Geologova chaotická odysea
Du Brul, Jack: Chaos

Geologova chaotická odysea

Pulpový román – a ničím víc Chaos není – se čte proto, aby nás nezřízeně bavil. Jacku De Brulovi se to daří. Jeho hrdina proputuje celý svět při pátrání po starobylé záhadě: přitom skáče, potápí se, rve se a luští hádanky. A celkem zbytečně se přitom autor odvolává na Homérovu Odysseu.

Kdyby byla Odyssea napsaná tak jako Chaos, určitě by nepatřila k povinné školní četbě a neučilo by se o ní v superlativech. Není vyloučeno, že by se zato o něco víc četla. Kdyby byl Chaos napsaný tak jako Odyssea, nijak by mu to nepomohlo. Bylo by to jenom podezřelé. Nenechte se proto v žádném směru zmást autorovou závěrečnou poznámkou, v níž se odvolává na slavnou Homérovu báseň. Trochu si tím honí triko, chce čtenáře uhranout tím, jak vznešené vzory měl na mysli, když psal tuhle konzumní dobrodružnou knihu, plnou honiček, úkolů nadlidských až k nevíře, záhad a tajemství.

Du Brul nám dychtivě sděluje, že jednooký obr Polyfémos se stal inspirací pro jednoho z hlavních zloduchů chaosu. Je to jednooký žoldák bulharské národnosti, klíčová postava teroristů křížících cestu hlavnímu hrdinovi a kujících globální pikle. Jmenuje se zvukomalebně, leč naprosto nesmyslně Poli Feines. Tolik ke styčným bodům Odyssey a Chaosu. Mnohem případnější srovnání se naskýtá s příběhy Indiany Jonese, které kdyby někdo přepsal do románové podoby (jako že jistý pan MacGregor tak v čase jeho největší popularity činil), byla by z toho stejně mrzce napsaná kniha, zato ale strhující neutuchajícím dobrodružným dějem a nápady odvážnými téměř až k zbláznění a zcela jistě k nevíře. Právě v tomhle směru, prostém veškeré estetiky, poezie a vyšších uměleckých hodnot, je Odyssea pramáti všech dobrodružných knih a Du Brul a spol. jsou se svými knihami jejími poctivými epigony.

Pod hlavičku „spol.“ lze určitě zahrnout i Clivea Cusslera. Vedle vlastní tvorby funguje Du Brul od roku 2005 jako spoluautor (rozumějme hlavní sepisovatel) románů z Cusslerovy řady Akta Oregon. Cusslerovy knihy mají pomalu již neměnný, pragmatický půdorys, který se u čtenářů osvědčil, a Du Brul si jej za léta spolupráce s Mistrem osvojil. Prolog nahodí nějakou záhadu z dávné či čerstvější historie a v ní se pak už ze současné doby přehrabávají hlavní hrdinové ve snaze svázat volné konce záhady do kompaktního úžasného uzlíku. Zatímco Cussler je spíš přes vodní živel, jeho učně fascinují vzducholodi, a tak žije spíše ze vzduchu. Proto v historickém prologu chaosu zažijeme katastrofu zepelínu Hindenburg a rázem se brodíme až po pas v záhadě.

Že pak pokračujeme v současné době na druhém konci světa, ve střední Africe, je další z taktických triků autorů tohoto typu. Přibližování k srdci záhady musí jít v co nejširších soustředných kruzích, čím méně spojité se zdají některé události s hlavní dějovou linií, tím lépe. Když už by se děj moc rozpadal a ujížděl jinam (vojenský převrat v banánové republice, opuštěné, vytěžené doly, kde stopy napovídají dávné přítomnosti plutonia, hrobka Alexandra Velikého), vyčaruje se jeden dovedný, více či méně uvěřitelný konstrukt, aby se všechny prvky zase o trochu stáhly do pevnějšího klubka. Hrobka starověkého vojevůdce obsahuje cosi, co by mohlo souviset s africkou těžbou… proč se mu asi ve své době zdařilo pokořit celý známý svět… Hindenburg vybuchl, protože možná vezl jaderný kov Einsteinovi, který jej ale nikdy neobdržel, africké převraty řídí teroristé, pro něž je to, co hodlal s plutoniem provádět Einstein a co s ním možná prováděl Alexandr Veliký, otázkou cesty ke světovládě.

V té skrumáži poletuje doktor Paul Mercer, který na rozdíl od Indyho není archeolog, nýbrž důlní inženýr a geolog, dobrodružným naturelem se však od něj neliší. Potápí se, skáče padákem, rve se a bojuje, řeší rozmanité hádanky, bez nichž by se (podobně jako hráč počítačové hry) nehnul dál… a kromě toho ještě prožívá decentní milostný vztah s podobně neohroženou vědkyní, tentokrát z amerického agenturního orgánu, který – pochopitelně – má na situaci rovněž svůj zájem.

Vědci všeho druhu už stačili v tomto Mercerově dobrodružství, stejně jako v šesti předcházejících (u nás známe už jen Kámen Medusy, který vyšel roku 2005), najít tucet různých omylů a prohřešků proti exaktnímu myšlení. Literární vědci jsou moudřejší. S vědomím, že by našli další tucty nepřístojností, si na rozdíl od kolegů z přírodních věd Du Brulových knih nevšímají. K pulpovému románu – a ničím víc Chaos není – nelze zaujmout rozumnější postoj. Ten tu je jenom proto, aby nás nezřízeně bavil, a to se mu daří.

Kupte si knihu:

podpoříte provoz našich stránek

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Ondřej Duha, BB/art, Praha, 2011, 326 s.

Zařazení článku:

krimi

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

50%

Diskuze

Vložit nový příspěvek do diskuse