Vydání knihy je vlastně jakýmsi uceleným výstupem mnohem širšího bádání, které za sebou skrývá roky doslova mravenčí práce při dohledávání osudu jednotlivých knih prakticky po celé Evropě (v ojedinělých případech dokonce i za hranicemi Evropy), jejž Veselá průběžně publikovala na webu Švédská knižní kořist v českých zemích. Ve svém rozsahu jde o ojedinělý počin, který pomáhá čtenářům odkrývat nejen osudy samotných knih, ale zároveň je seznamuje s knižní kulturou 17. století. Navíc zmíněnou sérii drancování umně zasazuje jak do švédské, tak do české kulturní paměti. V mnoha ohledech tak tato publikace výrazně překračuje rámec pouhého popisu archivního bádání a jeho výsledků. Významným bonusem jsou také obrazové přílohy zachycující mnoho vzácných českých knih, rukopisů a prvotisků, které byly na konci třicetileté války odvezeny do Švédska. Součástí knihy je i několik tabulek, zobrazujících oborové členění jednotlivých uloupených knihoven, a také dvě mapy. První z nich znázorňuje trasy, kudy se ukořistěné knihy do Švédska převážely, ta druhá pak místa současného výskytu odvezených knih. Její interaktivní verzi pak můžeme nalézt i na webu celého projektu.

Hned v první kapitole autorka nastiňuje motivace, které vedly švédské panovníky k systematickému rabování knihoven ve střední Evropě. Jak se čtenáři dozvědí, nejednalo se o náhodné loupení, které mělo za cíl získat jakoukoliv hodnotnou kořist. V případě knih šlo o mnohem víc, o pozvednutí švédské vzdělanosti, o příspěvek ke kulturnímu rozvoji celého národa. Právě proto byly akvizice knih mnohem systematičtější a více promyšlené, než by se na první pohled mohlo zdát. Už samotná snaha Gustava II. Adolfa vytvořit právní rámec, který by opravňoval konfiskovat knihovny v obsazených městech, ukazuje, že v tomto případě opravdu nešlo jen o finanční obohacení. Švédové knihy do svých knihoven prostě potřebovali, a tak se rozhodli si je opatřit.

V následujících kapitolách čtenář získá podrobné informace z jednotlivých měst, ze kterých byly významné knižní sbírky uloupeny. Od prvních knih ukořistěných v Chomutově v roce 1631 přes Mikulov roku 1645, Olomouc v letech 1642–1646 až po notoricky známé drancování levého břehu Prahy v létě a na podzim roku 1648. Autorka zde přináší fakta nejen o tom, které knihovny a kdy byly odvezeny, ale mnoho dalších důležitých informací. Od strategie a plánování, jejichž součástí byli i speciálně určení úředníci, kteří měli dohlédnout na hladký průběh celého procesu, až po příběhy jednotlivých knih, a to před i po jejich přesunu do Švédska. Milovníci vojenské historie možná budou lehce zklamáni absencí rozsáhlejších popisů dobývání a obsazování jednotlivých měst, ale příběhy mnohých knih si s tím ve své napínavosti určitě nezadají.

V závěrečných dvou kapitolách se autorka věnuje osudu české kořisti po skončení třicetileté války. Dějinné zvraty mnohé z českých knih a listin v průběhu staletí zavály do různých koutů Evropy a čtenáři mohou sledovat příběhy knih, které se dnes nacházejí v různých soukromých sbírkách, knihovnách nebo archivech po celé Evropě. Mnoho z knih samozřejmě padlo za oběť přírodním katastrofám, které často sužovaly knihovny v předchozích staletích. Některé se tak považují za ztracené, ale nemálo z nich dodnes čeká na své znovuobjevení, skryté v tmavých koutech knihoven a soukromých knižních sbírkách.

Opomenuty v knize nejsou ani české snahy o restituci ukořistěných knih a listin zpět do vlasti. Od prvních pokusů českých šlechticů v 17. a 18. století až po cesty předních českých jazykovědců a historiků za švédskou knižní kořistí na konci 18. a v průběhu 19. století. Zpět do Čech a na Moravu se však vrátilo jen velice málo z těchto knih. A možná je to tak i dobře. Jak Veselá trefně poznamenává, mnohé z nich tak unikly spálení během rekatolizačního Temna. Nakonec díky tomu máme něco, co nás se Švédy kulturně spojuje. A nemusí v tom být vždy jen hokej.