Zemědělské stroje už neplatí, všechny mám vyfocené. Výjimku dělám jenom u kombajnů a úplně nejlepší je, když jsou ohořelé (viz dávný případ v Letňanech). A jak je to s řepou? To je aktuální právě teď.

Na začátku ledna zlevní v Tescu vánoční sortiment o 70 %. Pak to vyšumí a navezou regály se semínky. To je první znamení. Zrychlí se vám tep a obličej vytvoří úsměv. Všechno bude zase dobrý. Věda to zatím nepotvrdila, ale pohled na květináče, podmisky, truhlíky, substráty v pytlích a travní osiva má na zákazníky supermarketů antidepresivní účinky. Semínka v sáčcích se otáčejí ve stojanech v kategoriích kořenové zeleniny, rajčat, paprik, rozličných košťálovin a cibulí. A taky trvalek, letniček, bylinek a v lepších obchodech i hub. Pohledem sjedete k podlaze a spatříte hlavičky rašících hlív, volají vaše jméno z otvorů pěstebních balíků a vy víte, že k vám domů se nevejdou, že ani nemáte fyzickou sílu je odnést. Ale nakonec pěstujete dřevokazné houby v dětském pokojíku, protože tohle je jaro a náš zápas, jehož pravidla sami určujeme. Takhle se totiž pěstuje červená řepa. Koncem ledna dokoupíte odrůdu Betina nebo Pablo F1 a do košíku k tomu dáte mrkev, celer, brokolici/květák (obvykle jedno z toho), pórek (zimní), petržel (ne pastinák) a pro jistotu i hrášek. Doma na okně už klíčí papriky, jejichž semena zdarma čerpáme přímo z dužiny plodů. Dny se začínají nepatrně prodlužovat.

V únoru je na řepu pořád brzo. Jenže my se nemůžeme dočkat, a tak si předpřipravíme afrikány, měsíčky, kopretiny, echinacey, hvozdíky a hledíky (pořád se mi pletou) a vůbec všechno, u čeho zahradníci varujou, že je na to brzy. Rajčata vzejdou vždycky. Majoránka i napotřetí uhnije. Ještě stále není čas vysívat venku (ani mrkev, to neudělám), ale někde v mezidobí klejichy a šruchy se konečně dostává na tu řepu. Prostě ten piktogram na sáčku (přeškrtnutý domek, jako že se nemá předpěstovávat uvnitř) ignoruju a vyseju první hrst semínek u rodičů do skleníku. Sem stěhuju i centimetrové sazenice celeru (bulvový nedoroste a řapíkatý vykvete) a všechno, co se nemile vytáhlo za sluncem. Pak čekáme. Období brambor nastane okamžitě a pak už je na idylické setí po oknech pozdě.

Na literárních besedách o tom často mluvíme. Totiž že sázet brambory se vyplatí. Před několika lety jsem dělala matematické výpočty a úrodu hlíz dávala do pomyslných grafů. Zasadíte-li jednu, sklidíte jich pět (nebo čtyři, nebo šest). Jen si představte, co vypukne, zasadíte-li jich padesát (nebo sto). Sklizeň jako prase. A taky si domyslete ten pocit (vztek? bezmoc? hrách na zdi? chuť skočit?), když děda vezme hrabičky a kontroluje (sklízí a pojídá) úrodu bez spočítání a zanesení do excelových tabulek! Takže už nepočítám. Zkušenost potvrdila, že okopaná brázda do životů pěstitelů červené řepy neodmyslitelně patří.

Řepa bývá klasicky kulatá, podsaditě kuloplacatá nebo dlouhá oválná, kterou mám v posledních letech nejraději a která si z nás dělá blázny už na záhonu. Nejde do hloubky, vyčnívá, kroutí se a exhibuje. Pak přileze slimák a vyhryže jí do boku prohlubeň, ale i tak se dá rentabilně skladovat. Když ji rozřízneme, má být tmavá. Jiné odrůdy prokreslují řepové letokruhy bílými odstíny, ale to je blbost. Není-li jednobarevná, vypadá jako krmná, špatně se vaří, loupe, polyká, prostě žádná bílá kola uvnitř! To jsme se přesunuli na přelom července a srpna a dál, kdy má zahradník permanentně hlínu za nehty a je vlastně dobře, že nejsou žádné literární besedy. Rozhovory se čtenáři o prvním nadzvedání půdy, klíčení stonku a jeho rozdělení v lístky, o problémech rosení vzduchem či zalévání do misky, hnojení vaječnými skořápkami a o obraně před škůdci mám ráda. Samostatnou kapitolou bývá kompost, ta majestátní hromada, co by si zasloužila vlastní hrůzostrašnou knihu! Ha! Vždyť já už jsem jednu napsala. A tak si dáme ukázku, číst můžu ihned. Před čtrnácti lety jsem se veřejného vystupování před lidmi bála. Dneska vím, že se bavíme o zásadních věcech (řepu jde pěstovat i na balkóně) a potvrzujeme si důležitá fakta (brambory se vyplatí). A tak to vždycky dobře dopadne a já se začnu těšit do budoucna. Na hrábě, rýč i čtenáře.