Když se švýcarský elektrotechnik Georges de Mestral vrátil roku 1941 z lovecké výpravy, všiml si, že se mu na oblečení zachytilo několik ježatých lepivých kuliček. Ba co hůř, spousta se jich zacuchala i do srsti jeho psa, odkud se jim vůbec nechtělo. Těmi kuličkami byla plodenství lopuchu většího, který tímto šikovným, byť leckdy notně otravným způsobem zajišťuje roznos svých semen široko daleko od rodičovské rostliny. De Mestrala schopnost kuliček přilepit se k huňatým povrchům upoutala, a proto se na jejich strukturu podíval podrobněji pod mikroskopem. Zjistil, že kuličky jsou opatřené nespočtem drobných háčků, jež se dokážou přichytit k malinkatým očkům či smyčkám utvářeným látkou, srstí a jinými podobnými materiály. To de Mestralovi vnuklo nápad, který se později proměnil v jednoduchý, přesto zásadní a dnes takřka všudypřítomný vynález: suchý zip.

Příběh vzniku suchého zipu není zdaleka ojedinělý. Lidé při řešení zapeklitých problémů opisují od přírody mnohem častěji, než by se na první pohled mohlo zdát, a nejedná se jen o dobře známé příklady typu létání. Jaké další zvířecí, nebo lépe řečeno evoluční vynálezy se staly či by se jednou mohly stát podkladem pro vývoj moderních technologií? O tom zejména mladší čtenáře hravě, vtipně a srozumitelně poučí kniha Zvířecí vynálezci (Invented by Animals, 2021), jež je vůbec prvním do češtiny přeloženým dílem původem kanadské autorky knih pro děti Christiane Dorionové (nar. 1959), která v současné době žije ve Velké Británii. Krom toho jde pravděpodobně i o první v češtině dostupnou publikaci určenou mladším čtenářům, jež se zabývá fascinující oblastí lidského poznání, jíž je biomimetika, tedy – použijeme-li wikipedickou definici – vědní obor, „který zkoumá zajímavá konstrukční řešení v přírodě u živých organismů a snaží se je napodobit a využít k vývoji nových vynálezů [či] technických řešení“.

Ve více než třech desítkách dvoustránkových kapitol se malí zájemci o biomimetiku vedle okolností zrodu suchého zipu dozvědí například, jak motýli přispěli k vývoji barev, které se nezakládají na pigmentu, co má žraločí kůže společného s nátěry na lodě a ponorky, proč se gekoni dokážou udržet i na skle a jak by se tento trik dal využít, nebo který živočich se svou činností stal inspirací pro výrobu papíru. Autorka čtenáře provází víceméně celou živočišnou říší (a vlastně se otře i o tu rostlinnou, uvážíme-li příběh lopuchu) a názorně dokládá, že zajímavé nápady mohou přicházet i z docela nečekaných míst. Báječným příkladem jsou šášně (červovití mořští mlži), jež inspirovaly stavitele podvodních tunelů, nebo brouci žijící v Namibijské poušti, kteří pomocí drobných hrbolků a žlábků sbírají vodu z občasných ranních mlh přicházejících od oceánu. Tato fascinující dovednost podnítila vývoj materiálu, „který dokáže vysávat kapky ze vzduchu [a z nějž lidé] začali vyrábět sítě a další zařízení, která získávají vodu z mlhy v místech, kde jinak téměř neprší“.

Podobných zajímavostí přinášejí Zvířecí vynálezci na osmdesáti stranách více než dost, avšak text je pouze polovinou úspěchu každé dětské knihy. Tou druhou je její grafická podoba, o niž se v tomto případě postarala polská ilustrátorka Gosia Herbaová (nar. 1985). Ta vsadila na příjemné pastelové barvy a značně antropomorfizující vypodobnění nejrůznějších zvířat, takže nejen medvědi a psi, nýbrž i vážky, pavouci, medúzy nebo slimáci v jejím podání působí jako ideální kandidáti na domácí mazlíčky.

Ačkoli nakladatel uvádí, že je kniha určená pro děti od sedmi do dvanácti let, právě vzhledem k ilustracím si v ní nepochybně budou rádi listovat i ti mladší. A možná také ti starší, třebaže po obsahové stránce pro ně Zvířecí vynálezci až tak přínosní nebudou, což je trochu škoda. Kdyby se autorka o jednotlivých organismech a možnostech, jak inspirovaly nebo by mohly inspirovat vědce, vynálezce, inženýry a inovátory (mnohdy to zůstává jen stručně nakousnuté), rozepsala víc, byl by dosah i celkový přínos o poznání větší. Stejně tak bychom mohli jmenovat další úžasné vynálezy, jež opomenula, nebo vyjádřit politování nad tím, že nevěnovala větší pozornost rostlinám, ale to už bychom hodnotili, jaká by kniha měla být, ne jaká ve skutečnosti je.

Celkově totiž Zvířecí vynálezci rozhodně zaujmou, pobaví i poučí a nepochybně malé přírodozpytce podnítí, aby se pečlivě dívali kolem sebe… Třeba objeví něco, co evoluce dávno vymyslela, ale lidé si toho ještě nevšimli.