„Sednout,“ řekla Inge Lohmarková a třída se posadila. Řekla: „Otevřete si učebnici na straně sedm“ a žáci otevřeli knihy na straně sedm a pak začali s ekosystémy, přírodními zákonitostmi, vazbami a vzájemnými spojitostmi mezi druhy, mezi živými organismy a jejich životním prostředím, s dopadem vlivu společnosti a prostoru. Od potravní sítě smíšeného lesa se dostali k potravnímu řetězci louky, od řek k jezerům a posléze k poušti a mořským mělčinám.

„Jak vidíte, nikdo – žádné zvíře, žádný člověk – nemůže existovat jen sám o sobě. Mezi živými organismy panuje rivalita. A někdy také něco na způsob spolupráce. Ale to spíš výjimečně. Nejdůležitějšími formami soužití jsou rivalita a vztah lovce a kořisti.“

Jak Inge Lohmarková kreslila na tabuli šipky od mechů, lišejníků a hub k dešťovkám a roháčům, k ježkovi a rejskovi, potom k sýkorce, srnce a jestřábovi, nakonec namalovala poslední šipku k vlkovi, vznikala postupně pyramida, na jejíž špičce stál člověk vedle několika dravců.

„Faktem je, že neexistuje zvíře, které by lovilo lva nebo orla.“

Celý text ukázky ve formátu pdf