Autorova humorně laděná prozaická tvorba pro děti má své počátky ve zdramatizovaných příbězích vosy Marcelky (Jak byla vosa Marcelka ráda, že je. Jiří Krechler – bookman, Praha, 2005, ilustrace Jakub Zich). Jeho literární prvotina sází na výrazové prostředky ze všech útvarů národního jazyka, jehož kódy spisovatel trefně odkrývá atmosféru současného světa zasazeného do mikroprostoru handicapovaného hmyzu.

Rukopis svádějící k dramatizaci nabízí i Čunderlova druhá kniha pro malé čtenáře, jejíž syžet však není zcela nový. V roce 1998 vznikla pohádka pro děti ze Základní umělecké školy v Prostějově, která byla posléze přepracována a uvedena jako divadelní hra v pražském divadle Minor. Nyní, po 12 letech, vychází hrdinské putování babiček za záchranu vodní víly Ryběnky v knižní podobě s hravými ilustracemi Barky Zichové, jež oživují jednotlivé kapitoly podtextem divadelního světa loutek.

Na pozadí pohádkově černobílých hrdinů (sveřepý listonoš snažící se o postupnou likvidaci naoko bezbranných diabetických stařenek rumovými pralinkami, devadesátileté důchodkyně v prozatímní podobě desetiletých holčiček zachraňující vodní vílu) je rozehráván příběh kypící humornými asociacemi, gradačním dějovým spádem i poetickými zastaveními u Panského rybníka, jehož hladina rozřeší vodní tajemství a nastolí do vílího i lidského světa harmonii a řád.

Typizaci hlavních postav podporují aluze vedoucí k oblíbeným knížkám světové literatury pro děti a mládež. Kontrastní paralelu lidumilných babiček, jejichž veškerý majetek (polorozbořenou chalupu za vsí) si touží přivlastnit proradný pošťák Haknšmíd, nacházíme v odkazech na dvojici proradných tet Jakuba Tamtudy Brčkové a Bečkové z knihy Roalda Dahla. Samotná vodní víla se zde jeví jako parodovaná něžná kráska z mořských hlubin Hanse Christiana Andersena. K Nielsově podivuhodné cestě Švédskem pak odkazuje kapitola Husy pitomý.

Propojení pohádkového kouzla s reáliemi všedního života, autentické dialogy hlavních postav, humorné narážky, pestré slovní hříčky a četné mnohovýznamy podněcují ke spolučtenářství dětí a dospělých. Snaha o poetický vklad v podobě Rusalčí písničky i závěrečné nedidaktizující mravní poučení vnáší do textu nadhled a lehkost. Občasné lehce ironické a pejorativní zabarvení jazykové linie však bohužel nepřidává beletrii adresované dětem na estetických kvalitách.