Měsíčník Quimera – Revista de literatura se svou strukturou liší od dalších dvou španělských literárních časopisů, Qué leer (Co si přečíst) a Leer (Četba). Dohromady jsou považovány za nejkvalitnější literární triptych mezi kulturními periodiky na Pyrenejském poloostrově.

Zatímco Qué leer a Leer přibližují španělskému čtenáři kulturní dění ve Španělsku i ve světě prostřednictvím většího množství kratších a méně do hloubky jdoucích reportáží a rozhovorů (což ovšem v žádném případě neznamená, že by byly méně kvalitní či zpracované bez vysokého stupně odbornosti), Quimera vždy obsahuje méně tematických okruhů, ovšem pojednává o nich na širším prostoru a podrobněji – výjimkou nejsou až patnáctistránkové reportáže či interview s dobrou čtyřicítkou otázek, na jejichž zodpovězení je dotazovanému rovněž poskytnuto tolik prostoru, kolik potřebuje.

Nejinak je tomu i v závěrečném čísle roku 2007. Společným jmenovatelem tří z celkových pěti rozhovorů, jež se v čísle objevují, je katalánská metropole Barcelona. Zatímco francouzský spisovatel Mathias Enard si toto město vybral jako svůj domov, barcelonští autoři Quim Aranda a Mari Paz Balibrea je naopak opustili a přesídlili do Londýna; všichni tři hovoří o svých zkušenostech v kulturně a jazykově odlišném prostředí.

Britská spisovatelka Doris Lessingová ve své zpovědi vysvětluje, proč její prózu nelze i přes tvrzení mnoha kritiků považovat za feministickou a proč si svou biografii napsala sama, zatímco uruguayský autor Mario Levrero (1940–2004) nám ve vzácném rozhovoru z roku 1995, doprovázeném rozsáhlým portrétem tohoto, v hispánském literárním světě donedávna ještě málo známého autora, prozradí, proč se i přesto, že procestoval téměř celý svět, vždy rád vrací do Montevidea.

Pokud jde o reportáže, mezi nejzajímavější se řadí článek o tom, jak do Španělska pozvolna proniká arabská literatura a začíná si úspěšně razit cestu do významných nakladatelství, a poučná úvaha nad vždy ožehavým tématem, totiž jaký postoj by měli zaujmout literární kritik a editor kulturního periodika, aby výsledkem byla oboustranná spokojenost. Manuel Zabala ve své svérázné povídce La Odisea 2 nabízí zcela novou interpretaci jedné ze stěžejních epoch řeckých dějin - a nutno přiznat, že na mnoha místech se čtenář neubrání smíchu.

Vzhledem k tomu, že jde o poslední číslo roku 2007, připravili redaktoři časopisu zvláštní pojetí sekce recenzí, jež se na rozdíl od běžné praxe nevěnuje prosincovým novinkám na španělském trhu, nýbrž bilancuje nejúspěšnější publikace roku na poli románu, eseje a poezie. Záviděníhodné je i to, že na 114 stranách časopisu se neobjeví ani jedna reklama či inzerát (!), a možná proto je jeho cena poměrně vysoká (7 eur) – ovšem za vynaložené peníze dostane španělský čtenář produkt více než odpovídající.