Odvážná volba
Pavlovský, Jiří: Magie pro každého

Odvážná volba

Kdosi zabíjí magiografy – vědce zkoumající magii. Rady si neví ani zoufale se schovávající oběti, ani česká pobočka Vatikánské vyšetřovací komise. V tu chvíli je třeba vytáhnout ze zapomnění hrdiny, kteří vyznávají heslo „na vás potopa“, a modlit se, že po té bouři démonů, psychopatů, sebestředných mágů a děsivých příšer nezůstanou z Prahy ruiny…

Kladivo na čaroděje je nový český „sdílený“ seriál (na jednotlivých dílech se tedy střídá vícero autorů). Oproti již zaběhnutým sériím Mark StoneJFK se však profiluje do žánru hororu (a přes množství drsných vtipů a dynamických dialogů oba dosud vydané díly skutečně dokáží vyděsit!). Což je v českém prostředí, kde v Levných knihách skončil dokonce i Clive BarkerJoe Hill (syn samotného Stephena Kinga – a rozhodně ne horší spisovatel), poměrně odvážná volba. Ovšem ta volba má několik trumfů.

Jednak skrytá jména v pozadí. Vysokoškolský pedagog a redaktor Antonín K. K. Kudláč patří k velkým propagátorům hororu a pulpu v Čechách a jím připravené tituly edice Pevnost (knižní příloha stejnojmenného časopisu zaměřená především na začínající autory, případně na připomenutí pozapomenutých klasik přelomu 80. a 90. let) slavily u sice úzké, ale věrné skupinky čtenářů úspěch. Ten by měl dále rozvinout Tomáš Němec, vedoucí edice Fantastická Epocha (v jejímž rámci Kladivo vychází) a donedávna šéfredaktor Pevnosti, především ale jeden z nejšikovnějších marketingových čarodějů české fantastiky.

Tím hlavním trumfem je ale Jiří Pavlovský v roli dohlížitele nad všemi příběhy a zároveň autora prvních dvou svazků. Jeho osobnost je garantem „tak trochu jiné“, výrazně cynické poetiky a přístupu, který si bude brát to nejlepší z komiksových a televizních seriálů jako Buffy, Walking Dead, Wire atd., kde propracované postavy s morálním profilem přinejlepším pochybným procházejí depresivním světem a volí mezi špatným a ještě horším řešením při sledování především vlastních zájmů.

V prvním svazku, jakémsi pilotu (přirovnání ke stavbě série coby sezoně seriálu se tentokrát nelze nedovolávat), se tento tým ustavil kolem pragmatika Felixe Jonáše (který se několik let skrýval před realitou a nepříjemnou smlouvou s démonem v blázinci) a dále jej tvoří nekrofilní zbabělec Walter, agresivní maniak Vincenc a Klaudie, slečna se špičatou bradou a mesiášským komplexem. Taková skupinka postav přímo vybízí k popkulturním narážkám a štiplavým dialogům, na kterých je vidět, že autor má scenáristické fígle takového Josse Whedona v malíku a dokáže je rozvést v českém kontextu, aniž by se spokojil s pouhou nápodobou.

Tím nemám na mysli zasazení děje do Prahy (především v prvním díle na Olšany), ale promyšlené navážení se do důchodců, policistů, kteří mají pomáhat a chránit, a chovatelů koček (v návaznosti na periodicky se opakující zprávy o stařence, která umřela v bytě plném svých „milujících“ mazlíčků). Roztomilá je především pasáž, v které se Jonáš po letech „mimo“ dostává opět do obrazu. Dočkáme se (v druhém díle) i skvělé etudy na téma Pražáci versus vidláci. Především ale tento tým umožňuje programově se vysmívat tabu a politické korektnosti.

V tomto ohledu je mimochodem zajímavé, že Jiří Pavlovský pod vlastním jménem může zajít (a v podstatě je to od něj vyžadováno) mnohem dál než pod pseudonymem se skrývající autor knih Františka Kotlety. Nekrofilie jednoho z hrdinů je přitom sice nejviditelnější, ale v podstatě nejméně zajímavá, stejně jako některé spektakulární smrti vedlejších postav. Mnohem zajímavější je například motiv dětských obětí v druhém díle (s výjimkou samaritánky Klaudie se v podstatě nikdo nehádá o to, že se jedná o děti feťáků, a tedy vlastně společensky přínosný akt), využití zombie obětí holocaustu (opět příležitost, kterak se vysmát Klaudiinu sentimentu) a samozřejmě jednotlivá řešení krizových situací.

V tomto ohledu se Pavlovský skutečně překonává a vyhýbá se nebezpečí udělat ze svých postav empatické charaktery, které „prohlédnou“ – nádhernou ukázkou je nutnost odklizení mrtvoly jedné zombie z cesty, po které má v brzké době Felix Jonáš převážet nebezpečnou výbušninu, a nelze tedy riskovat jakýkoliv náraz. Postavy nemohou ze svého automobilu (kvůli jiným zombie) a nemají zbraň… pročež přejetého zombie opakovaně přejedou sem a tam. Bezcitné, ale logické řešení v tradici Michalovy „mrtvé kočky“.

Dokonce i ve chvíli, kdy se zdá, že postavy „vyměkly“, dokáže Pavlovský přijít s elegantním řešením. Pokud se v závěru prvního dílu „hrdinové“ rozhodli obětovat živého a bezmocného člověka, aby si sami zachránili život (ale nakonec k onomu obětování dojde vlastně bez jejich přičinění), tak v díle druhém, při vymýšlení lží pro tradičně útlocitnou Klaudii (kterou v rámci jednomyslného rozhodnutí předtím raději omráčili), vyfabulují řešení, které by vlastně fungovalo s mnohem menší námahou a bez onoho obětování… což jim prostě zkazí den (nikoliv lítost, ale ona zbytečnost jejich počínání).

Důležité přitom je, že Felix a spol. jsou pořád v rovině amorální pošuci – a tudíž amorální sympaťáci, kteří nikdy nesklouznou do polohy amorální zrůdy. Cílem Kladiva není ukázat, že vše je špatně, všichni umřou a světu vládne jen hnus a Blesk. Cílem je pobavit a důsledně brát svět jako ryze absurdní místo, kde se bez černého humoru neobejdeme. I proto se většina ošklivých věcí děje postavám, které jsou, čest vhodně zvoleným výjimkám, také ošklivé – morálně i jinak.

Bude jistě zajímavé, jak se s balancováním mezi naplněním předsevzetí a lacinou snahou šokovat vypořádají další přizvaní autoři. První ohlášení vzbuzují poměrně naděje – Dušan Fabián prorazil loni knihou Živého mě nedostanouOndřej S. Nečas zaujal svéráznou poetikou. Po prvních dvou knihách je každopádně možné říct, že řada skrývá velký potenciál a oba dva publikované díly jsou minimálně srovnatelné s nejlepšími díly JFK (o Marku Stoneovi nemluvě).

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse