Pohledy z neznámého světa
Kubásek, Jiří: Hlenky

Pohledy z neznámého světa

Často bývají zaměňovány za houby, ve skutečnosti ale hlenky patří do zcela jiné skupiny organismů. Stručné nahlédnutí do jejich života přináší jedinečná, z velké části fotografická publikace, jejíž autoři razí heslo, že obrázek vydá za tisíc slov. A nemýlí se.

Vosnatka, ponořenka, dvojkožka, lysoblanka, koromilka, rozvorka, zlepíček, krásnoblanka, poháreček nebo vlčí mléko. Ačkoli zní každý z uvedených názvů pozoruhodně zvukomalebně, bez dalšího kontextu by patrně jen málokdo uhodl, jaké organismy se za nimi vlastně skrývají. Pod některými, například vosnatkou, bychom hledali nejspíše hmyz, třeba jakéhosi dvoukřídlého imitátora vosy, pod jinými bychom si snadno představili rostlinu. A kupříkladu poháreček by se skvěle hodil pro nějakou drobnou houbu, zkrátka takovou malou pohárovku. Neplatí ale ani jedno. Ve skutečnosti patří všechna tato rodová jména hlenkám, respektive pravým hlenkám (Myxomycetes), poněkud zvláštní, avšak mimořádně zajímavé skupině organismů, kterým se pozornosti vědeckých popularizátorů dostává jen zřídka, natož aby jim byla věnována celá kniha. A právě to se letos rozhodla napravit trojice českých autorů ve složení Jiří Kubásek, Pavel Krásenský a Dalibor Matýsek, která stojí za pozoruhodnou a koketně pojmenovanou publikací Hlenky: Krásky inteligentní. Pod stejným názvem mimochodem jeden z autorů napsal v roce 2019 volně dostupný článek do časopisu Živa, v němž dostaly prostor i hlenky nepravé (Dictyostelida).

Ačkoli se hlenky nezřídka zaměňují s houbami, patří do odlišné eukaryotní větve života. Zatímco houby se stejně jako živočichové řadí do superskupiny Opisthokonta, hlenky jsou součástí superskupiny Amoebozoa neboli měňavkovci, což do jisté míry prozrazuje, jak, alespoň ve svém mikroskopickém stadiu, vypadají: jako měňavky, byť mohou mít i bičíkatou formu. Avšak navzdory tomu, že jsou jednobuněčné, umí vytvářet i stadia makroskopická, okem viditelná a klidně decimetry dlouhá. I ta ovšem pořád sestávají jen z jedné jediné buňky. Rozdíl je v tom, že obsahují mnoho, až miliony jader (jádro se dělí, ale buňka samotná nikoli). Hlenek existuje kolem tisíce druhů a žijí po celém světě. Vědce i milovníky přírody tito živáčkové nefascinují pouze schopností relativně rychlého pohybu (s ohledem na svou stavbu), „inteligenci“ (třeba schopnost vytvořit nejkratší spojnice mezi několika body), nýbrž i svou tvarovou i barevnou rozmanitostí, respektive fotogeničností.

Skvělým důkazem fotogeničnosti hlenek je ostatně sama recenzovaná kniha. Souvislejší úvodní text, který shrnuje základní biologické informace o hlenkách, včetně toho, jak žijí, kde žijí, jak se rozmnožují, jak vypadají a co se o nich ví, zabírá pouhých pár desítek stran. Těžištěm publikace je totiž obrazová část, příhodně nazvaná Módní přehlídka. Ta představuje zhruba tři desítky rodů hlenek, a třebaže je každá „kapitolka“ doplněna pár větami o dané taxonomické skupině, většinu prostoru okupuje nespočet úžasných makrofotografií živých hlenek, tu a tam proložených mikrofotografiemi z klasických (optických) i elektronových mikroskopů. Čtenář tak může hlenky poznat způsobem, jenž by při jejich pozorování pouhým okem byl nemyslitelný. Nemluvě o tom, že nalezení hlenek ve volné přírodě nebývá až na výjimky snadné.

Třebaže na první pohled mohou Hlenky působit spíše jako publikace určená odbornější či v biologii přinejmenším lehce kované veřejnosti, autoři dělají všechno pro to, aby své dílo zpřístupnili co nejširšímu publiku. Dokonce šli tak daleko, že v úvodní části dávají zhusta slovo samotným hlenkám. Jen pro ilustraci: „Jsme zajímavé tím, že nožku plodniček vytváříme uvnitř vznikající fruktifikace (…)“ Nebo: „My, pravé hlenky, máme často více párovacích typů než dva, které se ustálily u většiny makrotvorů.“ Ač někdy zvolený styl a snaha o nenucenost působí maličko křečovitě, nutno uznat, že přece jen čtenáři pomáhá vypořádat se se všemi těmi nepříliš známými termíny typu plazmódium, sporangium, étalium, plazmodiokarp, peridie, kapilicium, kolumela, sporotéka či hypotalamus (ne, nejde o stejnojmennou součást mozku). Všechny tyto pojmy nicméně autoři náležitě objasňují jak v hlavním textu, tak i v obsáhlém slovníčku. Jinak řečeno, v Hlenkách se s trochou snahy neztratí ani ten, kdo o nich dosud neslyšel.

Hlenky jsou na poli původní české přírodovědné literatury posledních let velmi příjemným úkazem. Nejen díky kvalitnímu a poutavému zpracování, ale zejména proto, že zaplňují jednu ohromnou mezeru, o níž sice mnozí ani nevěděli, ovšem neznamená to, že neexistovala. Autorům nepatří uznání jen za zpopularizování této zvláštní skupiny organismů, nýbrž i za to, jak si poradili s různými fylogenetickými a taxonomickými patáliemi, jež přináší stále hojnější využívání genetických metod při rozplétání vzájemných příbuzenských vztahů mezi různými druhy, rody, čeleděmi a tak dále (což je věc, která se samozřejmě netýká jen hlenek). Jedno je každopádně jisté. Cesta do lesa, kde se s hlenkami setkáme nejčastěji, nebude po seznámení se s recenzovanou knihou už nikdy stejná.

iLiteratura vás potřebuje

O literatuře a o knihách máme přehled – chcete ho mít taky? Podpořte nás.

Radíme vám, co číst. Hodnotíme knižní novinky. Povídáme si s těmi, kdo je píší. Pomáháme dobrým knihám, aby se dostaly do rukou dobrých čtenářů a čtenářek.

Přispět v Kč:

Zabezpečeno darujme.cz

Nechci přispět

Chcete nám k článku něco sdělit? Máte k textu připomínku nebo zajímavý postřeh? Napište nám na redakce@iLiteratura.cz.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Jiří Kubásek, Pavel Krásenský, Dalibor Matýsek: Hlenky. Krásky inteligentní. Academia, Praha, 2026, 272 s.

Zařazení článku:

přírodní vědy

Jazyk:

Hodnocení knihy:

90%