V českém prostředí existují dva pohledy na Orient: jeden jej romantizuje, druhý démonizuje. Zatímco dětem se nejprve vybaví Pohádky tisíce a jedné noci, krásné břišní tanečnice či exotické dobroty, nám dospělým se do toho vmísí ještě vůně koření a romantické západy slunce nad písečnými dunami. Prostě pohádka. Pak ale přijde ke slovu strach, který vykreslí celou oblast Blízkého východu jako semeniště terorismu a zdroj ohrožení pro civilizovaný Západ. Obě tyto optiky zjednodušují. Lze vůbec nějak komplexně nahlížet na tak velký kus světa, který se kdysi rozkládal od (muslimského) Španělska na Západě, přes severní Afriku, Turecko, Arabský poloostrov až k Persii (dnešnímu Íránu) na Východě? Jak současným dětem ukázat historický přínos regionu, o kterém se ve škole skoro vůbec neučí a o němž dnes slyší leda jednu alarmující zprávu za druhou?

Příběhy za školní osnovou

Úkol doplnit školní osnovy si vzala za svůj arabistka, íránistka a cestovatelka Lenka Hrabalová. Její kniha Hrdinové Orientu zaplnila prázdné místo na českých knihkupeckých pultech, které už dlouho dobu postrádaly naučnou publikaci o Blízkém východě určenou právě dětem. A protože informace se nejlépe vstřebávají přes konkrétní příběhy, v osmnácti kapitolách tu máme představené osobnosti arabsko-islámského světa, jejichž životy si zaslouží být nazývány hrdinské. A ne vždy si tento status vydobyli mečem – kromě válečníků započítává autorka mezi hrdiny i básníky, lékaře či cestovatele. Vedle Saladina, čestného protivníka křižáků, tak stojí opěvovaný perský básník Ferdausí, nejslavnější středověký lékař Avicenna, ale i dobrodruh Ibn Battúta, který na cestách strávil přes dvacet let a jehož cestopis je k mání v novém českém vydání. Lence Hrabalové se dokonce podařilo zařadit i dvě hrdinky, což je v mužském orientálním prostředí obdivuhodný výkon.

Příběhy nejsou ani pohádkově uhlazené, ani suchopárně encyklopedické. Hrdinové se rodí, cestují, hledají, chybují a někdy i trpí. Autorka má dar vyprávět tak, aby se čtenář nechal vést, aniž by si připadal jako na školní hodině. Kniha se tak stává nejen vhodným doplňkem výuky, ale především pozvánkou k dalším otázkám. Její kouzlo spočívá i v rytmu, s nímž se střídají příběhy: krátké epizody se doplňují s mapkami, infoboxy a drobnými zajímavostmi. Dětský čtenář si tak snadno udělá představu o širším kulturním kontextu, ať už jde o architekturu, poezii, nebo každodenní život. Ačkoli se autorka věnuje zahalování v islámu, architektonickým prvkům mešit i arabské abecedě, rozhodně se neomezuje na muslimské prostředí a nabízí pohled na předislámskou Arábii, staroíránskou mytologii, bájemi opředené africké Mali i význam Hedvábné stezky. V těchto nenásilně předávaných informacích lze vidět hlavní přínos publikace, která představuje mozaiku blízkovýchodních kultur v celé její pestrosti a rozmanitosti.

Když vyprávějí i ilustrace

Neoddělitelnou součástí knihy Hrdinové Orientu jsou ilustrace grafičky a cestovatelky Lenky Linhartové. Na jedné straně mravenčí práce s fixem (a tím narážím nejen na portréty hrdinů, ale zejména na tak typické arabesky a kudrlinky islámské architektury), na straně druhé až snová nefigurální malba akvarelem. Každý obraz tak působí jako malý plakát, který dokáže vtisknout příběhu vlastní náladu a jehož expresivnost podněcuje imaginaci. Lence Linhartové se opravdu podařilo vystihnout barvy Orientu. Pochvalu si zaslouží i všechny minarety, městské scenérie i mapy – jak sama poznamenala, jen malou mapku Isfahánu malovala celý den.

Přestože autorka adresuje svou knihu především zvídavým dětem, rozhodně má ambice oslovit i jejich rodiče. Ruku na srdce, kdo z nás zná rozdíl mezi burkou a hidžábem? Přitom se stačí podívat na názorné kresby ilustrátorky, které zachycují různě zahalené ženy, a hned máme jasno. Hrdinové Orientu nejen inspirují k rodinnému čtení, ale také nabízejí cestu pedagogům, jak do výuky vnést nové perspektivy. V době, kdy se obraz arabského a islámského světa v médiích často zužuje na konflikty, přináší tato krásná publikace vyprávění o lidech, kteří tvořili, učili a inspirovali. Ať už ji otevře desetileté dítě, které slyší poprvé jméno Ibn Battúta a s údivem sleduje jeho daleké cesty, nebo dospělý, který si uvědomí, jak málo (jestli vůbec) se o tomto cestovateli dozvěděl ve škole, kniha splní svůj cíl. Doplní mozaiku světa, která může otevřít oči i srdce a vystavět srozumitelný most k jiné kultuře. Vždyť hrdinství je univerzální a může spočívat i v odvaze cestovat, myslet a tvořit.