Mexická jízda
Bolaño, Roberto: 2666 (in Reflex)

Mexická jízda

Román 2666 chilského spisovatele Roberta Bolaña dosáhl ve světě takového věhlasu jako svého času Márquezových Sto roků samoty nebo Nebe, peklo, ráj Argentince Julia Cortázara. To se žádnému Latinoameričanovi nepodařilo už přes čtyřicet let.

Španělské vydání románu 2666, jenž vyšel rok po autorově smrti, má přes dvanáct set stran, anglický překlad ještě o osmdesát víc. Složitě komponovaný celek tvoří pět oddílů; Roberto Bolaño je krátce před smrtí zamýšlel vydat samostatně, aby lépe zabezpečil rodinu. Nebylo to třeba, z knihy se stal bestseller. Navíc získala hlavní cenu amerických kritiků, překlad ve svém pořadu propagovala i moderátorská hvězda Oprah Winfrey a zpěvačka Patti Smith o ní prohlásila, že je to největší kniha současnosti a že jí dává sílu tvořit.

Bolaño se narodil v roce 1953 v Chile, vyrůstal v Mexiku a od roku 1977 žil v Evropě. V Paříži umýval nádobí, v Barceloně se mu v mládí nevedlo o moc lépe a až do vydání Divokých detektivů žil poměrně skromně; sice jako respektovaný autor, ale známý jen mezi čtenáři literárních příloh. Vydání 2666 ani anglického překladu Divokých detektivů se bohužel nedožil – právě tyto knihy ho katapultovaly mezi nejúspěšnější světové spisovatele. Přitom obě vyžadují určité čtenářské odhodlání a soustředěnost, nejen kvůli rozsahu textu. Bolaño chtěl napsat kolosální dílo, „nedokonalé a bouřlivé, razící cestu k neznámému“, jak říká filosof Amalfitano právě v románu 2666.

Protagonisty první části knihy jsou čtyři univerzitní profesoři, kteří pátrají po fiktivním německém spisovateli Bennovi von Archimboldim. První dva z nich – Francouz Pelletier a Španěl Espinoza – se současně zaplétají s anglickou kolegyní a v závěru svých dobrodružství, líčených s notnou dávkou humoru, se dostávají na sever Mexika do fiktivního města Santa Teresa. Reálným předobrazem sídla na hranici Mexika a USA je Ciudad Juárez, město ovládané narkomafií, v němž se od 90. let 20. století odehrály stovky surových sexuálních vražd dívek z chudých rodin. Právě tyto nikdy nevyšetřené vraždy mají v našem příběhu zásadní místo.

Na dynamickou a vtipnou část nazvanou Kritici navazuje depresivní příběh chilského filosofa Óscara Amalfitana, aby ho o něco později vystřídala kapitola o černošském novináři přezdívaném Fate. V ní přijíždí redaktor newyorských novin Černošský úsvit do Santa Teresy napsat reportáž o boxerském utkání, přičemž řeší jakousi životní i profesní krizi a umravňuje své zvrhlé mexické kolegy. Víc než o box se nakonec zajímá o vraždy žen…

Nejdelší část románu se jmenuje jednoduše Zločiny. Bolaño v ní nezaujatým jazykem reportéra popisuje hrůzy vražedného šílenství, přičemž podrobuje nemilosrdné kritice mexickou politickou realitu. V poslední části knihy se pak objevuje přízračný spisovatel Benno von Archimboldi a děj se částečně přesouvá z Mexika do střední a východní Evropy.

Přijetí Bolañova románu 2666 nebylo jen nadšené. Někteří španělští kritici jej označili za mastodonta přehuštěného mnoha postradatelnými informacemi. Jenže právě nejrůznější odbočky, variace a zdánlivě neužitečné detaily dávají textu dynamiku; Bolaño neustále chystá čtenáři nejrůznější překvapení a udržuje ho ve střehu. Píše v podstatě jednoduchým jazykem, pohrává si s jemnou ironií, vkládá do textu banální výroky nejrůznějších postav, které se objevují stejně rychle, jako mizejí. Autorský styl se v jednotlivých částech proměňuje zároveň s tím, jak si Bolaño pohrává s žánry od reportáže přes thriller až po intelektuální satiru. Osud díla Roberta Bolaña je důkazem naprosté nepředvídatelnosti současného čtenářského vkusu i knižního trhu. Na rozdíl třeba od Cormaca McCarthyho, jehož romány byly také dlouho přehlíženy, se Bolaño své hvězdné hodiny nedožil.

Jak se vraždí v Mexiku
Když Bolaño psal o brutálních vraždách dívek a žen na severu Mexika, vycházel ze skutečných událostí z 90. let 20. století. Netušil ovšem, že to nejhorší teprve přijde. Od roku 1993 bylo v příhraničních pouštních oblastech znásilněno a zabito přes tři tisíce dívek mezi 10 a 35 lety.

Mexické provincie Chihuahua a Sonora ovládá narkomafie, která přes hranice do USA pašuje nejen drogy, ale i desetitisíce lidí. Mexiko zde vykonává kontrolu jen částečně, politické struktury jsou prorostlé s narkomafií. Jen v lednu roku 2011 bylo na severu Mexika zavražděno tři sta dívek a výsledky policejního vyšetřování jsou dosud nulové. Podle některých autorů zde nejde jen o sexuálně motivované sériové vraždy, ale o mnohem širší fenomén – Diana Washingtonová píše ve své knize Cosecha de mujeres (Ženské žně) o „mexickém safari“, kam si může kdokoliv přijet „zalovit“. Většina obětí byly ženy a dívky z chudých poměrů, které dočasně pracovaly v montážních halách na hranicích nebo se pokusily načerno přejít americkou hranici. Těla těch posledních jmenovaných často ani nebyla identifikována – ženy s sebou záměrně neměly doklady.

Život v oblastech ovládaných narkomafií se v posledních letech stal inspirací pro celou řadu spisovatelů. Například Mexičan Juan Pablo Villalobos vydal úspěšnou novelu Fiesta en la madriguera (Oslava v doupěti), v níž popisuje svět narkomafie očima malého synka všehoschopného kriminálníka. Carlos Fuentes, před měsícem zesnulý a asi nejslavnější mexický spisovatel 20. století, zase roku 2010 publikoval novelu Adán en Edén (Adam v ráji) o mocném podnikateli Adánu Garozpem, který chce zbavit zemi překupníků drog, k čemuž používá metody blízké právě těm jejich. Velkého úspěchu dosáhl i Yuri Herrera s románem Trabajos del reino (Práce na království), jehož hlavní hrdina píše pro mafiány na zakázku oblíbené narkobalady.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse