Galina Alexandrovna Voronská (1914–1991) – spisovatelka, dcera literárního kritika a bolševického revolucionáře Alexandra Konstantinoviče Voronského. Od roku 1921 žila v Moskvě, kde začala v roce 1933 studovat Literární institut. Roku 1937 byla zatčena její matka (vězněna do roku 1943) i otec (ihned popraven). Dne 16. března 1937 došlo k zatčení Galiny. Byla obviněna z členství v protisovětské trockistické organizaci a odsouzena na pět let nápravněpracovních táborů. Následoval transport na Kolymu, kde jí byl trest prodloužen o další dva roky. Pracovala především v lese na těžbě dřeva. Dne 14. září 1944 byla propuštěna, místní úřady ji však přinutily zůstat v oblasti Kolymy jako občanská zaměstnankyně. Roku 1949 byla zatčena podruhé a odsouzena k doživotnímu vyhnanství na Kolymě. V roce 1954 jí bylo vyhnanství zrušeno a mohla se vrátit do Moskvy. Roku 1957 dosáhla rehabilitace.

V Moskvě se začala věnovat literární činnosti, psala především o osobních zážitcích z období věznění. Publikovat mohla začít až na konci osmdesátých let. Roku 1992 vyšla v Magadanu její kniha Na dalekom priiske (Na dalekém nalezišti). Z její pozůstalosti byla sestavena drobná kniha pamětí Vospominanija (Vzpomínky) vydaná v Moskvě v roce 2002. Roku 2004 vyšel v Moskvě její román Severjanka (Seveřanka).