Svět, jak ho nechceme vidět
Saalbach, Astrid: Neviditelné město

Svět, jak ho nechceme vidět

Neviditelné město, nebo spíše celý neviditelný svět uprostřed našeho světa. Utajené místo, kam nikdo nepřichází dobrovolně, ani na návštěvu svých blízkých. Místo, kam jsou odsunuti nemocní umírající lidé, o které se nemá kdo starat a kteří zde jen čekají na svou poslední hodinku. Prvotina dánské dramatičky Astrid Saalbachové, která přináší společensko-kritický pohled na lidské vztahy, neztratila ani po více než dvaceti letech nic na své aktuálnosti.

Neviditelné město, nebo spíše celý neviditelný svět uprostřed našeho světa. Utajené místo, kam nikdo nepřichází dobrovolně, ani na návštěvu svých blízkých. Místo, kam jsou odsunuti nemocní umírající lidé, o které se nemá kdo starat a kteří zde jen čekají na svou poslední hodinku. Saalbachová před očima diváků a čtenářů odhaluje ponuré prostředí stacionáře, nebohých umírajících a laxních ošetřovatelek.

Tento svět objevujeme z pozice mladé nezaměstnané dívky Mette, která práci v prostředí plném bezmoci a deprese přijímá s nadšením. Její počáteční úspěchy, náklonnost pacientů i iluze, že ona jako své starší kolegyně neskončí, rychle mizí. Mette, která se zpočátku cítí v bílém plášti jako anděl a pacientům dělá svou přítomností radost, se brzy stává stejně lhostejnou a práci vykonává stejně rutinně jako její předchůdkyně. Postavy se v dramatu nevyvíjejí, jedou v nastavených kolejích, zajeté vzorce se nemění, jen je plní jiní lidé. Vrcholným okamžikem dramatu je moment, když se z hlavní ošetřovatelky Inge stává pacientka.

Mettino prvotní nadšení z práce v neviditelném městě pramení především z dlouhodobé nemožnosti sehnat práci. V dramatu se odráží problém rostoucí nezaměstnanosti, se kterým se dánská společnost potýkala od 70. let a který vyvrcholil 13% nezaměstnaností v 90. letech. Mette situaci mladých lidí vyjadřuje velice přesně: „Jak mám získat nějakou praxi, když nedostanu práci, protože nemám žádnou praxi?“ Saalbachová v sociálně-politickém dramatu verbalizuje prostřednictvím Mette problém mladých, vzdělaných a schopných lidí, kteří narážejí na nedůvěru světa pracujících, a to nejen v 70. letech v Dánsku.

Umývání pacientů, jejich vylučování a umírání, to je to, oč kráčí v neviditelném městě. Smrt se stává obchodním artiklem nabídky a poptávky. Někdo zemře a na jeho místo okamžitě může nastoupit někdo další, nemohoucích lidí je ve světě venku tolik, že už je není kam dávat. Jednoduchými, ale sugestivními dramatickými prostředky představuje Saalbachová odcizený přístup ošetřovatelek k pacientům, o které se jejich příbuzní beztak nezajímají. Jedinou cestou z neviditelného města je smrt. Kdo zemře, má podle pečovatelky Heleny klid: „Konečně bude mít pokoj sama pro sebe. Jednolůžák s poklopem.“ Neskutečné město? Ani Mette nechápe dvojakost světa, ve kterém žije. Na život venku se dívá pouze skrze okno, ale vidí jen vynášené rakve: „Když jsem tady, zdá se mi, jako by svět venku vůbec neexistoval. A když jdu ve městě po ulici, tak mi zas připadá neskutečné tohle tady. Jako bychom si to jenom vymyslely.“ Z šedého prostředí stacionáře bez emocí jasně pronikají barvy, modré zdi, bílé pláště, bílé dřeváky, hnědé punčochy a jako blesk z čistého nebe červený pletený svetr, který dostane Inga k narozeninám od kolegyň.

Neviditelné město (Den usynlige by, 1986) představuje podle Saalbachové očistec. Mučení je neviditelné, spočívá jen v čekání, při kterém se z člověka pomalu vytrácí vše, co vytvářelo jeho osobnost, city i vzpomínky. Saalbachová se i ve své dramatické prvotině, určené pro divadlo, s vervou pouští do kritiky společnosti. Dnes stejně jako v roce 1986 zavírají lidé oči před smrtí a lidským utrpením ve vlastním životě, o to víc si je užívají v literární fikci kriminálních románů. Text Astrid Saalbachové má ale k oddechové krimi hodně daleko.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

3x3. Norén. Fosse. Saalbachová (Démoni. Klinika. Tichá hudba / Někdo přijde. Podzimní sen. Variace na smrt / Neviditelné město. Požehnané dítě. Konec světa). Přel. Karolína Stehlíková, Michaela Weberová, Zbyněk Černík, Elg, Brno, 2008.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

80%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse