Růže z masa 1
Wolkers, Jan: Růže z masa 1

Růže z masa 1

Nakladatelství Lidové noviny splácí nyní dluh nejen jednomu z nejlepších romanopisců moderní nizozemské literatury, ale i jeho překladatelce Olze Krijtové. Ta román Růže z masa připravila pro vydání již na konci 60. let.

Od prvního knižního vydání povídkového souboru Jana Wolkerse Model (překladatelský debut Veroniky Havlíkové) uplynulo již devět let. Nyní splácí Nakladatelství Lidové noviny dluh nejen jednomu z nejlepších romanopisců moderní nizozemské literatury, ale i jeho překladatelce Olze Krijtové. Ta román Růže z masa připravila pro vydání již na konci 60. let. Kvůli neslučitelnosti s orientací české oficiální literatury po roce 1968 byl náklad románu skartován a jméno Jana Wolkerse se na dlouhou dobu ocitlo mimo ediční plány. Po letech se tedy do rukou českého čtenáře dostává jeden z prvních románů tohoto klasika moderní nizozemské literatury a pomyslný seznam dluhů vůči nizozemské literatuře je opět o jednu položku kratší.

Děj románu je sice zasazen do koloritu Nizozemí šedesátých let, ale stejně tak dobře by se mohl odehrávat kdykoliv a kdekoliv. Růže z masa je totiž vyprávěním o nejhlubších, téměř nesdělitelných, a zároveň nejtrýznivějších pocitech, o tíživé lidské samotě a svazující moci minulosti nad přítomností. Růže z masa zachycuje tedy nadčasové drama, které se v lidských srdcích odehrává v různých podobách denně na jakémkoli místě, v jakékoli době. Intenzita, s níž je drama jednoho lidského osudu líčeno, je téměř na hranici šílenství. Celý děj románu se odehrává během jediného dne, jenž je sondou do hloubi Danielovy duše, jeho minulosti a nesnesitelné přítomnosti. Za všemi psychickými pochody a událostmi, jimž je čtenář v románu přítomen, stojí smrt malé dcery. I toho dne, o němž román podává svědectví, se Daniel dusí (nejen duševně, ale i fyzicky) nesnesitelným pocitem viny za smrt dcery, rozpadlé manželství, neschopnost komunikace s okolím a neschopnost projevit své city.

Časová struktura je jedním z klíčových prvků příběhu. V románu je zachycen pouze jeden den Danielova tichého šílenství, ale reálný čas se zde prolíná s událostmi patřícími do jeho dětství či nedávné minulosti. Další časovou dimenzi tvoří Danielovy sny a introspektivy, které umocňují nesnesitelnost přítomného okamžiku. Čas se tak v románu stává pastí, z níž nelze uniknout. Nelze odhadnout, co další vteřina přinese, co se zrodí ve vědomí a neovladatelném podvědomí. Čas, stejně jako proud myšlenek, není možné zastavit. Každá další vteřina obsahuje vědomí těch minulých. Nelze utéct. Lze se jen zmítat v bolesti. Stejně jako ranění ptáci, jejichž motiv hraje v románu důležitou roli. Snad i proto je na obálce knihy vyobrazena Ohrožená labuť Jana Asselyna.

Jedním ze základních stavebních kamenů Wolkersovy poetiky je hledání krásy v obyčejných a morbidních věcech života. Třeba i umělý vývod tlustého střeva lze vnímat jako zajímavou růži, byť z masa. Poetiku morbidní krásy podtrhuje navíc Wolkersův expresivní styl psaní a časté užití metafor. Expresivní náboj umocňuje i překlad Olgy Krijtové, která za pomoci zdrobnělin, odvozenin a slov více či méně příznakových, jimiž nizozemština v takové míře jako čeština nedisponuje, vytvořila plastický a kontrapunktický text, který českému čtenáři může volně asociovat styl Hrabalových próz.

Bylo by jednostranné mluvit pouze o tragickém a existenciálním rozměru románu. Wolkersovu vyprávění nechybí ani specifický, poněkud černý humor, který čtenáře alespoň na chvíli vytrhne z ponurých událostí. Román dále nevypovídá pouze o existenciálním dramatu jednoho člověka, ale nalézáme zde ve zkratce mnoho dalších nadčasových témat, která jsou příznačná nejen pro Wolkersovu tvorbu, ale i pro nizozemskou moderní literaturu.

Na záložce knihy se dočítáme, že Růže z masa nám předkládá zkomprimovaného Wolkerse. Doufejme, že čeští čtenáři sami budou moci prověřit pravdu tohoto výroku a že v budoucnu bude vydán i některý z vrcholných románů tohoto klasika poválečné nizozemské literatury.

 

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Olga Krijtová, Lidové noviny, Praha, 2006, 130 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Magda de Bruin,

Kdo trochu zná situaci v NL, případně také další Wolkersovy knihy, neoznačil by jeho kritiku ortodoxního kalvinismu za lacinou a bez významu. Možná by při čtení bylo dobré, pokusit se odložit ryze českou optiku a vnímat knihu jako výpověď o prostředí, které možná neznáme a je pro nás snad těžko představitelné, ale to nás ještě neopravňuje k tomu, abychom autorův pohled založený na velmi osobním prožitku smetli. Že nás Wolkers jako spisovatel nenadchne, to se může stát, ale nic to neubírá na tom, že píše z hlubokého a upřímného přesvědčení. Zaujaly vás Pijpelinky, tedy rarita, jejíž hodnota je především dokumentární. To je skutečně zcela jiný druh čtiva než Wolkers.

tomáš,

taky vyjadřuji obdiv k tomuto serveru, díky kterému se snažím udržovat rozhled o světové literatuře. I já jsem jen čtenář, nikoli vědec, a jsem rád za rubriku ´kniha měsíce´, i když ani mě recenzovaná kniha, (narozdíl od většiny ostatních případů) nijak nepřesvědčila o své nominaci. Např. kritika konzervativní křesťanské výchovy mi přišla poměrně laciná a bez významu (oproti třeba knize Pod dekou - ´knihy měsíce´ z března 2006). Z nizozemské literatury mě v poslední době zaujaly mnohem víc ´Pijpelinky´.

Magda de Bruin,

Diskusi určitě někdo čte - mimo letní sezónu ještě víc lidí než teď. Vaše připomínky se zaručeně dostanou k povolaným uším (to ty moje nejsou). Stránky se v nové grafické podobě teprve zabíhají, takže jsme vděčni za každou reakci. Jinak mám pro vás dobrou zprávu - Paseka chystá (2006-2007) vydání románu Margriet de Moorové Utonulá (De verdronkene).

petr,

nechci pokračovat v této diskuzi, uznávám, že co člověk to názor a o vnitřních hodnotových, etických a estetických systémech, které rozhodují co a jak budeme vnímat, se nedá příliš rozumně debatovat, lidé se maximálně pohádají... když vidím, že zde někdo diskuzi čte, chtěl toho využít a  vyjádřit názor na tyto stránky obecně (funkčně nikoli obsahově)
-stránky se nezobrazují zcela korektně (drobné chyby v různých prohlížečích)
-hned úvodní stránka je trochu nepřehledná, tedy obecně výčet knih, perex, tabulka s údaji, fotka přebalu – nikdy nevím, co k čemu patří (pomohly by alespoň větší mezery mezi dvěma tituly, nebo jiná barvené rozličení: článek, recenze, anotace....)
-stránky jsou fixně optimalizované pro konkrétní rozlišení (to není zásadní chyba, ale určitě je příjemnější, když se dynamicky přizpůsobují velikosti okna)

PS: jinak z Nizozemců je má oblíbená Margaret de Moorová.

Magda de Bruin,

Mohu jen opakovat - proti gustu žádný dišputát, čili váš názor na knihu respektuju, i když s vámi nesouhlasím. Co se týče recenze, není pravda, že by byla psána účelově - shodou okolností vím, že kniha na recenzentku skutečně udělala hluboký dojem. Nakonec i z reakce "darkarta" vyplývá, že je víc čtenářů, kteří tu knihu vnímají jinak než vy. (A ani oni nejsou literární vědci nebo znalci nizozemské litratury). Mimochodem Wolkers tu zpracoval svou osobní zkušenost, takže vaše hodnocení "laciné", "jednoduché", "otravuje mě ta dojemnost" v tom světle vyznívají dosti drsně. Možná by vás v tom případě z Holanďanů víc oslovil např. Arnon Grunberg?

petr,

Magda de Bruin-Hüblová

Děkuji za Vaši odpověď. Možná jsem se nechal unést, zkrátka jsem od knihy očekával mnohem víc... možná proto, že recenze tolik naslibovala... ten případ, kdy recenzent přeroste recenzované dílo a hledá tak dlouho, dokud nenajde významy, z nich má především sám radost... Ne smrt dítěte pro mě automaticky knihu nevylučuje, ale je to příliš laciné a jednoduché, drama o sobě působící na první signální soustavu, prostě mě otravuje ta dojemnost... Máte pravdu, chápu, proč jste Wolkerse zařadili, bohužel mě ani v nejmenším nepřesvědčil. Neznám podrobně nizozemskou literaturu a každou knihu beru samostatně. Obecně hodnota jakékoli knihy (v umění můžeme říct to platí obecně) spočívá v tom, zda dokáže být výmluvná, silná, sdělná, obohacující a čtenářsky zajímavá i po pár desítkách let. Jsem čtenář, nikoli literární vědec, těším se z toho, co mi dává text sám o sobě. Nechci se vaší práce nikterak dotknout, myslím, že je velmi záslužná, cením si, že někdo na českém internetu seriozně píše o literatuře. Jen jsem se těšil na dobrou knížku a dostal text, který se mi po pár stránkách zpříčil. Jinak přeji vašemu serveru rostoucí počet přístupů.

darkart,

Možná se naše dojmy rozcházejí, ale já jsem ani minutu neměl pocit, že bych četl srdceryvný doják. Síla myslím tkví opravdu ve vidění, které je zprostředkováno působivým jazykem, i když se nemoho ubránit dojmu, že v povídkách (Model) je Wolkers mnohem silnější. Počkám si na další jeho romány.

Magda de Bruin-Hüblová,

Skvělé, že vás Jan Wolkers - i přes úmorná vedra - vyprovokoval ke kritické reakci. Kniha měsíce se snaží upozorňovat na zajímavé tituly a/nebo literární počiny v rámci různých zahraničních literatur. Kritérium "dobrý" je příliš vágní a subjektivní, než aby při výběru hrálo hlavní roli. Jan Wolkers je považován za významného současného nizozemského autora (bývá přiřazován jako čtvrtý k "Velké trojce" - Hermans, Reve, Mulisch), jako takový patří i k autorům, které se překladatelé z nizozemštiny už po desetiletí snaží uvést u nás. Je znevýhodněn tím, že překlad vychází se čtyřicetiletým zpožděním (když životnost překladu se právě odhaduje zhruba na 40 let), ale tento handicap do velké míry neutralizovala současná redakce. Pozice Wolkerse v NL literatuře a skutečnost, že z politických důvodů český překlad vychází až teď, jsou dostatečné důvody, abychom na vydání v rámci rubriky Kniha měsíce upozornili. Ale jinak - proti gustu žádný dišputát. Jen by mě zajímalo, zda téma smrti dítěte ve vašich očích knihu rovnou vylučuje z kategorie hodnotné literatury - tak to totiž z vaší reakce vypadá. Fakt, že román podle vás ani v okamžiku napsání nebyl nic světoborného (což ale v rámci nizozemské literatury - a o té se snažíme v rubrice "boeken" na iliteratuře informovat - neplatí)a že "mu předcházelo mnoho děl, která jej ve všem překonala" (škoda, že jich pro zajímavost pár nejmenujete - hned by bylo jasnější, jaká literatura vás oslovuje), není důvod o knize a autorovi neinformovat. Kdybychom se totiž řídili při výběru titulů takovýmito (opět značně subjektivními) kritérii, obsah iliteratury by se tím povážlivě ztenčil - rubriky některých "malých" literatur by se možná dokonce daly rovnou zrušit. Ostatně i vy jste živým dokladem toho, že kniha, která nás nenadchla, nás právě podnítí k zamyšlení nad tím, co vlastně od literatury očekáváme, čeho si ceníme. Kniha vám tedy ve skutečnosti nabídla rozhodně víc než jen příznivou cenu.

petr,

zařazení tohoto románu do knihy měsíce je trochu propadák (anebo nic lepšího nevyšlo?), základní linie, smrt dcery, je jako z červené knihovny, tento motiv neustále ruší jemnou poetiku všednosti, která je sice na knize nejzájímavější, ale těžko se ubránit dojmu, že je právě jen vycpávkou pro srcedryvný doják zbytečné smrti. nic ve zlém, ale na této knize není mnoho origiálního: komprimace lidského světa do jednoho dne, motiv dítěte, práce s jazykem a formou... přestože román pochází se šedesátých let, již v okamžiku dopsání mu předcházelo mnoho děl, která jej ve všem překonaly... klasická romanopisecká tradice, nic výjmečného. nejpříjemnější na knize je její cena.