U tvůrců, jako je americký kreslíř Daniel Clowes, máme pocit, že už jsou vlastně veterány. Rodák z Chicaga, na jehož předměstí se odehrává děj jeho nejslavnějšího komiksu Mrtvej svět (v originále Ghost World), publikuje už od osmdesátých let a zmíněný civilní komiks z devadesátých let o dvou dospívajících kamarádkách jej dostal do všech encyklopedií a dějin komiksu. Clowesovi je přitom vlastně teprve čtyřiašedesát, a jak ukazuje jeho nejnovější komiksový román Monika, který vyšel v USA předloni a letos se objevil jeho český překlad, ve své tvorbě nijak neustrnul ani nezestárl. O Monice lze snadno prohlásit, že jde o komiks bláznivý nebo bizarní, a to mladistvě provokativním způsobem.

Najít rodiče a sebe sama

Ústřední zápletka přitom vyhlíží celkem nevinně: titulní protagonistku po častém střídání partnerů i bydlišť opustí mladá matka a nechá ji jako malou holčičku u babičky s dědou. Monika zde prožije docela spořádané a šťastné dětství (zejména oproti předchozím zážitkům s matkou hippie, která ji protáhla různými volnomyšlenkářskými komunitami a seznámila s různorodými krátkodobými partnery). Když prarodiče zemřou, musí se Monika postavit na vlastní nohy a založí úspěšnou firmu na výrobu svíček (inspirována krátkodobě úspěšným obchůdkem své matky v alternativním komunitním domě). Pak se ale rozhodne vše opustit a zasvětit další část svého života hledání rodičů. Matka přitom zmizela neznámo kde, možná uvnitř malé, od světa úzkostlivě odtržené sekty, a totožnost otce je nejasná, protože matka ji nikdy neprozradila.

Zda své rodiče najde a zda to naplní její představy, se nakonec ukazuje jako vlastně nepodstatné: důležitější je proces hledání a zároveň sebepoznávání. To ale nemá jen světlé stránky, Monika odhaluje spíše vlastní slabosti a strachy. A kromě neškodně vyhlížející, ale přesto dostatečně tajuplné sekty plné starých hippies se setkává také s bývalým duchovním guruem své první zaměstnavatelky, bohaté neurotické herečky, anebo hlasem mrtvého dědy ozývajícím se ze starého rádia.

Mysteriózní rámec

Clowes její příběh navíc vypráví v oddělených epizodách, které mají vlastní názvy a mohou fungovat i jako samostatné povídky. Zvláště ty, které příběh titulní hrdinky opouštějí a věnují se vedlejším postavám. Dvě z epizod přímo vybočují z relativně civilního ústředního příběhu a vnášejí do komiksu prvky snu, halucinace či rovnou hororu. Závěrečná stránka celé knihy si pak navíc pohrává s podezřením, jestli náhodou právě tyto mysteriózní pasáže nebyly samou podstatou děje. Posiluje to i provedení vázané publikace, kdy na vnějších i vnitřních deskách najdeme tajuplné či přímo apokalyptické výjevy. V ději komiksu přímou oporu nemají, slouží jako svého druhu potměšilé lákadlo, ale také mohou být oním mysteriózním širším rámcem děje, který Clowes neříká naplno, jen naznačuje.

Clowes uplatňuje svou typickou strnulou a plochou kresbu s místy toporně vyhlížejícími postavami. Konzervativní rozložení oken na stránce, jednoduchá barevnost bez odstínů i vypravěčský komentář v horní straně oken sugerují styl starých amerických komerčních komiksů. V některých pasážích jde o přímý kontrast s docela divokým dějem, jindy kresba přiléhavě odráží uspávající pasáže, třeba v závěrečné kapitole. Na nezkušené čtenáře může působit trochu nedokonale, ale Clowes dobře ví, co dělá. Stejně jako jeho fanoušci.

Monika je mistrným dílem, komiksem, který je nutné číst opakovaně, abychom objevili vracející se epizodní postavy, abychom si lépe shromáždili skládačku na první pohled nesouvisejících dějů, abychom přemýšleli o naznačeném apokalyptickém závěru. Neznamená to nutně, že nalezneme všechny odpovědi, Monika dál zůstane komiksem trochu kryptickým a lynchovsky mysteriózním. Ale pomůže nám to lépe se zorientovat a docenit, co všechno pro nás autor připravil.