Jak bude zítra? Přestože se předpověď počasí může jevit jen jako doplněk zpravodajských relací, často mívá právě ona na člověka v nejbližší budoucnosti největší vliv. Informace, jaké nás v následujících dnech čeká počasí, ať už jde o teplotu, pravděpodobnost srážek, sílu větru, nebo riziko extrémních jevů, se promítne do toho, jak se ráno oblékneme, jaké šaty si s sebou vezmeme na plánovaný výlet nebo jestli vůbec na nějaký výlet pojedeme. Když takovou předpověď počasí sledujeme, posloucháme nebo čteme, vyskakuje na nás řada pojmů, například tlaková výše, tlaková níže, frontální vlna, supercela, ledovka, biometeorologická zátěž a tak dále. Co se za těmito a mnoha jinými termíny skrývá a jaká je podstata příslušných jevů?

Jaro, léto, podzim, zima

Dagmar Honsová (nar. 1980), která se po studiu na České zemědělské univerzitě přípravě předpovědí počasí věnuje přes dvacet let a jejíž tvář mnozí diváci dobře znají z jednoho z nejsledovanějších tuzemských televizních kanálů, slýchá nejrůznější otázky související s meteorologií pravidelně, například v městské dopravě cestou do práce. Rozhodla se proto alespoň na ty nejčastější všem zájemců o počasí odpovědět a výsledkem je sympaticky vyhlížející knížečka Čas na počasí, která nese podtitul Kapesní průvodce po meteorologii.

Jak takové téma pojmout, aby to čtenáře nenudilo a zároveň obohatilo? Nabízelo by se například seskupit meteorologické jevy podle jejich fyzikální povahy nebo jednoduše vytvořit jejich abecedně řazený slovník, což by ale asi nebylo to pravé ořechové, zejména cílí-li autor na co nejširší publikum. Honsová proto zvolila jiné řešení. Text rozdělila do čtyř částí, které odpovídají jednotlivým ročním obdobím, a v každé z nich probírá projevy počasí typické pro danou část roku, což se ve výsledku ukazuje jako skvělý přístup, protože umožňuje lépe vyhmátnout různé pravidelnosti v ročním průběhu počasí a poukázat na souvislosti mezi jevy, jež bychom si možná vůbec nespojili.

V oddílu věnovaném zimě se tak dozvíme, jaký je rozdíl mezi ledovkou a náledím, co je černý a vlasový led, proč rychleji mrzne teplá než studená voda nebo co stojí za krásně modrou zimní oblohou. Jarní část se zaměřuje třeba na objasnění pověstné proměnlivosti dubnového počasí, tvaru dešťové kapky nebo souvislosti mezi teplotou či srážkami a množstvím pylu v ovzduší. S létem máme spojené hlavně bouřky, takže nechybí vysvětlení toho, jak vznikají, jak odhadnout jejich vzdálenost, co je to blesk a jak se rodí hrom. Krom toho se Honsová zastaví i u příčin tornád nebo dlouhých vln veder. Jako poslední přichází na řadu podzim, pro který zase bývají typické různě dlouhé babí léto, mlhy a obecně inverzní charakter počasí, první sníh a opadávání listí ze stromů. Jako malý bonus autorka prozradí i to, kdy začíná hydrologický rok a proč to není prvního ledna.

Ačkoli budou někteří čtenáři od známé moderátorky očekávat sem tam i nějakou tu osobní historku nebo nahlédnutí za oponu televizního předpovídání počasí, až na pár vět v úvodu nic takového nedostanou. Čas na počasí je skutečně primárně „slovníkem“ (byť neřazeným abecedně) meteorologických a souvisejících jevů a slovníkové povaze odpovídá i úspornost, s jakou autorka jednotlivá hesla rozebírá. Každému je totiž obvykle věnováno jen několik vět (výjimečně pár odstavců), a někdy dokonce pouze jedna jediná. U kapesního průvodce to ale není až tak překvapivé a nutno dodat, že výběr zahrnutých jevů je zajímavý, reprezentativní a většinou i poměrně čtivě zpracovaný – třebaže občas může kvůli přeskakování od tématu k tématu informačně mírně zahlcovat.

A není to málo?

Otázky vzbuzuje spíše vnitřní podoba knihy, která se skrývá za působivou a elegantně jednoduchou obálkou, jejímž autorem je Jiří Adamík-Novák. Text totiž ani zdaleka nezaplňuje již tak relativně skromných 120 stran. Jelikož každé heslo začíná na nové stránce, velmi často se stane, že text zasahuje sotva do její poloviny, a někdy má dokonce jen čtyři nebo pět řádků a zbytek listu zůstává bezúčelně, až provokativně prázdný. Pokud by nakladatelství trvalo na zachování rozsahu knihy, volný prostor by se přitom dal snadno zaplnit, například zařazením rejstříku, který v knize podobného typu notně chybí. Když bude čtenář hledat třeba pasáž věnovanou náledí, patrně po něm bude pátrat v oddílu vyhrazeném zimě, nicméně i tak bude muset prolistovat pár desítek stran, než se dobere cíle.

Ještě příhodnější by ovšem bylo prázdný prostor vyplnit ilustracemi, třeba jen jednoduchými černobílými obrázky (respektive modrobílými, vzhledem k barvě písma), které by čtenáři umožnily lépe si představit různé popisované jevy, objekty a situace (například podobu různých druhů oblaků, oko hurikánu pozorovatelné při pohledu z vesmíru, tvar izobar a tak dále). Knihu by to výrazně obohatilo a čtenáře dost možná přesvědčilo, aby se k ní vracel opakovaně. Takto působí po technické stránce nedotaženě a dojmu nepomáhá ani pár redakčních opomenutí, kupříkladu v podobě absence jednotky ve větě „Udává se, že v Česku se za rok vsákne do půdy 1,4 miliardy vody.“ Logicky lze předpokládat, že se jedná o litry, ale teoreticky nic nebrání tomu, aby to byly mililitry nebo hektolitry.

Čas na počasí si tedy čas čtenáře už jen kvůli mnoha zajímavým informacím zaslouží, byť jeho přelouskání zabere méně času, než by se na první pohled mohlo zdát. Nevyužitý potenciál i některá rozhodnutí nakladatele jsou však lehkým zklamáním. Knih popularizujících meteorologii u nás nevychází zase tolik, a už jen proto by si ty vzácné vlaštovky zasloužily péči co největší.