Cesta do hlubin vrahovy duše
Sem-Sandberg, Steve: Vojín W.

Cesta do hlubin vrahovy duše

Ve svém nejnovějším románu se známý švédský spisovatel vydává hlouběji do historie, než jsme u něj zvyklí, svému stylu však zůstává věrný a čtenářům klade obdobně znepokojivé otázky jako ve svých předchozích dílech.

Švédský spisovatel Steve Sem-Sandberg (*1958) před dvěma lety literárně zpracoval skutečný případ vojáka Johanna Christiana Woyzecka, popraveného roku 1824 za vraždu ze žárlivosti. Román s prostým názvem W, do nějž autor umně zakomponoval úryvky ze skutečných archivních dokumentů vztahujících se k Woyzeckovu případu, se dočkal nominace na Augustovu cenu, nejvýznamnější švédské domácí literární ocenění, a již krátce po vydání začala autorova „dvorní“ překladatelka Dagmar Hartlová pracovat na českém překladu. Ten letos pod lehce rozšířeným názvem Vojín W. vyšel v nakladatelství Paseka, stejně jako předchozí Sem-Sandbergovy romány.

Kostru vyprávění představují výslechy, při nichž se vyšetřovatelé zločinu snaží posoudit závažnost Woyzeckovy duševní poruchy. Woyzeck před nimi a zároveň před čtenáři postupně odkrývá svůj životní příběh včetně osudových situací, do nichž se ne zcela vlastní vinou dostal a které měly na jeho další život zásadní dopad. Postupně vychází najevo, že protagonista skutečně není duševně zcela v pořádku, což mu jeho okolí, nutně obhroublé vlivem roky trvajících napoleonských válek, dává nepokrytě najevo. Zejména ve vztahu k ženám se Woyzeck navzdory svým nejspíše poctivým úmyslům opakovaně dočkává zklamání, často spojených i s veřejným zesměšněním. Život mu příliš neusnadňují ani halucinace, přicházející ve vypjatých okamžicích. Kromě toho čelí Woyzeck těžkostem vojenského života, na jeho duševním stavu se podepisuje zejména účast na tažení do Ruska a zároveň mu odhaluje, jakých hrůz jsou lidé schopni se z hamižnosti či vypočítavosti dopustit. Ačkoliv se Woyzeck snaží uchovat si i v nejvyhrocenějších situacích lidskost, nedočká se od nikoho uznání a vše se naopak obrací proti němu. Za jeho osudným činem přesto nelze v Sem-Sandbergově podání vidět pouhý výbuch nahromaděné frustrace, ale spíše smutné vyvrcholení příběhu jednoho člověka, který vlastně sám neví, co si s životem počít.

I ve vězení a během výslechů je Woyzeck konfrontován s neporozuměním ze strany vyšetřovatele, k čemuž přispívá i výrazný stavovský rozdíl mezi obyčejným vojákem z chudinského prostředí a zajištěným absolventem právnické fakulty. U kněze, který Woyzecka v jeho cele navštěvuje, zase není zcela jasné, nakolik jen plní svou formální povinnost a nakolik se skutečně snaží vidět v odsouzeném vrahovi člověka, který potřebuje duchovní podporu. Dokonce ještě krátce před popravou se Woyzeckovi dostane připomenutí toho, do jaké míry cynismus a vypočítavost, které jemu osobně vždy byly cizí, ovládají myšlení většiny lidí. Woyzeck tak představuje především politováníhodný lidský osud, který čtenáři připomíná, že ve světě není nic černobílé a za fasádou domnělé počestnosti se mohou skrývat velice nekalé myšlenky.

Volbou historického námětu připravil Sem-Sandberg svým překladatelům jistě nejednu pernou chvilku, zkušená Dagmar Hartlová si však dokázala poradit i s obtížnou vojenskou terminologií a jinými dobovými výrazy a zachovala i rozlišení jednotlivých vrstev jazyka podle společenského postavení mluvčích (lepší představu je ostatně možné si udělat z ukázky). Pro čtenáře je však díky členění na krátké kapitoly text snadno přístupný a navzdory chronologickým přesunům mezi současností, kdy Woyzeck tráví veškerý čas v malé vězeňské cele nebo u výslechu, a minulostí, v níž se Woyzeckův příběh odehrává, není těžké se v textu zorientovat. I přes značně drsné téma, nadto zasazené do drsné doby, jasně vnímáme poetičnost autorova jazyka, místy ostře kontrastující s tvrdostí popisovaných událostí.

Vojín W. nepředstavuje, stejně jako předchozí Sem-Sandbergovy knihy, veselou ani oddechovou četbu, vnímavé čtenáře však přiměje k zamyšlení, do jaké míry může tlak společnosti formovat jedince a nakolik se společnost jako celek může u lidí s citlivější povahou stát spoluviníkem jejich zoufalých činů. Zcela v duchu zásady formulované autorem v jednom ze starších rozhovorů je i Vojín W., podobně jako předchozí tituly v čele s románem Chudí v Lodži, navzdory historickým kulisám primárně kniha o mezilidských vztazích a o rozhodnutích, která jsou lidé nuceni činit ve vyhrocených situacích.

Kupte si knihu:

podpoříte provoz našich stránek

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Dagmar Hartlová, Paseka, Praha, 2021, 416 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

80%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse