Nakladatelství Kodudek v dubnu 2025 představilo skutečně impozantní nakladatelský počin, kterému právem náleží veškerá pozornost. U příležitosti 220. výročí narození dánského spisovatele, tanečníka a výtvarníka Hanse Christiana Andersena (1805–1875) poprvé v historii vydalo všech 170 příběhů a pohádek v moderním českém překladu.

Trojdílné vydání vznikalo pět let a je na první pohled patrné, že si nakladatelství dalo skutečně záležet. Jednotlivé svazky nelze koupit odděleně, ovšem prodávat je zvlášť by bylo jako roztrhat obraz na kusy. Vizuálně totiž okamžitě zaujmou ilustrace a koláže výtvarníka a nositele Českého lva Filipa Pošivače (nar. 1986), který všechny tři knižní obálky spojil v jednu nádhernou vedutu. Impresionistické ztvárnění titulního dánského pobřeží na sebe navazuje na hřbetech, titulních i zadních stranách. Bohatý obrazový doprovod čeká i v samotných knihách – ilustrace jsou stejně jako samy pohádky mnohovrstevnaté a snoubí v sobě různé výtvarné techniky, v nichž Pošivač naplno využil své fantazie i nápaditých vzorů a exotických materiálů a hold vzdává i Andersenově vášni k vystřihovánkám.

Samotné texty jsou řazeny chronologicky a tak máme možnost sledovat Andersenův literární vývoj. První sešit pohádek vydal roku 1835 – jeho součástí je i pohádka Umrlec, lidová pohádka z Fynu z roku 1830, která později dostala nový háv a název Spolucestovatel. V kodudovském vydání najdeme oba texty, a sami se tedy můžeme podívat, jaký vývoj Andersen ve své tvorbě prodělal. Na 944 stranách se můžeme seznámit se 170 pohádkami – chybí jen jedna jediná, Slabikář, jejíž překlad by znamenal zásadní úpravu původního dánského textu, který je založený na abecedě a při překladu by se musel celý přepracovat.

Na překladech pracovala Helena Březinová a František Fröhlich (1934–2014), jehož texty byly použity post mortem. Skandinavistka Helena Březinová, která se životu a dílu H. C. Andersena věnuje i v monografii Slavíci, víly a bolavé zuby (Host 2018) se ujala překladu 96 příběhů, druhou polovinu tedy vypracoval František Fröhlich. Jeho část již vydalo nakladatelství Readerʼs Digest v roce 2005. Oba překladatelé však k Andersenovi přistupovali se stejnou poctivostí: Andersen psal svého času soudobým a také srozumitelným jazykem, novátorské u něj bylo používání citoslovcí místo vět i dvouvrstvé vyprávění. Vrchní část příběhu se obrací k dětem, dospělý však pod slupkou cítí apel, syrovost i narážky na společnost a lidské charaktery. Z pohádkově laděného vyprávění navíc Andersen své čtenáře vytrhuje zcizujícími komentáři a prvky.

Smát se, nebo plakat?

Březinová i Fröhlich překládali z dánského originálu, nic si nepřidávali, nikde neubírali – může se to jevit jako samozřejmost, nicméně zrovna u Hanse Christiana Andersena je to vlastně velmi výjimečné. Celosvětový pohádkový trh je zaplaven texty i jinými médii na motivy pohádek tohoto nejznámějšího a také nejpřekládanějšího spisovatele všech dob. Ovšem valná většina příběhů, jak je známe z dílny Walta Disneyho či komiksů i „pohádek“, je od základu předělaná. Knihy jsou často překlady jakéhosi převyprávění z polštiny a filmy jsou rovněž upraveny tak, aby snad nepoškodily citlivou dětskou duši. Andersen však pohádky nekoncipuje tak, aby měly zákonitě šťastné vyznění, naopak, mnohdy nás nechává na vážkách – kdo je vlastně hrdina a kdo je zloduch? Jak příběh vlastně dopadl? Máme se smát, anebo plakat?

Andersen píše syrově, v hlavních rolích u něj často vystupují věci, dokonce rozbité předměty, pohádky nezřídka končí pesimisticky. Cínový vojáček se roztaví v ohni, plynové lampy budou nahrazeny novými a na ten nejkrásnější vánoční stromek se zapomene. Ovšem jak říkal sám Andersen: „Malí diváci chtějí neštěstí, a hezky zkrátka a od podlahy.“ V aktuálním vydání překladatelé zachovali všechny pointy, narážky i ironii. Andersena si navíc přečteme v aktuálním jazyce, který na nás zapůsobí stejně jako Andersen na své soudobé čtenáře.

V závěru každého dílu čeká krátký doslov, v němž se dočteme o životě Andersena, z jakých poměrů pocházel a jak se doslova protloukal životem, s čím se potýkal, co ho bavilo, dále jaké významné překlady vyšly v češtině v minulosti, z jakých jazyků se překládaly i jak se Andersenova tvorba v průběhu času měnila.

Věci a hrdinové, které papír nesnese

Kritici Andersenovi v jeho době vytýkali, že píše stylem, který papír nesnese, že příliš napodobuje běžnou mluvu třeba i tím, že používá citoslovce místo věty. Také hlavní protagonisté jeho příběhů zůstávali nepochopení, neboť jsou jimi odložené věci či nedodělky – Andersen zkrátka poetizoval věci, jež nás obklopují. Ovšem právě díky tehdy revolučnímu stylu zůstává velmi aktuální a dodnes se ani v dánštině nemusí jeho texty upravovat, aby se mohly předčítat dětem. Díky Andersenově typické dvojí artikulaci si na své stále přijdou i dospělí. Ve spodní vrstvě pro dospělé by se mimochodem jistě vyřádili i psychoanalytici.

Trojdílný soubor z roku 2025 vyšel v předvečer Andersenova velkého výročí a právě na den Noci s Andersenem, kterou jakožto akci pro školy a knihovny pořádá Klub dětských knihoven SKIP ČR a která z českého prostředí už expandovala do zahraničí, a dokonce zámoří. Věrný a živý překlad je doplněný fantastickými a fascinujícími akvarely, jichž je v textu na sto kusů. Před takovou péčí, jakou nakladatelství Kodudek věnovalo vzniku knihy tohoto formátu, nezbývá než smeknout. Jedná se skutečně o zcela unikátní počin.