Stockholmská smetánka ve vlastní šťávě
Lindberg, Hanna: Stockholm

Stockholmská smetánka ve vlastní šťávě

Velký knižní čtvrtek přináší švédskou detektivku, která se od ostatních liší především pečlivě popisovaným prostředím luxusních hotelů, drahých nočních klubů a módních přehlídek.

S trochou nadsázky lze říci, že vesmír a produkce severských krimirománů mají jedno společné – navzdory všem prognózám a odhadům se stále rozpínají a jejich konec se stále zdá být v nedohlednu. A podobně jako vědci pravidelně odhalují nové objekty ve vesmíru, nalézají čtenáři v nabídce nakladatelských domů se stejnou pravidelností nová jména autorů. Jedním z nejnovějších objevů je švédská spisovatelka Hanna Lindberg (nar. 1981), původním povoláním novinářka s praxí z bulvárních novin Aftonbladet a z kulinářského magazínu Allt om mat. Svých zkušeností z prostředí senzacechtivě laděné žurnalistiky a šoubyznysu využila při tvorbě svého debutu Stockholm – Přísně tajné, vydaného ve Švédsku před dvěma lety a nyní uvedeného na český trh nakladatelstvím No Limits v překladu Marie Přibylové.

Hlavní hrdinkou je bývalá novinářka Solveig Berg, která ve snaze o úspěch jednou překročila i poměrně pružné hranice novinářské etiky, v důsledku čehož přišla o práci a nyní se živí jako servírka. Naděje na návrat k původnímu řemeslu se nicméně nevzdala a snaží se alespoň provozovat blog o společenském životě ve Stockholmu. Okruh čtenářů ovšem příliš nepřesahuje okruh Solveižiných přátel. Vše se změní v okamžiku, kdy se Solveig stane svědkyní nálezu mrtvého těla mladé modelky. Přestože nic nenasvědčuje tomu, že by šlo o cizí zavinění, bývalá novinářka vycítí svou šanci a pustí se do pátrání na vlastní pěst. Tím na sebe upoutá pozornost jednak redaktora vlivného pánského časopisu Lennieho Leea, jednak všeho schopného obchodníka Jakoba Adlera. Ten sice údajně za svou kriminální minulostí udělal tlustou čáru, ale nakolik lze jemu nebo komukoliv jinému v této roztáčející se hře bez pravidel věřit?

Samotná zápletka románu příliš originální není, nutno ale uznat, že po tolika letech soustavného vydávání severských detektivek snad už jsou všechny možné i nemožné zápletky vyčerpány. Ani to, že hlavní postavou pátrání není profesionální ani bývalý policista, nýbrž novinářka, nelze považovat za nový nápad – zde stačí připomenout například sérii Vraždy ve Fjällbacce od Camilly Läckberg. Autorce se nicméně podařilo nabourat tradiční klišé, kdy se v případě „civilního“ vyšetřovatele policejní sbor skládá téměř výhradně z nekompetentních úředníků, netrpělivě čekajících na konec směny. Policisté v knize Stockholm – Přísně tajné neudělají žádnou do očí bijící chybu a vraha by pravděpodobně dříve či později dopadli i bez Solveižiny aktivity.

Netradiční je také prostředí, ve kterém se pátrání z větší části odehrává. Do luxusních hotelů, drahých nočních klubů a na módní přehlídky zavede čtenáře jen málokterý severský autor, na druhou stranu patrně jen málokterý čtenář bude schopný dešifrovat skrytá sdělení obsažená v často uváděných názvech značek sak, kravat, hodinek, parfémů a dalších v tomto prostředí nezbytných doplňků. Chvílemi se nelze ubránit pocitu, že obálka knihy by měla varovat před product placementem. K podtržení dojmu exkluzivity prostředí, ve kterém se Solveig a další postavy pohybují, slouží i epizodní výstupy skutečných postav švédského šoubyznysu; také tyto náznaky však čtenář mimo severní Evropu jen těžko rozklíčuje.

Chování jednotlivých postav autorka nicméně dokázala vykreslit skutečně přesvědčivě. Intriky, zášť, závist, láska i nenávist, to vše skryto za fasádou svůdných úsměvů, drahých obleků a dokonale vypracovaných (zejména ženských) těl – v takovémto koktejlu opravdu není snadné poznat, kdo vlastně stojí na jaké straně. V některých okamžicích pak přestává být jasné, zda autorka daný styl života jen popisuje, nebo ho i zesměšňuje; například když píše o ženách, které přeruší konverzaci jen proto, aby zjistily, kolik lajků už získala jejich poslední selfie fotografie na Instagramu, či o svědkovi, který právě objevil mrtvolu a ze všeho nejdřív z mobilu mrtvého píše status na jeho facebookový profil. Závěrečná vrcholná scéna pak svou infernální neskutečností řadu čtenářů nejspíše utvrdí v tom, že jejich nudný každodenní život vlastně zas až tak špatný není.

Povrchnímu a rychlému stylu života typickému pro popisované prostředí, kdy jen málokdo dokáže udržet pozornost u jednoho tématu déle než několik minut, odpovídá členění textu na mnoho krátkých kapitol, jen zřídkakdy delších než 3–4 strany. I to přispívá ke spádu děje, jen je třeba překonat některé nudnější pasáže v úvodních kapitolách.

Překladu lze vytknout jen malé drobnosti, ovšem věta „Marika se zvedla a přejela prsem po plastové lampě ve tvaru tučňáka v okně“ patrně zůstane díky písmenku „t“ vypadlému na nejméně vhodném místě čtenáři nadlouho v paměti. Čtenář znalý základů švédštiny či švédských reálií pak nejspíše zpozorní při drobných chybách v místních názvech (Kungsträdsgården, Waholm), což spolu s jinými neobvyklými výrazy v knize (např. v češtině téměř neužívaný výraz „stockholmský archipel“) a dalšími indiciemi (v tiráži není uvedeno, z jakého jazyka byl překlad pořízen, a překladatelka na svém kontě žádný jiný severský text nemá) naznačuje, že překlad pro české vydání byl pořízen přes třetí jazyk, nejspíše přes angličtinu. Takový postup sice nikde není vysloveně zakázán a zrovna u detektivního žánru asi ani nemůže způsobit větší škodu, přesto se toto řešení nejeví v době, kdy ze švédštiny překládá řada zkušených překladatelů přímo, jako nejvhodnější.

Kupte si knihu:

podpoříte provoz našich stránek

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Hanna Lindberg: Stockholm. Přísně tajné. Přel. Marie Přibylová, No Limits, Praha, 2017, 352 s.

Zařazení článku:

krimi

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

60%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Ina,

Kungsträdsgarden, Waholm. Spis asi Vaxholm.
Archipel misto archipelago?
Hm

Marie Přibylová,

Ale ano, rozumíme si. Jak říkám, s redaktorem nebo žádným konzultantem od nakladatelství (kromě svých vlastních zdrojů) jsem hotový překlad neprocházela, ale souhlasím s Vámi v tom, že je to když ne nutné, tak rozhodně alespoň velmi přínosné. Jen jsem nechtěla mluvit za nakladatelství, nevím, jaká je jejich praxe třeba u větších jazyků.

Michal Švec,

Teď si asi nerozumíme. Vy jste pro ně přece tuhle knihu překládala, tak musíte vědět, jestli jste měla k ruce zkušeného redaktora, jestli Vám text vrátil s komentáři, které jste zapracovávala, a jestli jste četla a opravovala sazbu nebo ne. Ale jestli o tom nechcete mluvit, tak to respektuji a už nebudu dál šťourat.

Marie Přibylová,

Jak říkám, nechci mluvit za toto konkrétní nakladatelství, netuším, jestli je to u nich běžná praxe, ale jinak s Vámi souhlasím.

Michal Švec,

Pokud jste text s nikým z nakladatelství nerozebírala, pak je redakční praxe nakladatele přinejmenším dost podivná. Překladatel obvykle text odevzdá, pak mu ho vrátí redaktor s komentáři, spolu se dohodnou na jejich zapracování a následně překladatel vidí, čte a cizeluje spolu s korektorem (a redaktorem) text ještě v sazbě. To by měla specifikovat i autorská smlouva. Pokud tomu tak není, je jednání nakladatele hodně zvláštní a výsledná kniha si koleduje o průšvih (v posledních letech je takových případů bohužel jako hub po dešti).

Marie Přibylová,

Dobrý den pane Šveci, já chápu, jak jste to myslel, a samozřejmě Vám nic nevyčítám, naopak naprosto souhlasím. Onen "neobvyklý výraz" zmiňuji proto, že se nejednalo o slovo, s nímž bych si nevěděla rady a že by tím pádem došlo k chybě, kterou by byl zkušený redaktor podchytil; ale samozřejmě nemá smysl bazírovat na jednom konkrétním výrazu, a hlavně, jak už jsem řekla, zcela souhlasím s tím, že zkušený redaktor je pro překladatele obrovským přínosem. Já jsem v tomto případě s nikým svá konkrétní řešení nerozebírala (tedy s nikým z nakladatelství), ale jaká je všeobecně praxe v nakladatelství, to nevím, proto Vás na ně odkazuji - nerada bych mluvila za ně.

Jitka J.,

A nebylo by lepší místo spekulací o tom, z jakého jazyka je kniha přeložena, si překladatelku vygůglovat? Vyhodilo mi to hned několik odkazů, kde se uvádí, že Marie P. vystudovala Bc. švédštinu na katedře skandinavistiky FF UK. Informace o jazyku, z něhož byl překlad pořízen, by samozřejmě měla být v tiráži uvedena, to je chyba nakladatelství, pokud to tam není.

Michal Švec,

Dobrý den, paní Přibylová, já vám žádný konkrétní výraz nevytýkám, knihu jsem ani nečetl, takže bych si to nedovolil. Překlepy uvedené v recenzi jsou podle mého zbytečně vypíchnuté drobnosti (pokud se jimi kniha nehemží). Chtěl jsem jen i na základě vlastních zkušeností obecně poukázat, že je obrovskou výhodou, když s překladatelem, zvlášť začínajícím, spolupracuje na knize zkušený redaktor, který zná výchozí jazyk i obecně užívaný český úzus specifických výrazů. Ohledně redaktora a korektora to mám chápat tak, že je tato informace tajná, když mě odkazujete na nakladatele? To je podivné...

Anonym,

Dobrý den pane Šveci,
zmíněný "neobvyklý výraz" jsem zvolila cíleně vzhledem ke kontextu, a konzultovala jsem i s rodilým mluvčím ze své vlastní sítě kontaktů (tuto otázku jsme s autorem recenze již řešili soukromě). Pokud jde o redakční praxi, odkázala bych Vás raději přímo na agenturu: info@nolimitsart.cz

mk,

Je to o tom, to celé řádně rozkomunikovat a vyklíčovat.

Michal Švec,

Překlepy jsou pochopitelně nemilé, ale v tomhle by měl překladateli pomoct i zkušený redaktor a korektor. Pokud se jedná o první překlad začínajícího překladatele, mělo by nakladatelství ideálně zvolit redaktora se znalostí výchozího jazyka, který by například dokázal vychytat i překlepy v názvech nebo upozornit na nestandardní řešení týkající se reálií. Můžu se zeptat, jak to bylo v případě této knihy? Měla překladatelka k ruce dobrého jazykového redaktora a korektora?

Marie Přibylová,

** Zbytečná oprava, některá diakritická znaménka se zřejmě nezobrazují.

Marie Přibylová,

*Kungsträdgarden samozřejmě

Marie Přibylová,

Dobrý den,
jako autorka překladu bych se ráda vyjádřila k Vašim postřehům. Překlad je pořízen ze švédštiny, což je tuším uvedeno i vzadu v knize (jedná se o můj první literární překlad z tohoto jazyka).
Pro jistotu jsem ověřovala, zda je místní název Kungsträdgarden chybně uváděn pravidelně, avšak chybný byl pouze jeden výskyt, takže jsem se pravděpodobně přepsala, stejně jako v případě Waxholmu. Pro přejíždění prsem po lampě ve tvaru tučňáka žádnou omluvu nemám :)
Pokud budete mít chuť vyjádřit se ke zmíněným neobvyklým výrazům, můžeme je rozebrat zde nebo e-mailem, konstruktivní zpětné vazbě se samozřejmě nebráním.

MP