Necelý měsíc po smrti slavného vizionáře, podnikatele a geniálního tvůrce Steva Jobse, který způsobil revoluci v šesti oborech,1 vyšel jeho životopis, jenž se stal okamžitým bestsellerem a ještě téhož roku se jeho český překlad dostal i k nám.

Autor knihy, dřívější šéfredaktor časopisu Time a Chief Executive Officer televize CNN, absolvoval po dobu dvou let s Jobsem více než 40 společných rozhovorů a dotazoval se také lidí z jeho okolí. I sám Jobs tyto lidi vybízel, aby o něm mluvili otevřeně a upřímně, a navíc prohlašoval, že „nemá ve skříni žádné kostlivce, kteří by nesměli ven“ (s. 15). Isaacson v této oblasti odvedl mistrovský kus práce, když vyzpovídal stovky lidí nejen z okruhu Jobsovy rodiny, současných zaměstnanců a přátel, ale i z okruhu jeho bývalých přítelkyň a lidí, které tento rebel vyhodil z práce, naštval či využil. Když Jobs zjistil, s kterými lidmi se autor bavil, znervózněl a měl obavy: „Já vím, že v té knize bude spousta věcí, které by se mi nelíbily“ (s. 663). Přesto však Isaacsona nepřestal pobízet, aby psal dál. Dokonce se prý i ubránil své nutkavé touze neustále vše kontrolovat, a nejenže knihu během jejího vzniku nečetl, ale nikdy se ani nezeptal, o čem autor píše. Ten se vždy snažil držet faktů a zásadně nefabulovat. Nakonec vznikl příběh, který v sobě spojuje více úhlů pohledu a pro jistotu poukazuje na původní zdroje svých tvrzení. Isaacsonova snaha zachytit skutečnost co nejpravdivěji, odhalit vše a nic nezamlčovat je očividná: „To je dobře,“ řekl [Jobs]. „Hlavně aby to nevypadalo jako reklama na Jobse“ (s. 663).

V knize se kombinuje „brutální upřímnost“, již vizionář používal, nejen když mluvil o ostatních, ale i když s nimi hovořil tváří v tvář (a to včetně lidí jako Bill Gates či Barack Obama), s mnohdy šokujícími názory lidí z jeho okolí na něj. Jobs si přál, aby autor psal v každém případě pravdu – jakoukoliv. A tak Isaacson otevřeně přiznává, že měl Jobse rád, ale ani se nezdrží překvapivého vyjádření vlastního názoru na zdroj své inspirace, když o Jobsovi píše: „… nutno říct, že někdy se, použiji-li jeho slovník, choval opravdu jako kretén.“ (s. 671) Proto životopis působí velmi věrohodně. Obdiv Jobsových fanoušků je zchlazen, když svůj idol v knize poznají jako despotu propukajícího v hysterický pláč ve chvílích, kdy se mu něco nelíbilo, odpůrce pravidelné hygieny či muže, který byl schopen odvrhnout svou nemanželskou dceru jen proto, že nezapadla do jeho plánů, přestože sám moc dobře znal utrpení opuštěného dítěte z vlastní zkušenosti. Naopak odpůrci Steva Jobse po přečtení dané knihy možná zmírní svůj tvrdý soud o tomto nezlomném rebelovi, který se odvážil „myslet jinak“ a jako bojovník dobra se postavil proti „Velkému bratru“, IBM, Microsoftu, průměrnosti a především zákeřné nemoci.

Na počátku se autor zaměřuje na Jobsovy adoptivní i vlastní rodiče. Zvlášť podrobně jsou popsány okolnosti jeho adopce, při čemž se Isaacson snaží najít odpověď na otázku po spojitosti faktu, že byl Jobs jako dítě „nechtěný“, s jeho pozdějším perfekcionismem, manipulátorstvím a nutností mít vše pod absolutní kontrolou. Autor dále popisuje také Jobsův osobní život, jeho lásky, přátele i nepřátele, jeho boj s rakovinou, a především jeho obrovské úspěchy a neméně velké chyby a pády při budování „nejkreativnější firmy na světě“ (s. 673).

Kniha má velmi přehlednou strukturu. Tvoří ji 41 tematicky jasně vymezených kapitol, v nichž se autor střídavě věnuje Jobsovu osobnímu a pracovnímu životu. Sedmisetstránkový rozsah textu může čtenáře odrazovat, což je rozhodně škoda. Kniha je napsaná čtivě, všechny její části jsou podány poutavě. Pro čtenáře, kteří by se mohli začít ztrácet v poměrně velkém množství postav, je doplněna jmenným rejstříkem. Dílo je vůbec zpracováno velmi detailně. Například příčiny chyb a úspěchů Steva Jobse jsou vystopovány až k samotným jejich kořenům. Podrobnosti o uměleckých stejně jako technických záležitostech Jobsovy profese jsou rozvedeny s takovým umem, že neurazí odborníka, ale na druhé straně neodradí ani člověka, pro nějž je daný obor španělskou vesnicí.

Knihu doprovázejí dobře vybrané černobílé fotografie, jichž by jistě mohlo být i více. Zvláště snímek na obálce je velmi výstižný: obálka byla jediná část knihy, do níž měl Jobs co mluvit. Jako většina jeho děl je tedy takřka dokonalá, vytvořená v minimalistickém duchu, který sám upřednostňoval. Černobílý portrét má bílé pozadí (bílá byla Jobsovou oblíbenou barvou) a nelze mu upřít působivost: jako by Jobs každý svůj protějšek propaloval pohledem – což podle autora tak často a rád dělal, když chtěl ostatní lidi přimět, aby vykonali, co potřeboval. Fotografie tak sama vypráví příběh ještě před otevřením knihy.

Možná lze vnímat jako chybu, že je tato monografie zpracována klasickým způsobem jen jako sbírka názorů a rozhovorů, bez jakéhokoli literárního ozvláštnění. To se týká i tradičních, avšak výstižných názvů jednotlivých kapitol (jedinou výjimkou je kapitola „iSteve“). Někteří kritikové si také stěžují, že Isaacson mohl jít mnohem hlouběji do myšlenek svého inspiračního zdroje. Dle mého názoru se mu však Steve Jobs i tak poměrně hodně otevřel (viz např. odpověď na otázku, proč se k ostatním chová tak tvrdě, či popis jeho vztahu k dětem) a s ohledem na to, jak si slavný inovátor vždy hlídal svoje soukromí, je možno tuto knihu považovat za malý zázrak.

Závěr knihy působí dle mého názoru poněkud neohrabaně. Autor v něm shrnuje, jak vypadá svět technologií v době, kdy daný životopis píše, jaký byl Jobsův přístup k podnikání a co to Applu v porovnání s dalšími společnostmi přineslo, co sám Jobs dal světu, jaký byl a jak svět vnímal. Naštěstí se ale Isaacson neuchýlil, jak tomu v některých životopisech bývá, k popisu Jobsovy smrti. Namísto vlastního závěrečného slova knihu zakončil Jobsovým odkazem: „Myslím, že bych neprojevil správný cit pro jeho osobnost – a pro jeho schopnost se vždy prosadit –, kdybych ho nenechal mít alespoň jedno z posledních slov.“ Isaacson tak Stevu Jobsovi znovu propůjčuje lidskou tvář, a to zvláště když reprodukuje, jak se Jobs zamýšlí nad tím, jak bude vypadat život po smrti. Jako pro většinu lidí i pro něj je ve vážné nemoci příjemnější věřit v posmrtný život, v to, že i po jeho smrti z něj něco zůstane. „Pak dlouho mlčel. ‚Ale na druhou stranu – možná je to, jako když zmáčknete vypínač,‘ řekl pak. ‚Cvak! A všechno je pryč.‘ Znovu se odmlčel a po chvíli se usmál. ‚Asi proto jsem na naše výrobky nikdy nechtěl dávat vypínač‘“ (s. 678).

Kniha je inspirativní, poslouží i jako zdroj nových myšlenek a nápadů pro umělce i tvůrce nejen informačních technologií, jako příručka pro podnikatele. Díky zajímavým podnětům k přemýšlení třeba o smyslu života si je schopna najít vášnivého čtenáře nakonec v každém, koho její značný rozsah neodradí.

1 Animovaný film, hudba, mobilní telefony, osobní počítače, digitální publikování a minipočítače. zpět