Norská ilustrátorka a grafička Kari Stai (nar. 1974) je autorkou více než desítky dětských knih, za něž získala bezpočet různých ocenění. Kniha pro nejmenší děti, kterou loni vydalo nakladatelství Host, byla v roce 2008 jejím debutem a následovala po ní další díla, určená z drtivé většiny dětem. Jednoduchý nápad o dvou kamarádech, z nichž jeden říká pouze „jo“ a druhý „ne“, vysloužil svým hrdinům několik pokračování i řadu překladů. S  výzvou v podobě jmen hlavních hrdinů si jednotlivé jazyky poradily různě a vedle původního Jakoba a Neikoba se zhmotnil Yesper a Noper, Tiloui a Tilnon; česká překladatelka Pavla Nejedlá dětskému publiku představuje Jonáše a Nenáše, kteří se nastěhují na dva vršky s názvy Anopurna a Neverest.

Na obálce knihy najdeme věkové určení od tří let a tomu odpovídá jak malé množství textu na jednotlivých stránkách, tak převážně jednoduché a pro malé dítě srozumitelné věty. Neustálé opakování jediné odpovědi navíc docela připomíná dítě osvojující si jazyk a komunikační dovednosti. Nejen že tento nápad plodí docela dost legračních situací – například když oba hrdiny zastaví zloděj a oni se od něj kvůli Jonášově zbrklému „jo“ nechají okrást –, ale dětští čtenáři jsou spolu s Jonášem a Nenášem konfrontováni se zjištěním, že neustálým odmítáním bychom se nikam nedostali, a naopak bezhlavý souhlas náš může dostat někam, kam jsme se rozhodně nachomýtnout nechtěli, třeba do krokodýlího břicha.

Autorka nám v expozici představuje hrdiny, kteří nejprve bydlí spolu, ale po Jonášově setrvalém přikyvování na nabídky nejrůznějších podomních prodejců se rozhodnou bydlet odděleně a dál se kamarádit. Hlavní příběh potom sleduje společný výlet autem, k němuž dá Nenáš souhlas až na základě Jonášovy formulační lsti. Přestože jejich svět není zabydlen žádnými pohádkovými či magickými postavami, jeho fyzikální pravidla jsou velmi ohebná. Naprosto přirozeně tak dochází k půlení a rozpínání domu, Jonáš ten svůj dokonce nakládá na auto a převáží na jiné místo, a ve zmiňovaném krokodýlím břiše lze třeba svítit lampou a najít přitom celé auto. Díky tomu nedochází k narušení pocitu bezpečí, přestože série pozoruhodných a prapodivných událostí neomylně vede k pointě, že tváří v tvář krokodýlovi je někdy důležité umět říct „ne“. A že se hodí umět jazyky.

Otázka je, nakolik budou k dětským čtenářům promlouvat ilustrace. Kari Stai v sobě rozhodně nezapře grafičku, a tak jsou její ilustrace typické velkými, často kontrastními barevnými plochami a geometrickými tvary. Jonáš a Nenáš jsou vyvedeni ve stejných barvách, ale jejich rozložení je zrcadlově převrácené. Zatímco Jonáš má červený obličej a modré oblečení, Nenášova tvář je modrá a oblečení červené. Přestože lze jasně a přehledně rozeznat dům, auto i lidské a zvířecí postavy, takže by se dítě mělo v obrázcích dobře orientovat, ilustrace jsou odtržené od reality, což ne každý rodič pro svoje dítě vyhledává. Autorská stylizace je nicméně díky tomu spolehlivě rozpoznatelná a usnadňuje převedení do filmové podoby, jíž se ostatně Jonáš s Nenášem už také dočkali. Snad se jim bude i v českém prostředí dařit natolik, aby se k dětským čtenářům dostaly i jejich další příběhy.