Americká Národní knižní cena bývá v českých médiích spíše opomíjena, navzdory tomu, že u odborné i laické americké veřejnosti má stejný, ne-li lepší zvuk než u nás známější Pulitzerova cena, primárně určená spíše novinářům. Letošní ročník je plný zajímavých a i u nás dobře známých jmen.

Národní knižní cena byla založena v roce 1950 a od té doby prošla komplikovaným vývojem (v roce 1980 se v 16 kategoriích vyhlašovalo nepřehledných 28 cen); její současná podoba je však dnes téměř shodná s tou, jaká byla zcela na počátku. Vyhlašují se pouze čtyři kategorie: próza, poezie, non-fiction a knihy pro mladé čtenáře. Nominovaných je vždy pět a letošní pětice byly oznámeny 13. října.

Prozaické nominace prozrazují, že američtí kritici, spisovatelé a nakladatelé se nerozpakují mezi nejlepší autory zahrnout i ty, kteří se v USA nenarodili – stačí, když tu žijí a tvoří (a samozřejmě píšou anglicky). Takto byl letos nominován i u nás vydávaný Australan Peter Carey (zhruba dvacet let žije v New Yorku) za román o počátcích americké demokracie Parrot a Olivier v Americe a po neúspěchu na britských cenách Man Booker Prize má šanci na další významné ocenění. Naopak rozená Američanka Lionel Shriverová již delší dobu žije v Londýně a také bývá vnímána jako britská autorka, o čemž svědčí zisk „dámské“ knižní ceny Orange v roce 2005. Její nominovaný román se jmenuje So Much For That (Tolik za to) a vypráví o touze stárnoucího muže přemístit se z Británie do idylických exotických končin, ale také o problémech britského zdravotního systému. Shriverové česky vyšel zatím jen román Musíme si promluvit o Kevinovi, oceněný zmíněnou Orange Prize.

Nicole Kraussová je na tom v Česku lépe, Argo vydalo oba její romány Muž vejde do pokoje a Dějiny lásky. Patrně tedy dojde i na Velký dům, jehož děj se od zdánlivě všední současnosti stáčí k dramatickým událostem ze světové historie (Pinochetova diktatura v Chile či nacistické zločiny ve střední Evropě). Jaimy Gordonovou čeští čtenáři neznají vůbec, ale možná se tu najdou někteří frekventanti jejích kursů, které v Praze vede v rámci Letní školy tvůrčího psaní. Její Pán anarchie se odehrává v prostředí dostihů. Čtvrtou dámou do počtu je Karen Tei Yamashita, jejíž I Hotel v deseti povídkách sleduje proměnu americké společnosti počínaje dramatickým rokem 1968.

Z pětice autorů nominovaných v kategorii non-fiction přitahuje největší pozornost zpěvačka a skladatelka Patti Smith, která vzpomíná na divoká šedesátá a sedmdesátá léta v New Yorku a na své přátelství s fotografem Robertem Mapplethorpem: jmenuje se to Jen děti. K favoritům bude zřejmě patřit také kniha čínské dopisovatelky LA Times Barbary Demickové o Severní Koreji nazvaná Není co závidět.

Z autorů nominovaných v kategorii knih pro děti a mládež tu známe jen nonkonformního sci-fistu Paola Bacigalupiho, jemuž tu nedávno vyšla sbírka povídek. Tentokrát jde o román, nepřekvapivě z nevlídné budoucnosti, a jmenuje se Ship Breaker, tedy nejpřesněji Demontážník lodí podle hlavní postavy.

Vítězové budou vyhlášeni na galavečeru 17. listopadu.