Tolik příběhů v jednom městě
Povídková sbírka populárního chorvatského spisovatele Roberta Perišiće vyšla v českém překladu.
Současný chorvatský spisovatel Robert Perišic (1969) se českým čtenářům představuje souborem povídek s názvem Děs a velký výdaje. Je to příznačná „skrumáž“ mikropříběhů z neuvěřitelného prostředí, jakým ve většině povídek je chorvatská metropole (v původním smyslu ono „metro v poli“) Záhřeb. Jen jedna povídka z prezentovaných dvaceti se odehrává v jiné „zemi zaslíbené“ – v New Yorku (příběh Strangers in the Night).
¨Jediná, řekněme vodící linie je hlubší či ještě více hlubší deprese a pocit beznaděje či rezignace. Ale povídky nejsou laděny v podstatě pesimisticky, ten pocit bezradnosti je spíše v poloze lehké ironie či sarkasmu. Už proto není Děs a velký výdaje zas tak smutné čtení. Ba naopak, řada postav a jejich zoufalé pachtění se za kdoví čím budí přinejmenším úsměv. Tak v povídce Upřímnou soustrast nejprve hlavního hrdinu naštve, že má teplé pivo, pak musí déle než myslel čekat na svého kumpána, aby následoval podivný rozhovor a ještě podivnější chování kdysi chudého kamaráda, který přišel k penězům díky otcově úmrtí. Hrdina se s ním po poměrně krátké době opět setkává a zjišťuje, poté, co mu půjčil na taxík, že stihl peníze utratit a je z něj stejný „loser“ jako před tím. Hrdina se ale sám necítí o moc lépe, a proč by také měl? Ano, jedná se o problém většiny postav – proč by ti lidé měli vůbec něco dělat? Ony staré „jistoty“ (povahy socialistické) zmizely skoro ze dne na den, nové zmizely ještě než je někdo začal brát vážně (ony tudjmanovské) a zbyly nám tady jen ty základní – život je plný problémů a na konci stejně umřeme. Většina postav Perišićových povídek má prostě charakter ztroskotanců, bez ohledu na příčinu „najetí na mělčinu“.
Povídky jistým způsobem reflektují rozčarování dnešních třicátníků či čtyřicátníků z podivného světa kolem, kde ještě donedávna bylo přeci všechno skoro v pořádku. Perišićovi se podařilo výborným způsobem postihnout postavy, které v televizních seriálech obvykle neuvidíte, zato na ulici na ně narážíte každou chvíli.
Mladá překladatelka Jana V. Komárková měla s knihou jistě velké množství práce. Originál je psán s množstvím kolokviálních výrazů, nářečních variant či argotu. Překladatelce se přesto podařilo díky citlivému užívání nespisovné češtiny vytvořit velmi dobrý text. Grafická úprava Kateřiny Wewiorové je také velmi pěkná.
Diskuse
Vložit nový příspěvek do diskuse