Lesk a bída barokního Stockholmu
Natt och Dag, Niklas: 1793. Vlk a dráb

Lesk a bída barokního Stockholmu

Debut švédského šlechtice naznačuje, že severská detektivní tvorba dosud neřekla své poslední slovo a může uspokojit i náročnější čtenáře. Román s lakonickým názvem 1793 čtenáře zavádí do tajemného prostředí barokního Stockholmu.

Evropské povědomí o švédských dějinách se v zásadě omezuje na znalosti o vikinzích, o třicetileté válce a o několika desetiletích následujících po ní, zakončených smrtí Karla XII. v roce 1718. V ostatních obdobích se švédská stopa spíše jen mihne na pozadí známějších událostí: jako příklad lze uvést švédského diplomata Axela von Fersena (1755–1810), jenž se snažil zachránit život francouzskému královskému páru za velké francouzské revoluce. Co se na přelomu 18. a 19. století dělo ve Švédsku samotném, ví mimo Skandinávii jen málokdo a beletristických zpracování této zajímavé doby, kdy byl švédský král zavražděn na maškarním plese, země se vzpamatovávala z další nevydařené války s Ruskem a ve všech společenských vrstvách se šířily revoluční myšlenky, je v českém překladu k dispozici skutečně velmi málo. Snad jako jediný reprezentant vyšel před několika lety román americké spisovatelky Karen Engelmannové (*1954) Stockholmský oktáv. Švédských autorů, kteří děj svých děl umístili právě do tohoto prostředí, nalezneme pochopitelně řadu, vedle Augusta Strindberga (1849–1912) a jeho dramatu Gustav III. mezi ně patří například Jan Mårtenson (*1933), úspěšný autor detektivek, činný již od 70. let, toho však česká nakladatelství dosud neobjevila. Před většinou čtenářů se tak s románem 1793. Vlk a dráb od debutujícího spisovatele Niklase Natt och Dag (*1979), oceněným v roce 2017 cenou za nejlepší švédský detektivní debut, otevírá dosud neznámý svět.

Jako debutant se autor dosud nestihl nijak zvlášť vyprofilovat, za zmínku ale jistě stojí jeho šlechtický původ s rodokmenem doloženým do konce 13. století (tedy do doby, kdy v Čechách ještě vládli Přemyslovci a ve Švédsku král Magnus III. s pozoruhodným přízviskem Zámek od stodoly), čímž představuje mezi spisovateli nejen detektivních románů výraznou výjimku. Nejeden čtenář při četbě knihy zadoufá, že popisované události jsou výplodem autorovy fantazie a že se nejedná o zkazky tradované v jeho rodině.

Zločin, se kterým je čtenář konfrontován hned na prvních stránkách knihy, je náležitě ohavný – parta dětí nalezne ve vodě tělo zmučeného člověka, kterého někdo před smrtí připravil o všechny končetiny, jazyk a oči. Otázku, kdo za tak strašným činem stojí, se snaží zodpovědět dvojice vyšetřovatelů, kterou dohromady svede náhoda: vystudovaný právník Cecil Winge, u něhož není zcela zřejmé, čím se momentálně živí ani jaké vůbec jsou ve vztahu k policii a soudům jeho pravomoci, a válečný invalida Mickel Cardell, který se po návratu z války protlouká životem jako biřic, hospodský vyhazovač a příležitostný žebrák. Tato nesourodost, hraničící s jedním z typických klišé žánru, jim umožňuje pátrat jak ve vysokých (byť ne vysloveně nejvyšších) patrech stockholmské společnosti, tak v laciných špeluňkách mezi žebráky, prostitutkami a dalšími lidmi na okraji. Nelze přitom jednoznačně určit, který z dvojice pátračů je „mozek“ a který „sval“, intelektuálně má sice bezesporu navrch Winge, avšak i Cardellův zdravý rozum se během pátrání uplatní, když je biřic nucen improvizovat, nebo dokonce sám vést výslechy a chystat léčky. Fyzicky pak na tom není nejlépe ani jeden z pátračů, snad ale můžeme prozradit, že tam, kde hlavnímu hrdinovi obvykle z problémů pomohou pěsti, si válečný invalida s úspěchem vypomáhá dřevěnou protézou ruky. Zkušeného čtenáře detektivního žánru nepřekvapí, že Wingeho pozice vyšetřovatele je velmi nahnutá, závislá na dobré vůli policejního velitele, který má být v dohledné době vystřídán ne právě schopným, ale o to zlovolnějším nástupcem.

Do pozadí zločinu, jímž je děj uveden, je zapleteno mnoho dalších postav, přičemž těch vysloveně kladných nebo záporných se objevuje spíše poskrovnu, o to více potkáme jedinců nešťastných, protloukajících se životem, který se s nimi nemazlí. Násilničtí dozorci, poživační kněží, žebráci, zlodějíčci, skutečné i neprávem obviněné prostitutky, falešní hráči, naivní mladíci toužící po snadném zbohatnutí i zkorumpovaní politici, jejichž nekompetentnost spojená s lhostejností jim nijak nebrání v působení na rozhodujících pozicích – v zásadě se vlastně o tak neznámý svět nejedná. Jako obvykle se osudy hlavních postav dlouho odehrávají samostatně, aby se nakonec protnuly, velkolepé akční finále ale v tomto případě nečekejte, při dopadení pachatele sice dramatické zvraty s lehce hororovým nádechem nechybějí, přesto vše proběhne nezvykle poklidně. Dopadením děj nicméně nekončí, neboť Cecil Winge, „muž jiného, lepšího druhu, narozený do špatné doby“, se snaží – pro své okolí, včetně parťáka, nepochopitelně – rozmluvami s pachatelem zjistit, „jak se dá z člověka vytvořit zrůda“. Čtenář si tak může společně s Wingem položit otázku, nakolik člověka formuje nelehké dětství, nakolik vyhrocené situace, jimž je nucen čelit, a nakolik může být zlý z podstaty.

V recenzích detektivních románů se občas pozapomíná na zhodnocení práce překladatele. V tomto případě by takové opomenutí bylo skutečně trestuhodné, neboť z každé stránky textu čiší ohromné množství práce, kterou Romana Švachová odvedla při převodu jednak výrazů zastaralých, jednak v českém kontextu téměř nepoužívaných a v neposlední řadě slov spadajících do obou těchto kategorií. Samostatnou kapitolou jsou překlady místních názvů, kombinující hovorovou mluvu, zkomoleniny oficiálních názvů cizího původu a lokality, u kterých se na původní význam jejich označení během generací dávno zapomnělo – to vše přispívá k tomu, že čtenář může snadno zapomenout, že čte překlad z cizího jazyka. Pro opravdové fajnšmekry je ke knize připojen i slovníček, kde jsou použité místní názvy vysvětleny a lokalizovány na dnešní mapě Stockholmu. Při příští cestě na sever tak je možné navštívit místa, kudy Cecil Winge, Mickel Cardell a další postavy v autorově fantazii kráčeli a sváděli své každodenní boje.

Některým čtenářům bude možná připadat, že řada dějových linek se vyšetřování úvodního zločinu vlastně netýká a že parametry detektivního žánru splňuje jen zhruba polovina knihy. Vyšetřování v řadě pasáží ustupuje historické sondě, zobrazující různé aspekty nesnadného života lidí v době před zhruba dvěma sty lety. Ani v těchto pasážích ale nechybí napětí a nečekané zvraty, rozhodně se nejedná jen o nudné kapitoly o každodenním životě jako z učebnic dějepisu.

1793. Vlk a dráb není jen oddechové čtení na letní dovolenou, vyžaduje čtenáře soustředěného a sečtělého, který se nezalekne množství neobvyklých slov, jejichž význam si může jen domýšlet. Na oplátku nabízí čtenářský zážitek, který se v záplavě dojmů ze severských detektivek neztratí. Vzhledem k tomu, že autor již pracuje na líčení dalších zločinů spáchaných v následujících letech, bude zajímavé sledovat, zda se mu podaří vysoko nasazenou laťku udržet.

 

Kupte si knihu:

podpoříte provoz našich stránek

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Romana Švachová, Argo, Praha, 2019, 432 s.

Zařazení článku:

historický román

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

70%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Sylvie Kacenova,

Kniha se mi moc líbila, skvělý překlad.

Jitka J.,

Taky se často zapomíná na redaktora, tedy doplňuju, že svůj podíl na výsledku má nepochybně i externí redaktorka Viola Somogyi (a tuším i odpovědná redaktorka Hana Zahradníková).