Písecký spisovatel Oliver Jasanský (nar. 1981) se po letošku možná stane novou hvězdou žánrového nakladatelství Mystery Press. Loni na podzim vyhrál s povídkou Stínový systém první ročník Ceny Oty Finka za nejlepší detektivní povídku, kterou vypisuje zmíněné nakladatelství, aby tak podpořilo (a také pro sebe hledalo) talenty a nová jména. A letos už vydal dva romány: nejprve v květnu procedurální detektivku z domovského Písku nazvanou Podpalubí, v níž vystupují vyšetřovatelé ze zmíněné vítězné povídky, a v srpnu mu vyšel také docela obsáhlý fantasy román Havran a královna. A mezitím ještě vyšel sborník detektivních povídek finalistů Ceny Oty Finka nazvaný jednoduše Stínový systém a jiné povídky, kde má kromě oné vítězné titulní ještě jednu, která se v soutěži umístila čtvrtá.

S Havranem a královnou nicméně autor vstupuje do žánru fantasy, který je oproti tomu kriminálnímu živější a také členitější. Od klasických a stále (byť v různých překvapivých variantách) psaných příběhů meče a magie přes současnou vlnu autorek, které s fantasy prvky pracují méně předvídatelně a někdy až okatě podvratně, až po novou verzi toho, čemu se kdysi říkalo krmná fantasy a dnes pro to v knihkupectvích po celém světě existují rozměrné regály: méně či (spíše) více schematický subžánr romantasy s dalšími odnožemi. Havran a královna patří spíše ke klasice: máme tu dvě válčící království a jejich panovníky, válečníky z obou stran konfliktu, kteří kromě loajality své straně řeší také osobní trable, nadpřirozené bytosti, mluvící či jinak inteligentní zvířata a především čarodějnice a magii, která tu je obvykle více nebezpečím než ochranou.

Davir Krís je synem generála rísijské armády a na vlastní oči sledoval smrt svého otce a jeho mužů v bitvě, kterou navzdory zákazu užívání magie rozhodla útočící targijská armáda právě využitím jakési blíže nespecifikované magické masové zbraně. Od té doby žije o samotě v divočině s početnou rodinou a mlčky snáší okupaci Rísije targijskými vojáky a šlechtici. Zůstává však věrný rísijskému králi, který také žije v utajení, nicméně neztrácí naději, že situaci své země zvrátí. Má mu v tom pomoci právě Krís, a to únosem manželky a dcery targijského krále, které mají rísijskému odporu posloužit jako podpora při vyjednávání. Únos se povede a Krís se skupinkou pěti mužů a dvěma unesenými ženami prchá nehostinnou předzimní (i zimní) krajinou i lesem duchů. A v patách má samozřejmě targijské pronásledovatele. Jenže situace se zamotá: král zjistí, že manželka mu byla nevěrná s jeho vlastním mladším bratrem a ten tak v roli pronásledovatele dostane za úkol ji zabít. A k pronásledování se na vlastní pěst přidává také královnina nevlastní sestra, mocná čarodějka Anila, která na sestru už dlouho žárlí a nyní cítí šanci na pomstu a možná i na zaujetí jejího místa po boku krále.

Jasanský tedy rozvíjí oblíbené fantasy schéma cesty, během níž hrdinové poznávají nejen podivuhodná místa plná nadpřirozených nebezpečí, ale především sami sebe a své možnosti i limity v mezních situacích. Příběh se po epickém prologu drží v poměrně komorních mezích, ústřední děj si vystačí s dvanácti postavami, mezi nimiž autor rozvíjí kontroverze i sbližování, přičemž Krís musí kromě pronásledovatelů řešit i rozpory mezi svými muži. Autor dynamicky střídá perspektivy Kríse, královny, Anily, targijského krále a mladičké princezny Tary, která se postupně stává předmětem snah většiny postav, později se přidá také Krísův nejstarší syn, který se z rodného domu vydává do neznáma, aby zachránil rodinu nakaženou záhadnou magickou chorobou. Přičemž Jasanský své postavy nijak nešetří a Krísova skupinka je různými zraněními decimována dávno předtím, než dojde k finálnímu střetu. Ten je mimochodem dobře zrežírovaný, byť se všechny postavy potkají v nepravděpodobně příhodném okamžiku – ale podobné vypravěčské svorky k fantasy tak nějak patří.

Patří k ní samozřejmě také magie a nadpřirozeno, jen u Jasanského citelně schází nějaká jasnější pravidla určující, kdo, kdy a proč může magií vládnout. Anila se zdá být neporazitelným predátorem, protože mečem se proti ní bojovat nedá a magické schopnosti nemá v Rísiji nikdo – než se jí postaví bytost, na niž její magie neúčinkuje; Jasanský to vysvětlí až potom a nepříliš uspokojivě. Porážka rísijské armády je tak fatální, protože její vůdci vůbec nepočítali s tím, že by nepřítel mohl magii použít – ale tomuhle mohli čtenáři uvěřit tak před padesáti lety, od Martinových nebo Eriksonových deziluzivních epopejí je všem jasné, že i ve fantasy žánru je válka špinavá a hnusná věc, v níž vítězí ten, kdo je nejen silnější a chytřejší, ale také zákeřnější. Ostatně v závěru se ukáže, že plán únosu, který vymyslel skrývající se rísijský král, byl rafinovanější, než se zdálo – a není to tedy žádný naivka. Nejasnosti se týkají také inteligentních zvířat: některá slouží jen k mechanickému předávání lidských zpráv a vlastní řeč nemají, další mluví a chovají se skoro jako lidé. A jiná jsou prostě jen tupými zvířaty, vhodnými k osedlání nebo k ulovení. Jasanský si občas pomůže zapojením epizodních postav, jindy náhlou náhodou. Zejména vypravěčská linka Krísova syna je takových nečekaných neblahých i šťastných setkání plná a mladý Dálier je autorem postrkován jako pěšák na šachovnici tak, aby se dostatečně vybaven mohl efektně zúčastnit finále.

Havran a královna je přesto kniha, která se čte dobře a s jistým potěšením, že klasická fantasy může stále fungovat, aniž by se příliš opakovala a aniž by byla naivní. Pomáhají tomu i střídavé perspektivy v nedlouhých kapitolách (sympatické je také to, že jsou všechny pojmenované), které se v závěru zkracují, čímž zrychlují tempo románu. Je zjevné, že začínající autor by si měl důkladněji promyslet stavbu svého fantasy světa, že by si měl ujasnit, jak je to s magií a nadpřirozenem, aby kritičtější čtenáři nemuseli občas povytahovat obočí. Ale také je zjevné, že Jasanský je dobrý vypravěč klasického střihu, který snadno zvládne více než pětisetstránkovou knihu. A nepochybně i její pokračování: autor ani nakladatel v knize sice nic neslibují, ale situace nejmladších hrdinů v závěru přímo vybízí k tomu, aby se jimi Jasanský zabýval dál.