Na ostrohu se město pyšní bustou slavného rodáka Viktora Dyka. Jenže ani to není tak docela pravda. Dyk se narodil v Pšovce, která tehdy byla samostatnou obcí. Byl tedy vlastně Pšovanem. Stejně jako nejznámější a o dobré tisíciletí starší rodačka Ludmila, dcera posledního pšovského knížete a později první česká světice. S vnukem Václavem na tehdy ještě pšovských svazích začala pěstovat vinnou révu. Ale zatímco Ludmila se přejmenování hradiště nedožila, Viktor Dyk spojení Pšovky s městem roku 1923 mohl číší místního vína oslavit.

Začínáte se v tom ztrácet? Jste tu správně! Vítejte v městě plném klamů. A náš ostroh, místo dalekého rozhledu, netřeba zatím opouštět. Samo toto místo je známé jako sídlo zámku. Většina návštěvníků si proto při pohledu z dáli myslí, že k němu patří i monumentální věž, která určuje charakteristickou siluetu horizontu. Chyba lávky podruhé! Jde totiž o věž sousedního chrámu.

A když už jsme na místě, odkud je dobrý rozhled, byla by škoda nechat soutok bez povšimnutí. Vypadá přehledně a jednoznačně. Jenže chyba lávky potřetí. To, co člověk vidí na první pohled, není soutok Labe s Vltavou, ale Labe s kanálem. Umělým a účelovým. Přesto dostatečně přesvědčivým, aby se za Vltavu vydával. Skutečný soutok je o kousek níž a člověk se musí trochu naklonit přes zábradlí. Stále těch klamů není dost. Vltava je delší a vodnatější, přesto zde z historických důvodů přichází o jméno a poddává se Labi, z vyhlídky v místě soutoku sotva viditelnému. Názorně o tomto skrytém dramatu svědčí kašna na hlavním náměstí. Oficiálně má zdejší sousoší od Vincence Makovského název „Vinobraní“, ale jméno „Zhrzená Vltava“ by mu slušelo mnohem více.

A ani tím klamy nekončí. Vltavu od kanálu z vyhlídky rozlišíte snadno, neboť kanál krášlí kousek za Labem historické zdymadlo. Kamenná památkově chráněná stavba z roku 1905 před několika lety prodělala unikátní a přitom nenápadnou přestavbu, díky níž se před očima diváků může konat cosi podobného zázraku. Občas totiž městem proplouvá téměř stometrová výletní loď na své trase z Berlína do Prahy a zpět. Zamíří do úzkého kanálu a kamenný most se před ní zcela nepravděpodobně zvedne. Div, že nepředvede pukrle.

Největším klamem tohoto sloupku by mohlo být, že se mi město nepozdává. Chyba lávky počtvrté. Je to město jako víno, o němž vedli řeči král Karel a Bušek z Velhartic ve slavné Nerudově romanci.

Město, které přijmete až na druhý pohled. A na druhý doušek mělničiny.