Haiťani nejsou Marťani
Pilátová, Markéta: Haiťani nejsou Marťani

Haiťani nejsou Marťani

Sedíme v brazilském městečku Baťova Dobrá voda alias Batayporã s potomky českých exulantů, Italů, Japonců, Španělů a Rumunů v japonské pekárně Nipon Pães. V překladu Japonské chleby.

Dáváme si arabskou specialitu z italského těsta zvanou esfira. Mluvíme o Haiťanech. Těch je tady v kraji kolem stovky a pořád přibývají další. Jsou to uprchlíci z válkou a přírodními katastrofami zdevastované země. Jsou jiní než Brazilci a neumějí portugalsky. Moji brazilští studenti češtiny jim každou neděli odpoledne dávají zdarma hodiny brazilské portugalštiny. Honorární konzul České republiky Evandro Trachta jednoho Haiťana zaměstnává ve své továrně. Nemůže si ho vynachválit. Haiťani jsou tady vítáni. Práci našli v místních továrnách na zpracování hovězího a Brazilci, vědomí si toho, že jejich zemi stvořili hlavně potomci přistěhovalců, mimo jiné i českých, se na ně nedívají skrz prsty. Dívají se na ně jako na lidi, kteří potřebují pomoc.

Mí studenti nečekali, až nějaký stát nebo neziskovka přispěchají, aby konali dobro. Prostě zahájili kurzy portugalštiny pro Haiťany v jedné místní škole, protože jim připadalo, že se s místními potřebují hlavně domluvit. A aby Haiťani neměli pocit, že je to nějaká charita, na oplátku jednou za měsíc vyučují francouzštinu, tedy kreolštinu, oni. Všichni jsou spokojení. Teď se studenti češtiny rozhodli, že uspořádají tombolu, protože jim připadá, že Haiťani mají dost hluboko do kapsy – výtěžek z tomboly jim jednoduše darují. Koupila jsem si čtyři lístky. A v květnu bude velký bazar oblečení; zisk z toho, co se prodá, se dá Haiťanům, co se neprodá, taky se dá Haiťanům, pokud oblečení budou potřebovat.

A proč to mí studenti dělají? „Protože to nejsou Marťani, ale lidi jako my,“ říkají. Jsem ráda, že takové lidi znám, protože doma bych lehce mohla nabýt dojmu, že invaze neustále hrozí, že ti jiní jsou už za humny. A že to rozhodně nejsou lidi jako my.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Markéta Pilátová,

Myslím, že je to přesně tak jak píšete. Protože učím právě exulanty, lidi, kteří sem do Brazílie prchali před válkou a komunistickou diktaturou, vnímám tedy emigraci a exil díky mnoha nejrůznějším příběhům a úhlům pohledu. A neobstojí ani argument, že současná vlna uprchlíků je z muslimská, protože tady v Brazílii žijí velké muslimské komunity, které se integrovaly a nikdo s tím nemá problém. Proslulá je v Sao Paulu jedna čtvrť kde vedle sebe žijí exulanti židovští a palestinští a říkají, že jsou všichni stejní, protože fandí stejnému fotbalovému mužstvu Corintians...

TIMONEL,

Jsem moc rád, že to takto funguje v Brazíli, mám trochu pocit, že dokud
člověku samotnému alespoň trochu neteče do bot anebo nemá tu správnou zkušenost, je na hony vzdálen podobným gestům soucitu.
Soucit s druhými národy může člověk získat spolu s pokorou, skromností,
altruismem, s tím, jak si sám zachrání život emigrací, cestou jinam.
Už nejsme tím národem, který v roce 1938 prchal před Němci z pohraničí,
ani masově necestujeme na lodích do Ameriky, ani nejsme dokonce tím
národem, který mezi lety 1948 - 1989 prchal před komunisty, bohužel.
Získávám silný pocit, jako kdybychom se automaticky zařadili mezi
privilegované, vyvolené, nabubřelé, naduté.....mezi tu celou vlnu v západní
Evropě, která si myslí, že Evropa je jedna velká pevnost nebo
obrněná loď, na kterou nikdo jiný, než Evropané nesmí.
Snažíme se tak o něco v historii zcela nevídaného, bezprecedentního, něco, co nezažil žádný mimoevropský kontinent, vybudovaný (a glajchšaltovaný) prací imigrantů: o umělé zastavení přirozené migrace............ Vymstí se nám to............