Na podzim minulého roku vyšel sourozeneckému duu Liselotte a Sørenu Hammerovým v Dánsku již čtvrtý román z kriminální série o Konradovi Simonsenovi. Úspěch jejich prvního románu, který česky vyšel pod názvem Bestie uvnitř (Svinehundene, 2010), je katapultoval mezi nejúspěšnější dánské autory krimirománů vůbec.
Přes veškerou slávu, které dvojice dosáhla extrémně rychle, působí autoři velice uvolněně a přátelsky, knihy píší skutečně s radostí, a nikoli pro obživu. U sklenice vody ve stísněném zákulisí za jedním z hlavních pódií na kodaňském knižním veletrhu BogForum 2012 se rozpovídali o své tvorbě a životě, který se jim takřka ze dne na den obrátil naruby.

iLiteratura: Bestie uvnitř je váš první kriminální román, vybrali jste si drsné téma dětské pornografie a pedofilie. To jsou témata, o kterých se ve společnosti nemluví každý den. Chtěli jste románem prolomit přetrvávající tabu?
Lotte: Nemyslím, si, že toto téma je tabu. Poslední dobou se o něm mluví poměrně dost, ale dříve to tabu rozhodně bylo. Dnes jsme tomu tématu všichni otevřenější, také je to mnohem mezinárodnější problém, který je také často spojován s prostředím církve.

iLiteratura: Pedofilie ale rozhodně není něco, o čem má člověk chuť se bavit každý den. Při četbě vašeho románu se přitom čtenář tématu dotkne velmi intenzivně.
Søren: Ano, není to téma, o kterém by člověk chtěl denně mluvit. Není pochyb, že pedofilové jsou zločinci, kterými se všeobecně opovrhuje a které společnost nenávidí. My jsme ale chtěli napsat román o tom, co se stane, když občané vezmou právo a zákon do vlastních rukou a budou stát proti právní společnosti. To bylo naše téma. A pak jsme také chtěli, aby čtenář někdy sympatizoval se zločinci a jindy s policií. Aby se nám to podařilo, potřebovali jsme nějakou oběť, kterou lidé považují za hodně nesympatickou, až odpornou. Proto jsme zvolili pedofily. Kdybychom ale knihu napsali v roce 1946, tak by obětí byli nacisté, musí to korespondovat se společenskou situací.

iLiteratura: Jak reagovala dánská společnost na vydání knihy? Vyvolala Bestie uvnitř novou vlnu diskusí na téma pedofilie?
Søren: V Dánsku se o pedofilii diskutuje poměrně dost, a to i na poli politickém. Měly by se za ni totiž zvýšit tresty, které jsou opravdu nízké. Oběti se v tom ale moc angažovat nechtějí. Vzpomínám si na jednu diskusi poté, co pedofilové znásilnili děti v jeslích a dostali za to tři roky vězení. Poté se předpisy trochu zpřísnily, ale kdyby se to stalo v USA, tak by viníkům hrozil trest smrti. V Dánsku se tedy o zvýšení trestu za pedofilii diskutuje opravdu hodně. Kromě toho, a to možná bylo ve spojitosti s touhle knihou to nejzajímavější, jsme dostali maily a dopisy od lidí, kteří sami byli v dětství zneužiti. Naštěstí to byly samé pozitivní ohlasy.
Lotte: Možná to bude znít divně, ale na tohle jsme prostě nepomysleli. Vůbec mě nenapadlo, že si tu knihu přečtou i oběti zneužití. Jejich reakce byla opravdu pozitivní. Søren říká, a má pravdu, že to byl asi okamžik, kdy jsme se poprvé cítili jako spisovatelé. Předtím jsem se živila jako zdravotní sestra a psala jen tak pro sebe do šuplíku a Søren pracoval jako učitel. Pak jsme si uvědomili, že to, co člověk napíše, má na čtenáře vliv. A tehdy jsme si poprvé pochopili, jak velkou máme zodpovědnost.

iLiteratura: Váš literární vzestup byl neskutečně rychlý. První kniha vám vyšla v roce 2010 a teď vám vyšla čtvrtá.
Lotte: Ano, vyšly nám čtyři knihy během tří let. Před chvílí jsme tu mluvili s ředitelem nakladatelství Gyldendal, které naše knihy vydává, a ten prohlásil: „Víte, něco takového se stane jen jednou, a to vám i nám.“

iLiteratura: Při psaní asi dost čerpáte ze svých zkušeností z pracovního prostředí, obě dobře pasují ke krimi...
Lotte: To snad ani jinak nejde, člověk čerpá z toho, co zná.
Søren: Při psaní naší druhé knihy (pozn. red. Alting har sin pris, 2010) jsme se také inspirovali pobytem Lotte v Grónsku.
Lotte: Ano, několik let jsem v Grónsku pracovala pro americké základny, jsou tam dvě a já tam pracovala jako sestřička. A to se objevuje na začátku druhé knihy.

iLiteratura: Na jaká další témata se mohou čtenáři těšit?
Lotte: Dvojka je hodně nabitá napětím, chtěli jsme napsat něco jako horor. A trojka je o šedesátých letech, o našem mládí, o revoluci a společenských událostech té doby. Čtyřka o obchodu s bílým masem.

iLiteratura: Proč si myslíte, že jsou teď krimiromány tak populární?
Lotte: To je těžké říct, ale je to druh zábavy a je to něco morbidního, od čeho se člověk může distancovat. Ale Søren má na tohle téma dobrou teorii.
Søren: Pojí se to spíš s tím, proč vůbec mají lidé rádi krimi, proč se rádi bojíme. Podívejte se třeba na děti, na světě není nikdo jiný tak zranitelný jako děti do patnácti let, jsou v podstatě bezbranné. A kdysi v době kamenné žili lidé v chatrčích a přežili právě proto, že se báli. Ti odvážní šli do boje a padli. No a jak ale naučit naše děti, aby se bály, a tím se chránily? Tím, že jim budeme vyprávět děsivé příběhy, ale zároveň budou v teple domova. Nevíš, jak vypadá peklo a ďábel, ale vytvoříš si představu a budeš vědět, čeho se máš bát. A určitě je lepší se bát víc než míň.
Kdysi jsem bydlel na předměstí Kodaně a soused naproti mně jednoho dne zastřelil svou ženu a tři děti, asi v tom hrály roli ekonomické problémy. Byly toho plné noviny a nebylo to ani za mák legrace nebo zábavy, bylo to prostě moc blízko. Zábava to může být, jen když víme, že je to příběh, který můžeme odložit.

iLiteratura: Máte sami rádi krimi? A jaké dánské autory rádi čtete?
Lotte: Já je moc nečtu, spíš jen sleduji, co se objevuje na trhu. Z klasické literatury mám ráda Karen Blixenovou.
Søren: Z kriminálního žánru čtu švédské autory Sjöwallovou a Wahlöö, ty mám velmi rád a četl jsem je několikrát. Jinak čtu také Larse Keplera, tedy Alexandra a Alexandru, protože je známe. Ale jinak krimi čtu velice zřídka. Mám rád klasickou evropskou a dánskou literaturu. H. C. Andersen byl geniální, o tom není pochyb. Dále mám rád J. V. Jensena a potom J. P. Jacobsena, dánského autora, který bývá přehlížený, ale měl extrémně dobrý styl.

iLiteratura: Váš život se asi po literárním úspěchu dost změnil, opustili jste práci... Co se všechno změnilo?
Lotte: Zas tolik se toho nezměnilo. Bydlíme v městečku za Kodaní, kde nás všichni znají. Pak jedeme na veletrh, jako je třeba tenhle, ale zase se vrátíme domů a vše je při starém. Já jsem nadšená, myslím, že je dar, že jsem ve svém věku, a Søren je ještě starší, dostala šanci začít novou kariéru, přehodit výhybku. To je fantastické.
Søren: Když je člověk spisovatel, tak 90 % času, nebo možná dokonce 95 %, píše. A to mě třeba baví, ale taky je to dost samotářské, ačkoli je člověk známý. No a v těch zbylých 5 % jezdíme po veletrzích a jsme v terénu.

iLiteratura: A jak vypadá vaše spolupráce, máte společnou pracovnu? Bydlíte v jednom domě, že?
Lotte: Ano, Søren bydlí v prvním patře a já s dětmi v přízemí.
Søren: Co se týče přímo procesu psaní, tak se vždycky předem dohodneme, co kdo kdy napíše a jak. Každý pak pracujeme zvlášť, nikdy nepíšeme spolu.

iLiteratura: Romány např. i autorského dua Lars Kepler se dočkávají zfilmování. Jak to vypadá s vámi? Můžeme se také těšit na Bestii uvnitř na plátně?
Lotte: Ano, práva zrovna koupila společnost Nordisk Film. Zřejmě to bude ale film pro televizi, nebo možná jen dvoudílná minisérie.

iLiteratura: Děkuji za rozhovor.