V románu Rosie Carpe vypráví spisovatelka Marie NdDiaye příběh jisté zcela obyčejné mladé Francouzky. Rozhodne se odjet na Guadeloupe za svým bratrem Lazarem. Přitěžující okolnost: je těhotná,... a první dítě si s sebou nese v náručí. Vydává se sice do neznáma, odevzdává se do rukou osudu, ale doufá, že bude konečně šťastná.

Jenomže Lazar ani rodiče nejsou vůbec vstřícní, a vlastně ani hodní, jak Rosie doufala. Mladá žena se nakonec rozhodne vzdát svých dětí, aby sama přežila...

Marie NDiaye zkrátka i v této knize líčí - prostým, jasným jazykem - zamotané, nepěkné vztahy panující mezi lidmi, mezi rodiči a dětmi. Lidé žijí vedle sebe, ale každý zůstává sám, opuštěný, o nějaké lásce nemůže být ani řeč. Navenek jsou to obyčejné postavy, žijí obyčejné životy, avšak chovají se jak upíři... A čtenáře až zamrazí, když si uvědomí, nakolik může takový příběh být pravdivý.