Jak Pninovi rozumím! Chovám srovnatelný poměr k nejrůznějším vynálezům. Můj vztah k myčce nádobí nejlépe ilustruje to, že dostala domácké jméno Božka. A co teprve robotický vysávač, který lze ovládat přes aplikaci v mobilu! Když si syn před lety postavil z lega teréňák s elektrickým motorkem na dálkové ovládání, nejednou jsem si od něj vyslechl „Tati, mohl bys mi to už vrátit?“ Ano, můj vztah k technickým produktům v sobě spojuje údiv, odvážné testování hranic, infantilní uhranutí a naprosté okouzlení. Takže když do mého života vstoupila AI, nemohlo to dopadnout jinak.

Nejprve jsem dlouho vzdoroval, možná zásluhou řady článků hraničících s apokalyptickými vizemi. Jen když to vztáhnu k literatuře a psaní: AI bývá prezentovaná jako zásadní ohrožení budoucnosti našeho oboru, ohrožení samotné podstaty toho, co považujeme za literární dílo. Prý dokáže během několika sekund vygenerovat povídku, báseň nebo dokonce celý román. Takto vzniklé texty sice umí napodobit jazykové struktury, styl i rytmus lidského psaní, avšak postrádají to podstatné – zkušenost, hlas, vnitřní potřebu sdělit něco bytostně lidského. Umělá inteligence, jakkoli sofistikovaná, nedisponuje vlastním prožitkem, pamětí, emocí či světonázorem. Postrádá nuanci a osobní otisk autora, tedy to, co činí literaturu literaturou.

Tolik něco obecných pravd. Osobní zkušenost ovšem bývá vždy barvitější.

Můj vztah k AI začal veskrze pozitivně: Splatil jsem sám sobě letitý čtenářský dluh, když jsem po letech konečně přečetl Hluk a vřavu od Williama Faulknera. Úchvatný zážitek, leč potřeboval jsem se ujistit, že jsem se správně zorientoval v chronologii románu, což by ovšem konkrétně v případě jeho první části, vyprávěné mentálně retardovaným Benjim, který nevnímá čas, znamenalo přečíst celou první čtvrtinu znovu. I zadal jsem příslušný dotaz AI a během pár vteřin měl detailní chronologii událostí, včetně těch předcházejících i následujících, zmiňovaných v dalších dílech Faulknerovy ságy. Samozřejmě to bylo možné jen díky tomu, že autorovo dílo je bohatě okomentováno a tyhle analýzy jsou někde v útrobách internetu dostupné. Můžete právem namítnout, že dělat si rozbor románu přes AI je projevem mentální lenosti. Jenomže já s výsledkem byl spokojený jen díky tomu, že jsem vše, co mi umělá inteligence nabídla, dokázal verifikovat.

AI má samozřejmě své mouchy. Především je extrémně chybová. A to i u zcela banálních dotazů. Musíte být pořád ve střehu – takže bych si dovolil tvrdit, že v podstatě přispívá k rozvoji kritického myšlení. Umělá inteligence dokáže zaměňovat filmy, zařazovat do soupisů spisovatelova díla nesprávné knihy a klidně přisoudí píseň jinému interpretovi. Pro román, který jsem dokončoval, jsem potřeboval motto od nějakého klasického českého básníka, které by obsahovalo určitá tři klíčová slova. Nejprve jsem to pracně hledal v různých knihách a antologiích, leč bezvýsledně. Oslovil jsem tedy umělou inteligenci. A za dvacet vteřin jsem měl krásné máchovské čtyřverší, přesně co jsem potřeboval. I otázal jsem se, z jaké konkrétní báseň citace je a kdy byla vydaná. A ejhle! Dozvěděl jsem se, že AI citát vytvořila sama na míru mému zadání. Máchovštější než sám Mácha. Zkusil jsem to samé s Nezvalem – a dostal jsem nezvalovskou variaci. Na malou chvíli jsem uvažoval, že bych oba falešné citáty do románu zařadil, zvědav, zdali by si toho někdo všiml. Pak jsem dal přednost autenticitě.

A teď pozitiva: AI umí skvěle pochválit. Nahrajte do ChatGPT nějaký svůj text a nechte si jej zanalyzovat. Umělá inteligence v něm najde významy takové komplexnosti a symboly takové hloubky (ano, má opravdu velmi ráda symboly), že se nebudete stačit divit. A zahrne vás slovy vřelého uznání. Jako třeba teď: nechal jsem AI zhodnotit tento sloupek. Dozvěděl jsem se spoustu pozitiv, nejvíc mě zaujalo tvrzení, že vycházím ze silné humanistické pozice. S dalšími superlativy vás nebudu unavovat.

A pak se mi na AI samozřejmě líbí, že se s ní dají vymýšlet nejrůznější pitominy. Přišel za mnou syn, já mu řekl, co dělám, a společně jsme stroji zadali úkol vypracovat resumé tohoto příspěvku – v maďarštině. Navzdory varováním o ekologické škodlivosti užívání umělé inteligence jsme si následně dopřáli půlhodinu srdečné dětinské zábavy. Jako pasivní účastník se zapojil i náš pes.

Takže můj vztah k AI? Abych parafrázoval slova Vlasty Buriana v jednom filmu: „To já si s krabičkou zápalek vyhraju celý večer!“ A mimochodem, když jsem se ChatuGPT zeptal, v kterém filmu to zaznělo, tak nevěděl.