Australanka Anna Walkerová je oceňovanou autorkou zatím patnácti obrázkových knih pro děti, které zpravidla zachycují, jak se dětský hrdina vyrovnává s nepříjemnou situací. Některé publikace, jako třeba Májinu zahradu, píše Walkerová svépomocí, jiné v tvůrčím tandemu s Jane Godwinovou. Příběh Máji, kterou rodiče „přesadí“ z venkova do městského věžáku, se Walkerové začal odvíjet v hlavě, když na rodinné dovolené v Paříži narazila na květinářství, které spíše než obchod s květinami připomínalo džungli.

Mája ve městě poněkud strádá, ale ke změně bydliště přistupuje aktivním a tvůrčím způsobem. Stesk po zahradě se nejprve snaží zaplašit, když vybetonovaný dvůr před novým domem pokryje velkolepými kresbami lučních květin a havěti. Později vylepší křídami pár těch otravných krabic, které rodiče ne a ne vybalit, načež si ale vyzkouší třeba i to, že piknik pod jabloní z krabic má svá úskalí. Mája ve městě dokonce objeví i park, a když zjistí, že je plný kamínků, alespoň si z nich vytvaruje kytičku. Díky těsné spjatosti se vším živým (ve městě jí dělá společnost psí kamarád) a genderově nevyhraněnému vzhledu se Mája stává jakýmsi dítětem s velkým „D“.

Zápletka knihy je velmi jednoduchá a ilustrace převažují nad textem nejen v tom smyslu, že zabírají více prostoru. Autorčiny prosvětlené, do detailů vyvedené akvarelové kresby jsou v knize hlavním vyprávěcím prostředkem, což dobře ladí nejen s cílovou skupinou čtenářů 3+, ale i s tématem knihy. Džungle ze zmíněného květinářství obrostla i předsádky a vytváří zajímavý kontrast – ve zbytku knihy autorka pracuje spíše s prázdným prostorem a nezřídka ponechává velkou část stránky bílou. Ve výsledku tak vzniká osvěžující a zároveň uklidňující dojem, že na všechno je dost prostoru i času a všechno si dříve či později najde své pravé místo.

Kniha má jedinou, ale nikoli nepodstatnou vadu: závěrečné vyústění, kdy si Mája s kamarády začnou pěstovat zahradu v květináčích, je možná výchovné, ale člověk očekává trochu zajímavější finále. Krom toho se nelze ubránit dojmu, že i ti nejmenší čtenáři si zaslouží spletitější, lépe vystavěný příběh. Možná jsou „na vině“ ony velmi zdařilé ilustrace – čtenář očekává, že slovesná stránka knihy bude na stejné úrovni. Nicméně prostřednictvím tématu stěhování si Májina zahrada může najít cestu opravdu ke komukoli. A díky ilustracím kniha jednoznačně převyšuje průměr, časopis New York Times ji dokonce společně s New York Public Library označil za nejlepší obrázkovou knihu roku 2018.