Benátky hostí zatím nejvýznamnější výstavu Balthusových děl. Návštěvníci na ní mohou až do Tří králů shlédnout dobrou polovinu celého jeho díla, mj. i dětské ilustrace k malířově oblíbené knize Emily Brontëové Na větrné hůrce. Výstavu připravil Jean Clair, který byl již kurátorem retrospektivy v Muzeu moderního umění centra Pompidou v roce 1983.

Balthasar Klossowski se narodil roku 1908 v Paříži a zemřel letos na jaře ve Švýcarsku. V letech 1961-77 byl ředitelem Académie de France ve vile Médicis, nějakou dobu žil v Německu a při svém pobytu v Japonsku se seznámil se svou druhou ženou Secuko. Jeho láskou byly kočky, miloval jemné tvary mladičkých dívek a patinu starých domů, italské fresky a tajemnost Dálného východu.

Balthus jako by byl okem uragánu kulturního života Evropy 20. století. Jeho matka se přátelila s Rilkem, díky otci se mohl již v raném věku setkat s Bonnardem, Derainem, Gidem. Mezi jeho přátele patřili Modigliani, Artaud, Barrault, Fellini. Svým stylem stojí Balthus v opozici k Picassovi: tvoří pomalu, klasicisticky, pracuje vytrvale, za denního světla, jeho přístup je perfekcionistický - své obrazy si prohlíží v zrcadle, jsou-li jejich kompozice řádně vyvážené.

Své nastávající první ženě napsal o jednom ze svých subtilně, ale silně erotických pláten Hodina kytary: "Jde o erotickou scénu. Ale pochop, není na tom nic k smíchu, žádné takové ty obvyklé čuňačinky [...] Ne, chci upřímně a naplno vyjádřit všechnu tu chvějící se tragiku dramatu těla, vyhlásit neochvějné zákony pudů. A vrátit se tak k vášnivému obsahu umění. Smrt pokrytcům!" O mnoho desítek let později se svěřuje: "Erotika nemá nic společného s pohlavní touhou a ještě méně s pornografií. Myslím, že erotika mých děl spočívá v oku, v duchu nebo v představivosti osoby, která se na ně dívá." Kdyby byly k vidění momentky, které si mistr "podobný tibetskému mnichovi" pořizoval, aby ušetřil své krásné modely, mohly by se jistě zařadit mezi klasiku aranžované barevné fotografie.