William T. Vollmann (nar. 1959) patří k těm méně známým, o to však zajímavějším americkým autorům. Teď se s jeho dílem může seznámit i český čtenář – u příležitosti autorovy návštěvy na Festivalu spisovatelů nakladatelství Pragma promptně vydalo zkrácenou verzi úspěšné Vollmannovy knihy Atlas. Nelehkého překladatelského úkolu se se ctí zhostil Josef Moník. Světoběžník Vollmann přicestoval do Prahy už v neděli, zúčastnil se slavnostního zahájení festivalu u primátora, úterních hovorů listu Guardian (společně s Elmore Leonardem, Homerem Aridjisem a Christopherem Loguem) a ve středu měl autogramiádu své knihy v nakladatelství Akademia. Dnes od 16 hodin bude v divadle Minor diskutovat s Michaelem Marchem a Elmore Leonardem na téma Pohanské děti, večer se pak zúčastní závěrečného mezinárodního večera, kdy mu společníky budou čínský autor Duo Duo a Ludvík Vaculík.

Vždy provokativní Vollmann
Pořadatel Festivalu Michael March v jednom rozhovoru prohlásil, že jej zajímají provokativní, nekonvenční autoři, a právě Vollmann je dokonalým příkladem takového spisovatele. Výrazněji o sobě dal vědět romány Vy všichni krásní a vznešení andělé (1987) a Duhové povídky (1989), kritika jej nadšeně oslavovala, dokonce přirovnávala k takovým velikánům americké prózy, jakými jsou Hemingway, Burroughs či Pynchon. Už v těchto románech Vollmann jasně naznačil, co se stane objektem jeho zájmu: sféra života na hraně "civilizovanosti", prostředí a lidi pohybující se mimo rámec konvenční společnosti, mimo běžné chápání a často též mimo zákon. Od samého počátku své kariéry dává najevo fascinaci temnými aspekty moderního světa, přitahuje jej to do nejnebezpečnějších míst, neváhá se zabývat nejnepohodlnějšími tématy. Vollmannovo psaní obsahuje nepřehlédnutelný reportérský rozměr, byť ani náhodou nelze hovořit o nějaké investigativní žurnalistice: do většiny míst, o nichž ve svých knihách píše se skutečně vydal osobně, aby zde z první ruky posbíral informace, inspirace a materiál, který však poté promíchal s fiktivními elementy.

Láska, vykoupení, smrt
Náměty jeho knih jsou rozmanité – od Talibanu přes jihoamerické narkobarony až po thajské prostitutky – přesto lze v jeho knihách vysledovat určitý společný rys. Tím je hledání lásky, snaha dojít vykoupení, a to ve světě, který je nevyslovitelně smutný, nechápající, lhostejný, anebo prostě odsouzený k sebezničení. Vollmannovy knihy mají silný erotický aspekt, hlavně pak Duhové povídky a výtečné komorní dílko Děvky za Glorii, nicméně v jeho podání jde o erotiku s nezaměnitelně temným nádechem: hrdiny knih žene touha po erotickém naplnění neodvratně do záhuby.

Atlas
Atlas, který teď vyšel v českém překladu, sdílí mnohé tyto charakteristiky, i když je to kniha asi méně pochmurná než třeba zmíněné Děvky za Glorii. Je to vlastně takový cestopis, cesta kolem světa po místech, která Vollmanna už delší dobu neodolatelně přitahují – bordely, feťácká doupata, slumy, válkou zmítaná území. Vollmann nás v řadě poměrně volně seskupených povídek provází od Sarajeva po New York, nabízí neotřelý pohled na moderní svět, ale i krajiny, které mají silný historický rozměr. Jednotlivé povídky, kombinující reportáž a fikci, zažívá bezejmenná hlavní postava knihy, označovaná pouze jako „on“ – jakoby autor naznačoval, že v chaotickém, peklu propadlém světě nezůstalo místo pro identitu. Tu si podržuje pouze krajina, po věky stejná a lhostejná k lidskému osudu.

Zkušenost
William Vollmann v mnohém navazuje na tradici americké literatury - důraz na osobní zkušenost jde přinejmenším až k Emmersonovi, cit pro temné stránky moderního světa a hluboké porozumění melancholii života na okraji zákona a civilizace tento autor zdědil od Huberta Selbyho Jr. Nakladatelství Pragma - a překladateli Josefu Moníkovi, který se ujal nelehkého a časově náročného úkolu - patří dík za to, že Vollmanna představili českému čtenáři.