V květnovém čísle literárního časopisu LEER, respektovaného periodika, oceněného cenou Premio Nacional al Fomento de la Cultura (Národní cena za podporu kultury), najde čtenář nejzajímavější příspěvky poněkud paradoxně stranou nejobsáhleji zastoupeného tématu, jehož zpracování není místy příliš zručné.

Nejistá situace uplynulých měsíců na Kubě tvoří poslední dobou v nejrůznějších variacích vděčný námět (nejen) kulturních časopisů – v LEER najdeme bezpochyby zajímavý článek o vězněných novinářích a intelektuálech na ostrově svobody, který ovšem postrádá globálnější pohled a často se mění spíše v jakýsi jmenný rejstřík uvězněných (popřípadě jejich příbuzných).

Navazující dlouhý rozhovor s karibskou literární legendou Raúlem Riverou zaujme rovněž, je však veden příliš stereotypním způsobem, překvapivě mu chybí temperament, a jelikož tazatel (madridský novinář José Luis Gutiérrez) je zároveň Riverovým přítelem, je konverzace prokládána zbytečnými komplimenty.

Daleko vitálněji působí kratší rozhovory se španělskými autorkami Nativel Preciadovou, čerstvou držitelkou ceny Premio Primavera de Novela 2007 za román Camino de hierro (Cesta ze železa), a osobitou Lucíou Etxebarriovou, která se rozhovořila o podobnostech svého nového románu Cosmofobia (Kosmofobie) s proslulým La colmena (Úl) Camila Josého Cely.

Zvláštní kouzlo má článek Vargas Llosa vs. García Márquez – historia de un puñetazo („příběh jednoho úderu pěstí“) o napadení Garcíi Márqueze peruánským romanopiscem, údajně proto, že Kolumbijec přislíbil manželce Vargase Llosy pomoc při rozvodu. Oba spisovatelé jsou kromě toho protagonisty dalších příspěvků – mladý kolumbijský autor Antonio García Angel nám přiblíží akci (Beca de la Fundación Rolex), jež mu umožnila zaslat svůj manuskript právě Vargasu Llosovi a posléze se s ním opakovaně setkat a o nedostatcích své práce diskutovat, článek Gabo en Cartagena poutavě pojednává o spisovatelově vztahu k tomuto kolumbijskému městu.

Protože LEER je především periodikem literárním, kromě dalších více či méně zajímavých reportáží je mnoho stránek z celkových 90 věnováno kratším recenzím publikací nejrůznějších žánrů, přičemž hranice fyzické ani časové nehrají sebemenší roli – můžeme se tedy dočíst o nově vydaných překladech Bukowského, Orwella, Swifta, Murakamiho či Eca. V časopise si své najde náročný čtenář i příležitostný zájemce o literaturu a za velmi přijatelná 3 eura se oba kromě příjemně strávených okamžiků spolehlivě zorientují v květnové literární situaci na španělském trhu.