Atmosféra komorní prózy Lukáše Csicselyho (nar. 1989) Předvečer svatého Mikuláše je na hony vzdálená zasněžené ladovské idyle obvykle spojované s dětstvím. Vesnice, v níž se příběh odehrává, je sice pokrytá sněhem, ale jen proto, aby se od něj odrážely siluety černých čertů a do jeho špinavých závějí se bořily postavy příběhu. Mikulášská nadílka je zprostředkována z perspektivy chlapce, který poprvé vyměnil dětsky rozechvělé očekávání za přímou účast na večerním reji podnapilých čertisek.

Petr už prohlédl mikulášskou maškarádu dospělých a tentokrát se chystá v doprovodu starších kamarádů na sídliště s neurčitým příslibem dobrodružství. Předvečer svátku svatého Mikuláše je záminka a vítaná příležitost k rozpoutání divoké bitky, v níž nejsou jasně vymezeni protivníci ani pravidla boje. Mikulášská vřava s petardami, pronásledovanými dívkami a podroušenými čerty v psích maskách souvisí s potřebou vybít agresi. Petr se nalézá ve stavu jisté rozpolcenosti. Sice ještě poslušně zadrmolí básničku třem převlečeným sousedům, aby potěšil maminku a dostal balíček sladkostí, zároveň však chce z tohoto dětského světa uniknout. Lesk slibovaného a vysněného dobrodružství ovšem s každou odpálenou petardou hasne a Petr se z mikulášského večera vrací zbitý, ačkoliv fyzicky neutržil jedinou ránu.

Csicsely pro tuto průzkumnou výpravu do zdánlivě dospělého světa využívá personálního vypravěče, jenž zaznamenává Petrovy pocity a zároveň na hlavního hrdinu nahlíží i zvnějšku. Tato volba vypravěče má pozitiva, ale také úskalí. Jejím důsledkem je bezprostřednost jazyka, v němž se přirozeně objevují vulgarismy a pubertální slang, což přispívá k psychologické věrohodnosti postav. Omezení vypravěčské perspektivy na dětského protagonistu však neumožňuje uplatnit v próze hodnotící odstup z pozice dospělého.

Tematika deziluzivně podaného mikulášského nadělování připomene prózu Jana Procházky Městem chodí Mikuláš (kterou podle filmové povídky z autorovy pozůstalosti aktualizovala do podoby filmového scénáře a v roce 1999 připravila ke knižnímu vydání jeho dcera Iva Procházková), způsob vyprávění pak evokuje rané prózy Oty Hofmana. Csicsely je stejně jako Hofman a Procházka obdařen schopností vyprávět ve filmových obrazech, s rychlými prostřihy a s citem pro zdánlivě banální detaily, z nichž vyrůstá zobecňující výpověď. Podobně jako Hofman uvádí na scénu hrdiny bez explicitní přímé charakteristiky a pouze ve výseči z jejich každodennosti. Namísto klasicky vystavěného příběhu nabízí střípek z dětského života, který působí jako vylomený z většího celku. Je to střípek s ostrými hranami, místy až zraňující deziluzivním přístupem.

Výtvarný doprovod Nikoly Logosové podtrhuje vyznění i atmosféru vyprávění. Místy připomíná dětskou kresbu, v níž se ve zjednodušených geometrických tvarech na bílém či černém podkladu vynořují obrysy paneláků a vesnických stavení. S jejich liniemi, narýsovanými jako podle pravítka, kontrastuje beztvarost čertovsky zježených postav, které se ztrácejí ve sněhu a večerní tmě. Knížka je tak vynikající momentka z dětského života, ale je otázka, do jaké míry může oslovit samotné dětské čtenáře.