32. Solothurnské literární dny
32. Solothurnské literární dny

32. Solothurnské literární dny

Počátkem svátku Nanebevstoupení Páně až do neděle (14.–16. května 2010 – pozn. red.) se jako tradičně konal 32. ročník nejstaršího literárního festivalu ve Švýcarsku. Jedinečný se stal i tím, že se tu na pódiích vystřídají autoři všech čtyř jazykových oblastí Švýcarska...

Počátkem svátku Nanebevstoupení Páně až do neděle (14.–16. května 2010 – pozn. red.) se jako tradičně konal 32. ročník nejstaršího literárního festivalu ve Švýcarsku. Jedinečný se stal i tím, že se tu na pódiích vystřídají autoři všech čtyř jazykových oblastí Švýcarska, i když je zřejmé, že mezi 92 pozvanými převažují německy píšící spisovatelé. Francouzsky a italsky mluvící kantony mají po pěti zástupcích, rétorománština zaznívá většinou ve dvou případech. Tradicí festivalu se stala i autorská čtení zahraničních hostů.

Navzdory nevlídnému májovému počasí, které nedovolovalo naplno vychutnat veškeré malebnosti barokního městečka na horské řece Aaře, se i letos podařilo organizátorům vytvořit téměř rodinnou atmosféru příznivou pro zajímavá setkání nejen autorů s odbornou veřejností, ale především se zainteresovaným publikem. To je také hlavní myšlenka celého festivalu, která stála u jeho zrodu na konci sedmdesátých let, kdy se jeho vzorem staly osvědčené Solothurnské filmové dny. Letos o literární zážitky projevilo zájem rekordních 11 000 návštěvníků, což bylo přibližně o tisíc více než v předcházejících letech.

Solothurnské literární dny jsou oproti ostatním akcím podobného druhu výjimečné i svou koncepcí. Jejich prvotním záměrem je fungovat jako pracovní dílna pro autory všech generací. Umožní jim tak představit buď ještě nezveřejněné rukopisy, nebo naopak prezentovat ukázky z čerstvě vydané knihy. Pozvaní jsou nejen zkušení, ale i teprve začínající autoři. Dosud nepublikované texty s sebou přivezli např. Urs Faes (román Paarbildung, vyjde koncem léta v nakladatelství Suhrkamp), Anita Hansemann (román Widergänger), Herbert Meier (román Der Mann in der roten Joppe) a Patrick Tschan (román Keller fehlt ein Wort). Mne mimo jiné zaujala ukázka z připravovaného románu Bis dass der Tod Jense Petersena, za nějž tento mladý lékař obdržel cenu Ingeborg Bachmannové za rok 2009.

Felix KausMichelem Mettlerem četli ze svého právě vydaného románu H. stellt sich vor. Gisela Rudolf zasadila v knize Das Leben der Eltern ist das Buch, in dem die Kinder lesen příběh vyprávěný z dětské perspektivy do měšťanského prostředí solothurnské rodiny v 50. letech. Pravidelným hostem v Solothurnu bývá z Bernu pocházející Pedro Lenz, jehož „poezie všedního dne“ či slovní formace v dialektu se staly už dávno kultovní záležitostí. Tentokrát četl ze svého prvního „Spoken-Script“ románu Der Goalie bin ig. Christoph Held (Wird heute ein guter Tag?) a Christoph Schwyzer (und heim) nemají jen stejná křestní jména, ale prezentují i zájem o stejné téma. Ve svých příbězích zpracovávají osudy starých lidí žijících buď v domovech důchodců, nebo v pečovatelských domech. Za zmínku rovněž stojí v řadě už druhý román mladé autorky Isabelly Stamm s názvem Schonzeit. Třídenní literární maraton se vyznačuje nejenom tematickou, ale i žánrovou rozmanitostí. Vtipná a nápaditě vypointovaná poezie Arezu Weitholz inspirovaná různými typy ryb byla přednesena v prostorách místního přírodovědného muzea. Naopak vyprodaný sál v Landhausu přivítal na podiu jednoho z nejznámějších švýcarských autorů Martina Sutera s románovou novinkou Der Koch.

I čtení zahraničních hostů plnila sály bývalého přepraviště, otevřenou plochu malého náměstíčka či naopak stísněnější prostory tmavého stanu. Při výběru se programová komise řídila úspěšností jednotlivých autorů. Je třeba zmínit román Oben ist es still charismatického Gerbranda Bakkera z Amsterdamu. Alissa Walser z Frankfurtu nad Mohanem představila nejen svůj literární počin Am Anfang war die Nacht Musik, ale v galerii ArteSol uspořádala i menší výstavu obrazů.

Kresby a olejomalby Alexe Sadkowského z Curychu, zachycující z velké části švýcarské literární autority, byly vystaveny v Domě umělců, který se nachází ještě v původní zástavbě starého města. Sadkowsky patří k mnohostranně talentovaným umělcům a publikum ohromil ukázkou z milostného příběhu Die Chinesische Wespe čítajícího 2000 stran.

Slavnostním bodem programu se tradičně stává připomenutí životního jubilea některého ze švýcarských literátů. Letošní sobotní večer byl věnován 75. narozeninám Petera Bichsela, na kterém se autorsky podíleli Ruth Schweikert, Jörg Steiner, Peter WeberKilian Ziegler. Hudební doprovod zajistil klavírista a autor Raphael Urweider.

Propojení mluveného slova a hudby provázelo i vystoupení ženské skupiny TITTANIC, jejíž literární a písňové texty tematicky završily spornou pódiovou diskuzi o ženské literatuře, která největší úspěch ve švýcarském kontextu zažívala v 70. letech 20. století. U jednoho stolu se sešly Sandra Künzi, renomovaná literární kritička Beatrice von Matt, autorka Theres Roth-HunkelerDoris Stump, zástupkyně nakladatelství eFeF specializujícího se pouze na vydávání literatury švýcarských autorek a badatelek. Bohužel jsme se nestali svědky generační názorové konfrontace. Jednou z příčin mohla být i ne příliš povedená moderace. Mnozí si také kladli otázku, proč k diskuzi nebyl přizván žádný autor, kritik či nakladatel.

Autor a žurnalista Michael Guggenheimer moderoval diskuzi s úsporným názvem Afrika. Romány, které se sice odehrávají v Africe, ale zároveň nabízejí reflexi současné švýcarské společnosti a politických poměrů, odrážejících se např. i při realizaci humanitárních akcí, představili Lukas Bärfuss (Hundert Tage) a Daniel Goetsch (Herz aus Sand). Hlavní postavy románů Die nackten InselnKeine Chance in Mori etymologa Davida Signera se vydávají do Afriky najít zmizelého přítele nebo získat nazpět vlastní dceru. Tyto pódiové diskuze bývají sice zajímavé, ale působily by živěji, kdyby se podařilo hosty opravdu vtáhnout do společného rozhovoru.

Setkání překladatelů iniciované v rámci projektu Moving words nadace Pro Helvetia se letos věnovalo kulturnímu zprostředkování německy psané literatury ze Švýcarska ve státech jihovýchodní Evropy. Překladatelky a překladatelé z němčiny do bulharštiny, srbštiny, chorvatštiny a slovinštiny nastínili publiku, o jaké autory mají čtenáři v těchto zemích zájem, jaké autory oni sami rádi překládají a na závěr porovnávali nejen pracovní podmínky, ale i volnost při výběru textů určených k překladu.

Je zřejmé, že snahou organizátorů Solothurnských literárních dnů je všestranná podpora literárního dění, kam také patří vyhledávání nových talentů. Do tradiční internetové spisovatelské soutěže OpenNet bylo zasláno 142 textů. Vítězky soutěže byly odměněny nejen možností veřejného čtení, ale i odbornou redakcí svých literárních pokusů.

Na závěr ještě jedna radostná a jedna smutná událost. Letošní velkou Schillerovu cenu dostal Philippe Jaccottet. Byla mu slavnostně předána v Městském divadle Solothurn. Tam byla také vzdána čest významné lyričce Erice Burkhart, která neočekávaně zemřela v dubnu tohoto roku. Na její památku sestavil Charles Linsmayer a Hans J. Ammann z jejích textů a černobílých snímků fotografa Hansuela Trachsela koláž s názvem „Die Botschaft der Flocke“.

Pro ty, kteří by si některá čtení rádi poslechli, připravili organizátoři letos příjemné překvapení. Ve spolupráci s mediálními partnery SRG SSR Idée suisse byla vystoupení konaná v Landhausu natočena a jsou volně ke stažení na http://www.literatur.ch/Tonaufzeichnungen.489.0.html.

P.S. Za poskytnutí četných informací děkuji svému bývalému kolegovi a jednomu z organizátorů Solothurnských literárních dní Ruedi Probstovi.

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse