Pokud byste zběžně prolistovali knihu Kámen z nebe a zahlédli celostránkové ilustrace a úsporné, převážně jednoduché věty psané velkým písmem, nejspíš byste si řekli, že jde o titul určený úplně nejmenším čtenářům, případně prvočtenářům. Pravdu byste ovšem měli jenom částečně. V pětici existenciálních hříček založených na primitivním ději se totiž mísí úderný smysl pro humor s pochmurnou atmosférou, jejíž tíha roste s věkem čtenáře. Nabízí se proto otázka, které věkové skupině je kniha Jona Klassena vlastně určena. Ale nejspíš není na místě a knihu může otevřít takřka kdokoliv.

Kámen z nebe je první Klassenova kniha přeložená do češtiny. Původem kanadský spisovatel, ilustrátor a animátor se po studiích přestěhoval do Los Angeles. Podílel se na animovaných filmech, jako je třeba Kung Fu Panda (2008) nebo Koralína a svět za tajnými dveřmi (2009) a kromě toho ilustroval knihy Carolyn Stutson nebo Maca Barnetta. V knižním světě ho potom proslavila „klobouková trilogie“ – titul I Want My Hat Back (Chci zpátky svůj klobouk, 2011) představuje jeho první autorský počin a za volné pokračování This Is Not My Hat (Tohle není můj klobouk, 2012) autor získal americkou Caldecottovu medaili a britskou medaili Kate Greenawayové, jež se obě udělují za ilustrace knih pro děti a mládež. Sérii v roce 2016 uzavřel titul We Found a Hat (Našli jsme klobouk).

Obálka posledního jmenovaného titulu má leccos společného právě s Kamenem z nebe – minimalisticky pojaté postavy zvířat stojící ve spodní části celobarevného pozadí. Namísto dvou želv zírajících na klobouk však v tomto případě máme jen jednu želvu, které při postávání u malé květiny dělá společnost pásovec. Uvnitř knihy se k nim potom připojuje ještě had. Pro osud želvího protagonisty je přítomnost ostatních pokaždé klíčová. Na jednotlivých příbězích je patrné, že autor má smysl pro suše říznou, často černohumornou pointu. Přestože každá epizoda je tematicky trochu o něčem jiném, titulní kámen vyprávění uzemňuje a tematicky provazuje. Na jednu stranu je hybatelem zápletek, na druhou stranu svou neměnností zdůrazňuje plynutí času.

Ve výstavbě dílčích epizod je zřetelná autorova animátorská profese. Klassen vypráví jednak pomocí obrazu, jednak prostřednictvím dialogů. Obě složky se vzájemně překvapivě a humorně doplňují – text je tvořen výhradně replikami postav, které připravují půdu pro finále vyhrazené vizuální stránce. Základní uspořádání obrázku zůstává vždy stejné, proměňuje se jen pozice zvířecích postav, jež mezi sebou úsporně komunikují: „Co si o mém místě myslíš?“ – „Vlastně z něj mám špatný pocit.“ Je až s podivem, jak úsporně a přitom přesně se autorovi daří zachycovat tísnivost osudovosti, náhody i specifické komunikační situace a téma usilování o místo ve světě – a to jak ve smyslu prostoru (což je koneckonců námět prvního příběhu), tak ve smyslu pozice ve společenství (zde tvořeném želvou, pásovcem a hadem). Již avizovanou tísnivost danou existenciálními tématy ještě zesilují apokalyptické vize zpodobňované ve třetím příběhu s názvem Budoucnost. Naštěstí závěrečná pointa s již očekávaně zábavnou úderností ukáže, že náhoda a osudovost si bere do spárů nejenom nás, ale i cokoliv, co by nám mohlo přijít do cesty.

Z předchozích odstavců je nejspíš patrné, že navzdory textové úspornosti je filosofická rovina Kamene z nebe pro samostatné čtenáře mladšího věku nejspíš příliš abstraktní. Nicméně Klassenův smysl pro pointu a vtip, dominující v obrazové složce, má velkou šanci případný čtenářský zmatek dorovnat. Minimálně prohlížet si tak knihu můžete s dítětem každého věku a s ohledem na další zmiňované vrstvy vás to pravděpodobně bude v každém věku bavit.