Knihy pro děti švédské vypravěčské legendy Astrid Lindgrenové (1907–2002) doprovázejí české čtenáře již více než šedesát let, a to zejména díky nakladatelství Albatros. Příběhy chytily za srdce už generaci našich (pra)rodičů, kteří je dále četli nám, a my je zase předčítáme svým dětem. Kdo by s láskou nevzpomínal na nesmrtelné Děti z Bullerbynu (1947, č. 1962) s kouzelnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové, neortodoxní Pipi Dlouhou punčochu (1945, č. 1976) nebo neohroženou Ronju, dceru loupežníka (1981, č. 1987)? Lindgrenová dokázala vidět svět dětskýma očima a vyprávěním citlivě zasáhnout malou duši bažící po rošťáckých dobrodružstvích. Jako jedna z prvních se odvážila otevřít kromě idylických témat i ta tabuizovaná, těžce přístupná, avšak neméně důležitá – například motiv smrti v Bratrech Lví srdce (1973, č. 1992). V neposlední řadě autorka ve svém díle celému světu ukazuje krásu i sílu švédské přírody a seznamuje čtenáře se skandinávskými reáliemi od typických severských jmen (Lasse, Bosse, Olle) až po postavy z lidových pověstí – skřítky, víly nebo dráčky.

Domácí hlídač

Nejčerstvější přírůstek v českém jazyce nese název Skřítek je vzhůru (Tomten är vaken, švédsky 2012, česky 2025) a vychází v překladu skandinavistky Marie Voslářové, jež za překlad Usedlosti (2024) finskošvédské autorky Marie Turtschaninoff získala cenu Magnesia litera. Pohádka nás zavede do krajiny plné sněhu, kde na starobylém, odlehlém statku bydlí rodina s domácími zvířaty a skřítkem „tomte“. Děj se odehrává za hluboké zimní noci poseté hvězdami, kdy všichni v domě až na malého skřítka tvrdě spí: tomte je totiž pracovitý hospodář. Bdí nad celou rodinou i zvířaty, obchází jednotlivé místnosti a kontroluje, zda je vše v pořádku. I když jej nikdo z lidí nikdy nespatří, o jeho přítomnosti ráno svědčí malé stopy ve sněhu a pocit bezpečí, který svou přítomností vzbuzuje.

Tomte se chová velice laskavě i ke zvířatům, promlouvá k nim skřítkovskou řečí a několikrát vyslovuje tutéž větu o koloběhu ročních období a teplém létě, na které se už všichni těší: „Po létě zima přichází, odchází, po zimě léto přichází, odchází.“ Tato mini říkanka bohužel v češtině nepůsobí příliš zvukomalebně a na jejím místě by se dala snadno představit nějaká líbivější, třeba i delší. Motiv střídání přírodního cyklu reflektují také repetice na začátku a konci knihy, v nichž se opakuje popis bílé zářící noci a staré, osamělé usedlosti, v níž „všichni uvnitř spí. Všichni až na něj…“ Vypravěč děti v závěru znovu ujišťuje, že skřítek bude stavení obcházet každičkou noc, střežit hospodářství a dodávat jeho obyvatelům pocit jistoty.

Čepka a plnovous

Nejdříve si čtenáři neznalí skandinávského folklóru mohou myslet, že „tomte“ je jméno, ale jedná se o druh populárního švédského domácího skřítka s čepičkou a plnovousem, jenž dle legend přebývá ve většinou odlehlých hospodářstvích a pomáhá jejich obyvatelům s prací. V dnešní době jsou tomte spojováni především s vánočním obdobím, červenou barvou čepičky, kterou přinesl však až v posledních letech fenomén Santy Clause, a nošením dárků. U českých čtenářů pravděpodobně nedojde k přímé asociaci s tímto ikonickým severským mužíčkem (pokud jeho sošky neznají z Ikey), ale vychutnání milého, nadčasového příběhu to nevadí.

Skřítek tomte se mezinárodně proslavil v šedesátých letech, s nemalým přičiněním Astrid Lindrenové. V nakladatelství, kde působila, tehdy v nové úpravě vyšly starší veršované příběhy Tomten (Skřítek) od švédského klasika Viktora Rydberga (1828–1895) a Räven och tomten (Skřítek a lišák), jehož autorem byl Karl-Erik Forsslund (1872–1941). Obě knihy zaujaly v Německu a posléze i dalších zemích zejména díky ilustracím Haralda Wiberga (1908–1986). Německý nakladatel si však pro své vydání přál zjednodušenou, prozaickou verzi těchto příběhů. Převyprávění se ujala právě Lindgrenová, tato verze se v překladech rozšířila do světa, ve Švédsku nicméně zůstala neznámá až do roku 2012, kdy rukopis objevila německá nakladatelka Silke Weitendorfová (dcera původních německých nakladatelů a přátel Astrid Lindgrenové). Výtvarnou stránku si vzala na starost švédsko-anglicko-belgická ilustrátorka a spisovatelka Kitty Crowtherová (nar. 1970), která ilustrace krásně propojuje s textem a výsledný celek působí přívětivě, měkce jako padající vločky a navzdory mrazivé zimě hřejivě jako tomteho lucernička. Ilustrátorce se vydařil i originální motiv na předsádce knihy, který tvoří velká bílá vločka vystřižená z papíru, v jejímž středu se nachází skřítkova silueta.

Krátký zimní příběh se sice může zdát dějově poněkud chudší, ale jeho síla spočívá ve vykreslení poklidné atmosféry, harmonie a tepla rodinného krbu. Knihy pro děti se jménem Astrid Lindgrenové znamenají sázku na jistotu a nejinak tomu je v tomto případě. Díky skřítkově bdělé pomoci můžeme i my jít klidně spát a pokojně snít ať už o něm, jako děti v knize, nebo třeba o teplém létě.