O posedlosti literární Ameriky hledáním a oslavováním autorů z menšin všeho druhu už bylo napsáno hodně; největší úspěchy dlouhodobě slaví menšina černošská nebo korektněji afroamerická. A platí to nejen o vážné literatuře, ale také o té žánrové: například ve fantasy je největší současnou hvězdou i u nás dobře známá N. K. Jemisinová. Emancipace afroamerických spisovatelů v takzvaně oddechových žánrech však začala samozřejmě v detektivce – průkopníkem byl Chester Himes (1909–1984), který nicméně většinu svých kriminálek napsal až poté, co se přestěhoval do Evropy, která jej přijala podstatně vřeleji než Amerika, v padesátých letech ještě dost rasistická (česky vyšel v roce 1989 soubor Třikrát Černý Harlem). Už u něj lze narazit na to, co v pozdějších letech potvrdili někteří další afroameričtí autoři (například Walter Mosley či Iceberg Slim, kteří v relativně nedávné době vyšli u nás): že totiž zatímco roste blahobyt bělošské střední třídy, sociální status Afroameričanů (a Hispánců, ale tam je detektivkářů zatím méně a česky nevyšla kniha žádného z nich) zůstává stále nízký, což samozřejmě plodí vyšší kriminalitu. Pokud tedy mají autoři hledat prostředí vhodné pro noir, drsnou školu nebo gangsterku, je to právě mezi Afroameričany, protože právě tam se najdou lidé, kteří mají málo co ztratit, ale případným zločinem mohou mnoho získat.

„Bug“ Beauregard, hlavní hrdina románu Asfaltová pustina od vycházející hvězdy afroamerické krimi S. A. Cosbyho (nar. 1973), se ve zmíněné situaci tak úplně nenachází. Bývalý vyhledávaný řidič lupičských band se totiž usadil v malém venkovském zapadákově, kde si otevřel autodílnu a koupil domek pro manželku a dva malé syny, přičemž z předchozího mladistvého vztahu ještě má skoro dospělou dceru. Ale poté co ve stejném městě otevře autoservis majetnější a lépe vybavená (a bělošská) konkurence, začne to s ním jít z kopce. A protože stále má pověst skvělého řidiče, který dokáže prchající bandu bezpečně odvézt od místa činu do bezpečí, vezme ještě jednu fušku, která by problémy jeho rodiny měla vyřešit.

Jenže tu fušku mu nabídne jeden nevypočitatelný malý kriminálník, když se shodou okolností dozvěděl o velkém množství diamantů, které se bude nacházet v malém klenotnictví na malém městě. A protože je to trochu primitiv, moc už nezjišťuje, jak je možné, že tu budou diamanty nechráněné, a jestli náhodou nepatří někomu, kdo má prostředky i hrubou sílu k tomu, aby zloděje vypátral a patřičně si ho podal. Přestože loupež nakonec vyjde, Beauregard se dostává do spirály potíží a ohrožuje nejen sebe, ale také svou rodinu.

Cosby hned úvodní scénou cinknutého venkovského automobilového závodu dá najevo charakter románu: bude to chytré, drsné, nekompromisní a také hodně o autech a jejich řízení. Beauregard je inteligentní a opatrný, ale přesto mu občas věci nevyjdou. Je kladným hrdinou, ale nerozpakuje se zbít, nebo dokonce zabít někoho, kdo mu uškodil nebo jej ohrožuje. Ve čtenáři vzbuzuje sympatie, je milujícím manželem a otcem a snaží se starat i o svou první dceru, ale – jak ostatně Cosby občas zopakuje – uvnitř stále zůstává gangsterem, a když se chystá do akce, začne se navzdory všem nebezpečím těšit. I ostatní postavy jsou napsány dobře, zejména dvojice bělošských bratrů, která Beauregarda naverbuje, zosobňuje onen jižanský „white trash“, bílou spodinu, tedy nepříliš přemýšlivé, zato sebestředné, záludné a všehoschopné typy, které dokážou překvapit; samozřejmě obvykle nemile.

Ne všechno je na Asfaltové pustině dokonalé. Zdá se krajně nepravděpodobné, že by na venkově, kde Beauregard žije, operovaly hned dva velmi početné a dobře organizované gangy. Také policie je příliš neschopná nebo liknavá, do děje vstoupí v podstatě jen při efektní honičce, když parta prchá z vyloupeného klenotnictví, kde navíc došlo ke střelbě. Pak už jako by zločinu nechávala volný průběh, do děje vůbec nevstupuje, i když mrtvých přibývá. A nakonec třetí malý zádrhel, totiž až zázračné řidičské dovednosti hlavního hrdiny, který by hravě obstál i ve filmové akční sérii Rychle a zběsile.

Cosby vlastně trochu míchá dva žánry, které k sobě mívají blízko, ale nemusejí se vždy nacházet oba ve stejné knize: noirový příběh hrdiny, který se připlete ke zločinu, a gangsterku. A přemýšlivé drama muže, který si nedá pokoj, s akčním thrillerem. Není to špatné, akční scény jsou vymyšleny vynalézavě, jen musíme přistoupit na jistou míru nadsázky uvnitř jinak docela civilně realistického příběhu. Převážně to funguje, byť by Cosby mohl občas ubrat plyn, napětí a spádu má kniha i tak dost.

Asfaltová pustina, vydaná v roce 2020, byla Cosbyho druhou knihou po autobiografickém románu My Darkest Prayer (2019). Vydal ji u gigantu Macmillan Publishers, kde loni vyšla další jeho kriminálka Razorblade Tears (s jinými hrdiny) a na rok 2023 je ohlášen další román. České nakladatelství ji zařadilo do podzimního programu Velkého knižního čtvrtku, což signalizuje, že autorovi věří. Bylo by rozhodně skvělé, kdyby ve vydávání jeho knih pokračovalo.