Tereza Kopecká (nar. 1984) se v posledních několika málo letech profilovala jako pilná autorka různorodých příběhů pro děti a dospívající. Největší slávu jí přinesl (mírně autobiografický) komiks Naprostá šílenost z roku 2021, za který získala cenu Muriel za nejlepší komiksový scénář. Kromě toho však publikovala dalších sedm titulů, od klasických i méně klasických prázdninových dětských příběhů až po „zakázkové“ práce, tedy literární rozpracování postav a motivů z počítačových her Among Us a Minecraft. Loni jí potom vyšel román Berta puberta o tragikomické domácí válce dvou různě starých sester.

Sourozeneckými strkanicemi začíná i Kopecké letošní novinka Ještěrky, první, kterou vydala v nakladatelství Paseka, kam se zřejmě přestěhovala poté, co tu slavila úspěch s Naprostou šíleností (všechny předchozí knihy až na zmíněný komiks totiž vydala v nakladatelství CPress, které spadá pod Albatros Media). Na rozdíl od předchozí knihy, kde dění sledujeme očima mladší sestry, se tentokrát perspektiva přesouvá na stranu staršího sourozence, sedmačky Agnes, kterou nesnesitelně otravuje její uřvaný a vztekající se mladší bratr. Z urputných a nekonečných sourozeneckých bojů naštěstí Agnes brzy uniká mezi své spolužačky Kiki a Kláru, které se domluvily, že společně stráví přinejmenším část prázdnin pod stanem. Ten stojí jen kousek od jejich domovů, na okraji vesnice (nepředstavujme si ale žádný zapadákov, jde o moderně vybavenou obec včetně kamerového systému, možná nějaký satelit u velkého města), nicméně mimo dosah rodičů, sourozenců a vůbec kohokoliv dalšího. Jsou sice komicky i dojemně nezkušené a ke stanování nevybavené, i tak se ale snaží a zdá se, že jejich impulzivní plán nakonec nějak vyjde.

Jenže jak to tak bývá, zvláště v humoristických knihách, plány se začnou hroutit pod tlakem nepředvídatelné reality. Stanování kousek za domovskou vesnicí se zdaleka nelíbí všem sousedům, po cestě kolem projdou dva nebezpečně vyhlížející bezdomovci a nakonec se nedaleko stanu trojice dívek usadí s jiným stanem trojice jejich spolužáků. A dívky váhají mezi pošilháváním po klucích a dívčí soudržností, mezi dobrodružným přežíváním v „divočině“ a teplou vanou a hotovým jídlem doma. Jejich stanování ukončí nečekaný vpád zvenčí a děti, nyní už v celkem svorné šestici, se pokoušejí vypátrat, kdo jim škodí.

Tereza Kopecká píše příběhy tří dívek přímočarým jazykem ve svižném tempu a příliš neulpívá na detailech – což je styl, který současní mladí čtenáři jistě ocení. Trojice dívek je výrazně povahově odlišena, každá se – někdy možná až příliš nápadně – chová podle toho, jakou náturu jí autorka přiřkla. Kopecká umí dobře vystihnout pocity, nálady a občas i zkratovité jednání třináctileté dívky, která si ještě chce bezstarostně užívat s kamarádkami, ale už nakukuje i do světa dospělosti. Týká se to nejen počínajícího vztahu s Tomášem, ale především změny přístupu k mladšímu bratrovi, když rodina zjistí, že jeho chování má vážné důvody.

Tento motiv, jakkoliv jej tušíme od začátku, je zároveň v knize tak nějak navíc. Přesněji: po dočtení čtenář vlastně neví, o čem především měla kniha být. Prázdninové stanování skončí příliš rychle, škůdce je objeven příliš snadno a není jej možné potrestat, milostné románky zůstanou jen letmo naznačeny a Agnes zničehonic změní své chování k bratrovi tak radikálně a vynalézavě, že poučí a překvapí i mámu. A spolu s ní jistě i čtenáře, protože tak rychlé uvědomění si sourozenecké zodpovědnosti přece jen nečekají. Na pouhých 136 stranách se toho stane vlastně docela hodně, ale vše nějak náhodně, bez příčin a výraznějších následků. Ještěrkám chybí zřetelnější ústřední zápletka, hlavní příběh, který potáhne děj. Sarkastické i kamarádské pošťuchování pubertálních dívek má sice sympaticky řízný jazyk (nikdy ne vulgární) a četné humorné momenty, to by však samo o sobě stačit nemělo. Přinejmenším ne autorce, která v Naprosté šílenosti ukázala, že umí vystavět ucelený a pointovaný komorní příběh.

Obálka s charakteristikami tří hlavních hrdinek trochu sugeruje dojem, že Ještěrky jsou prvním románem z chystané knižní série. Nakladatelství ani autorka sice nic takového neslibují, potenciál ale postavy mají a autorka při své plodnosti jistě rychle s pokračováním přispěchá, když o knihu bude mezi čtenáři zájem. Citu a empatie pro své hrdinky má dost, jejich všednodenní tragikomické scénky a štiplavé hovory také zvládá, jen by to chtělo promyšlenější dobrodružství.