i telku, jenomže Maminka ji hodila po Tatínkovi. Teď sem jenom zvědavá, co zas rozflákaj. Protože už máme jen postel, jednu židli, stůl a kamna na uhlí, na těch Maminka dycky vaří. Proto nemám ráda ani Babičky ani Dědečky, protože to je u nás dycky hádanice. A nenávidím je taky za to, že ani jeden už nechce hlídat Ségru a Bráchu. Na co potom teda sou? Některej den, když rodiče odešli do hospody vydělávat peníze, nechali mi na starost Ségru a Bráchu. A já je prostrčila plotem k Babičce, ať tam na ně dávaj pozor. Bráška řval, praštil se, a já mazala, aby nešli za mnou. Dědeček si toho přesto všim a hnal mě holí až domů, navíc i Ségru s Bráchou strčil k nám a zavřel za náma dveře. Ty dva brečeli celej den, poněvadž měli hlad. A doma nebylo nic k jídlu, jen suchej chleba a ten byl tak tvrdej, že ho Brácha nemoh ukousat. Proto taky bych byla ráda sama, protože pak bych dycky mohla jít s Maminkou a Tatínkem, jako kdysi. Poněvadž je tak prima bejt s těma Masíčkovejma strejdama, protože to se dycky pořádně nabaštím, dyť já sem tam Hvězda! Každej mě tam má rád, a co se nasmějem. Jak já ty strejčky miluju! Jenže teď k nim jít nemůžu, protože Maminka už zas chodí s břichem! Ani Masíčkovej strejda, ani strejda Hospodskej ji nechtěj šoustat. To se radši hrabou v mý kundičce. Jenže to zas Maminka žárlí a nedovolí to, prej až budu větší! A přitom je to tak fajn, a suchej chleba já nerada. Tatínek taky ne. Taky už Mamince říkal, s tebou by člověk chcíp hlady. Když se ti nechce vrtět zadkem, můžu zrovna tak dobře jít. Jít můžeš, trochu pracovat. Řekla Maminka, a tím se Tatínka moc dotkla. Běž na Výbor pro podporu! „Tenhle měsíc už mi víc nedaj!“ řvala zas Maminka, a zas se kvůli tomu poprali. Pak se udobřili. Pak Maminka roztrhla prostěradlo vejpůl. Fest se s ním vomotala v pase. Takže měla břicho zas placatý. Všichni jsme šli do hospody. Ta spousta uchlastanejch strejdů radostí tleskala. Hned našim donesli fůru chlastu. A nám pagáče a studený maso a kolu. Konečně jsme se nadlábli. Ségra a Brácha hned usnuli v jednom rohu. Mě si jeden z těch strejdů posadil na klín. Prstem mi šáh pod kalhotky. Zavřela jsem oči. Ten Strejda mi funěl za krk. Tak krásně mě ještě nikdy nikdo nehladil. Pak Tatínek houknul na toho strejdu. Hele! Ne abys jí ho tam strčil, nebo tě přetrhnu vejpůl! Ten strejda slíbil, že něco takovýho by neuďál za nic na světě. Víš kámo, já mám taky jednu takovou Hvězdičku. Pak dal Tatínkovi peníze a ten ďál, že nic nevidí. Zatímco Maminka byla venku s tou spoustou strejdů, Tatínek pil a hrál karty. Konečně sme se měli dobře. Zle nastalo teprve až Maminka přišla ze dvora a začala naříkat. Tatínek byl nejdřív moc naštvanej, že ona kazí takovej krásnej večer, a eště ani nevyďála dost peněz. Vyděsil se teprve, když Maminka začala křičet, že ajaj, ajaj, doktora! Doktora, protože umřu! Nohy a šaty měla samou krev. Ty hele! Nedělej mi tady cirkus! Řek to i strejda Hospodskej. Ďete už do prčic! Nekazte mi tady kšeft! Vyhnal nás. Maminka se na cestě sesypala a moc plakala. Tatínek klel, že co šaškuje, pak ji přece jen vzal na záda a nes ji až domů. Pozdějc sousedi zavolali strejdu Doktora. Sedla sem si pod stůl. Honem sem ze sebe uďála Nic. Aby mě Babička neodvedla jako Ségru a Bráchu. Strejda Doktor položil Maminku na postel a strhnul z ní kalhotky. Maminka ječela a strejda Doktor křičel a strašně nadával. Co ste dělali?! Zvířata! Jen se koukněte, co ste udělali! Zabili ste ho! Strejda Doktor ukazoval něco krvavýho. Maminku odvezla záchranka, Tatínka strejdové Policajti. Pozdějc přišel tatínek domů, aby nám dal najíst a dal nás do postele. Přišli k nám Babička s Dědečkem. Ty taky řvali. Kde ste byli?! Co ste dělali?! Popadla mě za vlasy a vytáhla zpod stolu, a přitom já sem Nic, ale to ona neví. Řekni mi, co ste to dělali?! Lomcovala se mnou Babička. Nic! Nic! Já taky řvala a honem sem zalezla do postele a votočila se ke zdi. Když konečně odešli, Tatínek mě pohladil po hlavě. Hvězdičko moje zlatá! Ty seš moc chytrá holčička, víš vo tom? A povíš to tak každýmu, že jo? Pak ti Tatínek koupí velikánskou pannu. Řekla sem nejenom pannu, taky maso a dorty ať koupí. Pak sem usnula a zdály se mi krásný věci, protože Tatínek eště dlouho seděl vedle mě na posteli. Když Maminka konečně přišla, měla břicho placatý. Z toho sem měla velkou radost. Na co je mi novej brácha? I tydle dva už sou moc. Teta Pečovatelka teď chodí častějc. Dycky je na mě taková milá. Hladí mě po hlavě a vyptává se: „Kampak dycky chodíte s Maminkou? Co dělá tvoje Maminka a tvůj Tatínek? To ji pak uteču. Nic! Nic! Říkám jí dycky, ale ani to nechce slyšet. Když teta Pečovatelka odejde, Maminka a Tatínek mě popadnou a dostanu vod nich takovejch pusinek. Hvězdičko moje zlatá! Ty si ale chytrá! To mi dycky říkaj. A já vím, že v tý chvíli mě maj strašně rádi. Tatínek byl dva dni pracující člověk. Ale děsně mu to ublížilo, poněvadž se unavil. Vykládali uhlí z vagónu. Teď zas odpočívá doma, celej den chlastá a hádá se s Maminkou. Včera se zas pohádali Babičky a Dědečkové. Každej mydlil každýho. Jedna Babička vymlátila druhý Babičce všecky zuby. Ty spodní i vrchní. Uviděl to Brácha zpod postele. Vylez, že je sebere ze země. V tu chvíli na něj spad jeden z Dědečků a zaleh ho. Všimli si toho teprve až když je strejdové Policajti chtěli vod sebe roztrhnout. Maminka si rvala vlasy, když uviděla Brášku. Letěli s ním k doktoroj. Ale marně. Bráška byl zalehnutej nadobro. Teď by bylo dobrý, kdyby i na Ségru spadla někerá Babička nebo Dědeček. Pak bych konečně mohla bejt sama! Teď nejsem Nic... byla bych Hvězda, kdyby umřela i Ségra. Zase přišla teta Pečovatelka. I teď se vyptávala na všecko možný. Ale já jí neřekla nic. Mluvili taky vo tom, že už mi bylo šest, ale musím počkat eště rok než budu moct jít do školy. Ta ještě není zralá. To řekla teta Pečovatelka a povídala taky, že musím chodit do Školky. Maminka z toho radost neměla, protože pak mi musí dát každej den nový šaty a taky mě musí koupat. Ale přece jen mě odvedli do Školky, protože jinak by teta na Vejboru nedala Mamince peníze na chlast. První den sem hrozně plakala. Radši bych šla do hospody, k tý spoustě strejčků, jíst maso. Teta ve Školce byla děsně hodná a pohladila mě. Neplač, hvězdičko, a dala mi fůru krásnejch hraček, jaký sem eště nikdy neviděla. Školková teta nás učila zpívat. Já se taky naučila malý kotě v botě. Já se stala ve školkový kapele činelistou a byla sem ta číča, co na konci mňouká, protože snědla máslo. Ve Školce už mám spoustu kamarádů. Děsně moc si hrajem a zpíváme. Školkovou tetu mám tak strašně ráda, protože krásně voní a dycky mě pohladí, když se k ní přitulím. Eště ani jednou mě neodstrčila. A taky je fajn, že teď nemám na krku Ségru. Teď si s Rolandkem a Tiborkem ráda hraju na harakyrníky a víly. Oni mě taky maj moc rádi. V poledne, když si musíme jít lehnout, spěj dycky vedle mě. Rolandkovi už sem taky ukázala, co mám pod kalhotkama. Tiborek mi zejtra přinese žvejku, tak se taky může podívat. Když nemusím do Školky, du já taky s Maminkou do hospody. Tam mě Tatínek postaví na stůl a zazpívám tu vo tý kočičce, co snědla máslo. Ta fůra strejdů se pak moc raduje a hodně se směje. Naši maj taky radost, protože dostanou víc peněz, když já tancuju. Byla sem ve Školce jen dva tejdny, protože Ségra omarodila. A tak Maminka nemá čas mě tam vodit. Tatínek taky ne, protože on dřív jak v poledne není zvyklej vstávat. A přitom už sem do tý Školky chodila tak ráda! Jenže ta počuraná Ségra všecko zkazila. Kdyby tak na ni spadla Babička! S Maminkou a se Ségrou sme šly do hospody. Strejda Hospodskej a Maminka řekli, ať dávám na Ségru pozor, aby nešla za nima. Nadarmo sem Ségře mačkala ruku, utekla, zatímco si mě jeden strejda posadil na klín. Šla do skladu a našla Maminku a na ní strejdu Hospodskýho. Ségra řvala a tahala strejdu, aby Mamince neubližoval. Nato tam přišli všecky tety a strejdové a koukali, co dělá Maminka se strejdou Hospodským. Všichni se smáli a pokřikovali. Hlavně manželka strejdy Hospodskýho. Pak nás ta uřvaná teta vyhnala domů. Maminka mi strašně nařezala. A já zas nakopla Ségru. Teď maj všichni špatnou náladu. Zase nejsem Nic. Kdy už budu Hvězda? I Tatínek má vzteka. Nedostal peníze od tety z Vejboru. Tak teďka musí jít do práce. Protože když nepude, strčej ho do lapáku. Proto se popral s Maminkou. Pak spolu odešli do hospody. Šla sem za nima, ale Maminka mi strašně nafackovala. Mazej domů! Hlídej Ségru! Moc jsem plakala. Dneska sme nejedly nic než suchej chleba. Mám hlad! Kdyby mě aspoň odvedli do Školky, protože tam dostanu od Školkový tety najíst dokonce čtyrykrát. Když už nemůžu jít do školky, kdybych tak aspoň mohla jít k těm strejdům do hospody! Mějte mě rádi! Ať už mě taky někdo má rád! Řvala sem, ale nikdo mě neslyšel. Jak by to bylo prima, sedět teďka ňákýmu strejdovi na klíně a pak jíst maso. Ale nejde to. Teďka mám na krku Ségru. Řve. A já jí přitom nic neuďála. Zase se podělala. Jak já ji nenávidím. Chcípni Ségra! Kvůli tobě sem dycky Nic! Něco mě napadlo. Poď Ségra. Dem se projít. Dostaneš pak čekuládu. Chytla sem ji za ruku. Vyvedla sem ji na dvůr. Je ticho. Došly sme ke stromu. Na jedný větvi visí provaz. Kdysi to byla moje houpačka. Teď tam tatínek dycky věší psy a kočky, když sem přidou. Jen se koukni, Ségra, co ode mě dostaneš? Ségra se konečně směje. Já se taky směju. Prostrčila sem Ségře hlavu smyčkou. Čekuládu! „Čeku...“ povídá, ale já se pověsim na druhej konec provazu a hopám se na něm. Ségře nedosáhnou nohy na zem. Umřela už Ségra? Neřiká nic. Pohoupu se eště trochu. Zpívám jí: „Houpy, hou, myšky dou, douuu! Hopla! Pustím konec provazu. Ségra pěkně kecne. A já už vím, že sem Hvězda! Zářivá hvězdička...

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse