Loni vydaný román velice plodného francouzského autora alžírského původu píšícího pod jménem Yasmina Khadra je třetím dílem volné trilogie (Kábulské vlaštovky, Atentát) o obtížnosti, ne-li nemožnosti dialogu Východu se Západem. Její druhý díl, Atentát byl v roce 2006 ve Francii odměněn cenou knihkupců, cenou Tropiques i několika cenami čtenářů. Díl první, Kábulské vlaštovky, v českém překladu Hany Krejčí vydalo v roce 2006 nakladatelství Alpress.

Hlavním hrdinou a vypravěčem Bagdádských sirén je mladík ze zapadlé vesnice ležící kdesi v irácké poušti v době, kdy po svržení Saddáma Husajna postupně sílí odpor proti americké okupaci země. Vesnici Kafr Karam se boje dlouho vyhýbaly, i když její obyvatele postihly nepřímo, například vypravěč se musel vrátit z Bagdádu, z univerzity, která přestala fungovat. Není tam co dělat, muži se nudí... Pro člověka neznalého místních poměrů není zjevné, zda život ve vesnici byl takový vždy a zda lidé, zejména muži, tam trávili vždycky čas nečinností mezi rozpadajícími se domy a odpadky (nepočetné stromy zdobí igelitové pytlíky), nebo zda je to obraz postupující demoralizace a rozkladu. Muži klábosí v kavárně a postupně se profilují jednotliví aktéři a jejich názory: odevzdaní a zbožní stařešinové, odbojní mladíci, kteří postupně mizí – odcházejí do Bagdádu, do „odboje“, dezertér Omar, který nesouhlasí s jejich bojechtivostí, ale, byť z jiných důvodů, také odejde, vypravěčův bratranec Kadem zdrcený dvojí ztrátou manželky. Ostatně v Kafr Karamu jsou všichni bratranci a panuje zde přísná hierarchie založená na úctě mladších ke starším a smysl pro čest dosahuje takové podoby a intenzity, až to je pro našince přinejmenším zvláštní, ne-li směšné či přehnané. Vesnice má své boháče i chudáky. Syn z bohaté rodiny Sayed žije a podniká v Bagdádu a „domů“ jezdí jen málokdy. Právě on podněcuje mladíky k odboji a věnuje vesnické kavárně televizi. Přes televizi se boje vesničanům přiblížily a obyvatelé se rozohňují v nekonečných debatách.

I do tak odlehlé končiny však dospělo neštěstí. První obětí je pomatený kovářův syn, kterého vojenská hlídka zastřelí nedopatřením, když ho vypravěč veze do vzdáleného zdravotního střediska. Podruhé se obětí omylu stanou svatebčané - a právě jejich smrt mnohé mladíky přiměje k tomu, aby odešli „bojovat“.

Vypravěč se však podle vlastních slov násilí vždy vyhýbal. Pohled na smrt ho uvedl do stavu zoufalství, zavřel se ve svém pokoji, nedělal nic. Až neštěstí udeřilo potřetí a vojenská razie, hledající teroristy, vtrhla k němu domů. Jeho čest i čest celé rodiny byla znesvěcena, neboť byl svědkem ponížení svého otce. A jak sám říká, Beduíni takovou potupu mohou smýt jen krví. Od toho dne je vypravěč hnán zuřivou, a našinci by se možná zdálo až nepříčetnou nenávistí, která není nijak určitě zaměřena, není řečeno, čí krev se k onomu smývání má použít, proto je tak snadné nesmyslnými teroristickými útoky zabíjet kohokoli. Vypravěč odejde do Bagdádu a hoří touhou v boji se obětovat, neboť jeho život ztratil smysl.

Popis Bagdádu v situaci blížící se občanské válce, kdy se k sobě lidé chovají jako vlci a platí právo silnějšího, by uspokojil každého milovníka katastrofických fikcí, jenže bohužel asi popisuje dennodenní skutečnost. Hrdina projde přípravou k velkému úkolu, k němuž byl vybrán, vymýváním mozku a burcováním nenávisti. Jeho odhodláním nedokáží zviklat lidé jiného smýšlení ani drobné či méně drobné příhody svědčící o nesprávnosti takového počínání. A tak, přestože ani ke svým školitelům necítí nic než nenávist, se dobrovolně stane děsivě ničivou zbraní a na jeho posledním rozhodnutí se podílí spíš pár drobných detailů než rozumová úvaha, neboť těch už dávno není schopen.

Velkým nedostatkem knihy je jistá schematičnost – některé z postav jsou načrtnuty jen proto, aby mohly reprezentovat různé politické názory, není logické, proč si právě teroristé stěžují na přerůstání teroristických akcí v občanskou válku (i když kdoví, jaká je logika teroristů), ani závěr není nijak přesvědčivý. Je dobré, že se kniha nezatěžuje politikou, postavy jen sporadicky hodnotí Saddámovu éru, která byla jednoznačně tyranská, i když někteří myslí, že měla i dobré stránky, a téměř všichni se shodují v tom, že zahraniční okupace země je pošlapáním výše zmíněné cti, což je umocňováno brutálním chováním amerických vojáků. Stálo by patrně za to knihu přeložit, aby i čeští čtenáři měli možnost vžít se do pocitů lidí, kteří nám jsou v dnešní době geograficky vzdáleni méně, než by se zdálo, a to, co se děje v jejich regionu, hýbe i politikou mnoha evropských zemí.