Do světa literatury pro nejmenší čtenáře vstupují tento podzim dva noví hrdinové. Jsou sice menší než špendlík, ale děti na jejich dobrodružství nezapomenou. Příběhy skřítků Kuldy a Culdy vypravuje redaktorka a televizní moderátorka Markéta Čepická Daňhelová.

Na kraji Mechového lesa u řeky Stříbřenky leží zapomenutý puntíkatý hrneček. Sice ho obrůstá mech, ale opuštěný není. Uvnitř hospodaří jedna ze skřítčích rodin, kterých je v okolí několik. Jejich svět se kupodivu příliš neliší od světa lidí. Skřítkovští kluci hrají fotbal, holky připravují narozeninovou oslavu a tatínek s maminkou se chystají do divadla. Teta Kudrnka, která bude večer hlídat sourozence Kuldu s Culdou, už je na cestě. Hned vstupní příběh popisuje situaci, kterou možná čtenáři sami znají, ale která jim není dvakrát příjemná. Na okamžiky, kdy rodiče opouštěli na noc své děti za účelem jakési zábavy, nevzpomínají rádi ani malí skřítci, ani opravdové děti. Kulda s Culdou se však stanou příkladem toho, že večer strávený bez rodičů nemusí zákonitě znamenat „trauma“, ale docela zábavné chvíle. Ponaučení z příběhu si děti mohou zopakovat na konci kapitoly zodpovězením čtyř jednoduchých otázek.

Podobně to chodí ve všech kapitolách knihy Kulda a Culda – skřítci z hrnku. Příběhů je dohromady deset a ze všech, bez ohledu na aktuální zápletky, dýchá přátelská rodinná atmosféra. Kapitoly nejsou dlouhé a volně na sebe navazují. Jejich náměty vycházejí z nedobrých vlastností nebo skutků, které byly v návalu emocí napáchány (Jak se Kulda vytahoval, Jak Culdě odešly hračky aj.). Další popisují zdánlivě nelehké situace, které mezi rodiči a dětmi nastávají, jako například narození nového miminka a sourozeneckou žárlivost. A koho z rodičů by netrápilo dětské mlsání a odmítání zdravého jídla? Návštěva u zubaře je v knize přirozeným následkem pojídání buchtiček k večeři a únavy z čištění zubů.

Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o přísnou, didaktickou knihu, která si dala za cíl potřít všechny nešvary světa, ale není tomu tak. Skřítci, kterým z hlavy trčí malá anténka, reagující na momentální náladu svého majitele, se sice chovají jako lidé, ale úplně ve všem je nekopírují. Jejich svět je daleko idyličtější a veselejší, zkrátka pohádkový. Zápletky vycházejí z reálných situací, ale jejich řešení bývá snadné, poklidné a humorné. Ve srovnání s reálnými dětmi tyhle bytůstky mnohem méně odmlouvají a téměř ve všem si dají říci napoprvé. Zimní řádění v loužích skončí pouhou rýmou, nikoliv zápalem plic či návštěvou na pohotovosti lesní ORL. Nastydlý Kulda samozřejmě vydrží několik dnů ležet v posteli a nikoho jiného z rodiny nenakazí. Nezbývá než hádat, zda to lidské rodiče-předčítače příjemně uklidní (zkrátka existují tajné světy, kde nenastávají komplikace, a buďme za to rádi), nebo je ten občasný nádech nevěrohodnosti popíchne. Téma rýmy je v zimních měsících ošemetná věc. Stejně tak vrtání zkažených zubů bývá u lidských dětí drama, kdežto skřítci se v zubařském křesle sice trochu přikrčí, ale na fyzický zásah několika sester nedojde. Možná že po přečtení kapitoly „Jak Culdu bolel zoubek“ opravdu přeskočí kousek té pohádkové nekomplikovanosti i do našich hlučných domácností.

Texty jednotlivých příhod v jsou knize prokládány trefnými básničkami, komentujícími děj, a také jednoduchými, avšak originálními ilustracemi, jichž se ujala sama autorka. Markéta Čepická Daňhelová se touto svou knižní prvotinou vydala na zajímavou cestu tvorby pro děti, které si určitě samy vyžádají její pokračování.