Nakladatelství Prostor se rozhodlo vydat v překladu Jana Zelenky román Kolaps v Goobersvillu od amerického fyzika, filmového režiséra a v neposlední řadě autora šesti románů Roberta H. Liebermana (nar. 1941), ačkoli dílo v originále vyšlo již v roce 1979. Titulní kolaps odkazuje jednak k ekonomické situaci doby, kdy se Spojené státy vzpamatovávaly z prvního ekonomického propadu od druhé světové války a zažívaly zároveň vysokou míru inflace i nezaměstnanosti, a jednak k rozbouřené psychice hlavního hrdiny. Díky svému společensko-kritickému rozměru i vývoji protagonisty je kniha nesporně nadčasovým dílem.

Neil Nudelman má švédskou manželku, dva malé syny, učíval matematiku, ale teď už je tři roky bez práce. Žije v malém městečku, kde mu pijí krev polští sousedi a jediný výdělek, co se nabízí, jsou sklenářské melouchy. Zároveň se mu naskytne příležitost redigovat (erotický a špatný) román svého známého, židovského obchodníka Kaufmana. Nudelman k této práci přistupuje se sebezapřením a nakonec se na řečené knize pěkně vyřádí, ale na živobytí tato činnost v každém případě nestačí, a tak se posléze upne k možnosti, že na základě svého psychického stavu získá invalidní důchod.

Kolaps v Goobersvillu je stylisticky heterogenní – Nudelmanovu zpověď prokládají dopisy různým adresátům (včetně toho času zesnulého Mao Ce-tunga) s prosbami o finanční podporu, ale především vstupy tzv. „Skupiny“. Skupina je cosi jako zmaterializované superego, několik anonymních jedinců, kteří z pozice soudců křížených s psychiatry hodnotí počínání hlavního hrdiny a občas ho dokonce navštíví ve snu. Nudelmanovo vyprávění jinak představuje barvitý výtrysk plný rozporuplných emocí, v němž se nejde daleko pro peprnější výrazivo. Jak v Lectures on American Literature uvádí Hana Ulmanová, podobný vyprávěcí styl je pro americkou židovskou literaturu typický a autorka ho přirovnává k mluvě prodavače oblečení, který se snaží zákazníkovi něco vnutit.

Prostě si nebudeme nic kupovat

Lieberman si v postavě svého hrdiny pohrává s vžitým stereotypem ekonomicky zběhlého Žida. Třebaže Nudelmanovi peníze prakticky nejdou z hlavy, až chronicky to s nimi neumí. Nebo lépe řečeno, není ochoten si jimi nechat řídit život, i když ho jejich nedostatek zároveň drásá. Odmítá se stěhovat za prací, jeho způsoby vydělávání peněz jsou nahodilé, netradiční a k obživě rodiny nedostatečné. Zahrnují mimo jiné karban se zubařem, který Nudelmanovi vynese nejen ošetření zadarmo, ale ještě pěknou sumičku navrch. Tu profesor opět nevyužije nijak rozumně, ale nechá rodinu propadnout extázi bezbřehého konzumu. Komercionalizaci života Lieberman vtipně, byť trochu křiklavě, kritizuje rovněž v pasáži, která zachycuje Nudelmanovu návštěvu u Kaufmana, jehož kancelář přetéká drogistickými a kulinářskými produkty.

V Nudelmanově světě emigranta druhé generace se přehrává utrpení starého světa. Vrchol komiky představují scény, kdy se hlavní hrdina střetává buď s Němci (matrona posedlá čistotou a přesností), nebo s Poláky (sousedé s puberťákem utrženým ze řetězu). Z otcovy strany pak na Nudelmana doléhá trauma přeživšího holokaustu – většina jeho příbuzných zahynula za druhé světové války, avšak otci se podařilo uprchnout do Ameriky. Dozvíme se o tom teprve ve chvíli, kdy hlavní hrdina přijde o veškeré peníze. A když Nudelman začne šplhat po lanoví Brooklynského mostu, tušíme, že ho tam nevyhnala pouze tehdejší socioekonomická situace, ale spíš nesoulad mezi zkušenostmi, které si geneticky nese v sobě, a americkou realitou, která se člověku snaží vnutit představu, že všechno se dá koupit.

Schlemiel zbavený pout

Nudelman je v podstatě schlemiel, nešikovná postava z židovského folkloru, kterou neustále pronásleduje smůla. Jeho velkolepá očekávání téměř na každém kroku cosi zklamává. Místy se překlápí až do jóbovské polohy. „Jestli věříš, že Bůh skutečně ovládá tvůj život,“ řekne hlavnímu hrdinovi manželka, „tak ty, nebo my jsme museli udělat něco hodně špatného.“ K Nudelmanovu vztahu k penězům dodejme ještě tolik, že jeho počínání svazují v očích mainstreamu přežité hodnoty, jako je potřeba zachovat si vlastní důstojnost a ochota rozdělit se o poslední peníze s trpícím (třebaže si vzápětí nadává). V duchu biblického opakování Nudelman v New Yorku – kam se vypraví, aby zlepšil svoji finanční situaci – dvakrát odmítne přijmout peníze od svých známých a také se zbaví všech svých. Když ho pak (už doma v Goobersvillu) zasáhne poslední finanční rána, je nucen si s konečnou platností přiznat, že žádný zázračný lék na zbohatnutí neexistuje a žádný obchodník ani psychiatr ho nespasí.

S Neilem Nudelmanem se tedy čtenář dobře pobaví, vybije si trochu všednodenní frustrace a nakonec si připomene, že je vlastně svobodný a má možnost měnit svůj život.