Švýcarský spisovatel francouzského jazyka Maurice Chappaz získal 7. října 2002 cenu Prix Lipp Genève za román Evangile selon Judas (Evangelium podle Jidáše), jenž vyšel roku 2001 v pařížském nakladatelství Gallimard.

Maurice Chappaz je považován za jednoho z nejvýznamnějších básníků poválečné generace francouzského Švýcarska. Jeho básnické i prozaické dílo inspirovalo řadu autorů, např. Nicolase Bouviera, Jacquese Chessexe či Raymonda Farqueta.

Maurice Chappaz se narodil roku 1916 v Lausanne a do literatury se uvedl textem Un homme qui vivait couché sur un banc (Muž, který žil v leže na lavici, 1939), literárnímu umění se tedy věnuje již po více než šedesát let. I když lze najít v celé jeho tvorbě jistá opakující se témata, jakými jsou např. katolická víra, napětí mezi idealizovanou minulostí a moderní dobou či tradice venkovské literatury, nese v posledních letech jeho dílo čím dál zřejmější autobiografické stopy. Roku 1989 vychází Le Garçon qui croyait au paradis (Chlapec, který věřil v ráj), roku 1991 se objevuje kniha Gagne-pain du songe (Obživa snem) - úryvky z korespondence s Maurice Troilletem. Úryvky z korespondence s básníkem Gustavem Roudem jsou sebrány v Correspondance 1939-1976 (1993), s Marcelem Raymondem pak v knize L'oeil d'ombre (Stínové oko, 1997). Cesta do New Yorku inspirovala Maurice Chappaze k napsání knihy L'Océan (Oceán, 1993). V jeho tvorbě se rovněž objevuje téma ztráty milovaného člověka, ať už jde o smrt jeho ženy-spisovatelky Corinny Bille, jež je zachycena v knize Octobre 79 (1986), či o smrt tchána - malíře Edmonda Bille, a strýce Maurice Troilleta v knize La Veillée des Vikings (Noční bdění Vikingů, 1990).

Vzpomínky, stáří a jistota blížící se smrti stojí u zrodu jeho posledního díla, jež je zároveň první knihou Maurice Chappaze, která vychází v prestižním pařížském nakladatelství Gallimard - Evangile selon Judas (Evangelium podle Jidáše). Jde o složitý text plný poetických obratů, vizí, teologických a filosofických reflexí, mnohdy hraničících až s prorockými monology. Maurice Chappaz se v knize vrací ke křesťanským otázkám viny a odpuštění, hříchu a výčitek svědomí. Jak samotný název napovídá, v centru spisovatelova zájmu stojí postava Jidáše, jeho místo mezi dvanácti Ježíšovými učedníky, vztah k osobě Ježíše a jeho učení, jeho jednání a pohnutky ke zradě. Text není jednoznačně časově zařazen - do doby biblického textu je zasazena řada odkazů na autorovu současnost, na Valais, kde M. Chappaz dnes žije, objevují se citace řeky Róny i samotné spisovatelovo křestní jméno Maurice. Autor vstupuje do příběhu a opět se z něj vynořuje, a čtenář se tak ocitá v horečnatém vnitřním světě autorově, v němž se stírá rozdíl mezi realitou, sněním a křesťanským vnímáním biblického příběhu. Postava Jidáše slouží autovi často jako východisko k zamyšlení nad přirozeností člověka jako takového, nad jeho jednáním v dnešním světě, nad jeho sklony k dobru či zlu. Autor přijímá postavu Jidáše jako nezbytný pól Ježíšova učení, který se svým zmítáním mezi dobrem a zlem ocitá v samém centru lidského jednání. Klíčovou pro pochopení textu se stává již samotná první věta knihy: "Judas et Jésus remontent en moi" (Jidáš a Ježíš se ve mně probouzejí k životu). Jde o text, který lze vnímat vzhledem k autorově stáří jako jisté skládání účtů, vyrovnání se s nepochopitelným, protikladným, jež je součástí každého lidského života.

Autor o svém díle uvedl: "Jde o příběh, v němž se odráží veškerá záhada dobra a zla a který jsem chtěl přepsat tak, jako bych v něm hrál svoji roli, jako bych se na něm sám podílel. Protože se na něm jistým způsobem podílíme všichni, na této události. Pohlédneme-li zpětně na příběh našeho života, kdo z nás by mohl říci: Ten a ten čin bych nikdy nespáchal, nikdy bych toho muže nezabil nebo nikdy bych tuto ženu neznásilnil, či nikdy bych neukradl ten měšec s penězi? Samozřejmě v rámci příležitosti, kterou nám svět nabízí darem. Všichni jsme koneckonců jen nevýznamné stíny, které takto putují, s životem, jenž nám vyklouzává z rukou a který nám občas nabídne okamžik odpočinku, pohody."