R. F. Kuangové bylo letos v květnu teprve třicet let a přesto už má za sebou zářnou kariéru na nejprestižnějších světových univerzitách a také literární slávu nejen v žánru fantasy, který je jejím hlavním. Prorazila hned svou první knihou Maková válka (2018, č. 2022), kterou do trilogie doplnila dvěma dalšími romány označovanými za „čínskou military fantasy“; všechny tři knihy byly vřele přijaty kritikou i čtenáři. Následoval neméně úspěšný román Babylon a pak autorka všechny překvapila podařenou satirou na poměry v současném americkém literárním provozu Nažluto. Loni se k fantasy vrátila románem Katabáze, který je sice hlavně o cestě do pekla v duchu Dantovy klasiky, ale významnou měrou je to také univerzitní román, protože protagonisté se během své pouti neustále vracejí ke svému působení na univerzitě v Cambridgi. Tu Kuangová nepochybně dobře zná, studovala jak zde, tak v Oxfordu (fantaskní verze oxfordské univerzity je mimochodem dějištěm Babylonu), momentálně si dokončuje doktorát na Yale.

Právě dva mladí doktorandi jsou hrdiny Katabáze – především Alice, z jejíž perspektivy sledujeme převážnou část děje. Jak ona, tak Peter, jenž ji na pouti doprovází, jsou studenty praktické magie, která se v autorčině světě prolíná s logikou a lingvistikou. K vytvoření kouzel je totiž zapotřebí speciální křídy, kterou se nakreslí pentagram, a pak nějakého vhodného zaklínadla – k čemuž mágům dobře slouží různé logické a matematické paradoxy. Ve fantasy verzi Cambridge to je univerzitní obor jako každý jiný, s autoritami i odpadlíky, s literaturou, teoriemi, vědeckými hvězdami i akademickými ambicemi.

Alice má ambice velké, nastoupila jako asistentka k největší žijící hvězdě oboru, autoritativnímu, samolibému i okouzlujícímu profesorovi Grimesovi. Užila si s ním své, ale je přesvědčena, že bez jeho pomoci by se zdaleka nedostala tak daleko, jako s ním. Problém je – a zde kniha začíná –, že Grimes tragicky zemřel při jednom nepodařeném magickém rituálu, přičemž jeho smrt dost možná zavinila právě Alice, když mu pentagram nenakreslila dostatečně pečlivě. Nikdo ji samozřejmě nepodezírá, protože Grimes si měl pentagram nakreslit sám či jej přinejmenším zkontrolovat, ale Alice je přesvědčená, že nese na jeho smrti vinu. Navíc by od něj ještě potřebovala nějaká doporučení pro další akademickou kariéru. A protože z literatury (od řeckých bájí o Orfeovi přes Danta až po současné texty mágů) ví, že do zásvětí, přesněji do pekla, se lze dostat a také pak ven, rozhodne se to risknout a pro svého mentora si dojít. K rituálu se ale připlete její kolega Peter, kterého střídavě obdivuje a nesnáší, a v pekle skončí oba, se stejným cílem i proviněním. Postupně procházejí osmi stupni pekla, kde se snaží profesora vypátrat, čelí přitom různým nadpřirozeným nástrahám a také vlastnímu svědomí, pochybnostem a vzájemné nedůvěře. V retrospektivních pasážích totiž vychází najevo, jak strastiplně se vyvíjela jejich akademická kariéra a jak neblaze do ní profesor Grimes zasahoval.

Zajímavé přitom je, že dvojice se v pekle nepotká s žádnými ďábly, spíše jen s přízraky a různými božskými či polobožskými bytostmi, které je však nijak zvlášť neohrožují. Největším nebezpečím je manželská dvojice mágů Kripkeových, která se v pekle objevila relativně nedávno (Alice vzpomíná na fascinující přednášky profesorky Kripkeové, které ještě před její smrtí stihla) a nyní s pomocí smečky kostlivých zvířat terorizuje jak zemřelé (tedy fantomy), tak případné magické turisty – snaží se je zabít a získat jejich krev, která je v pekle nezbytná pro provádění magických rituálů. Působí až nepatřičně, jak velkou moc mohli noví hříšníci v pekle získat – a že je žádný pekelník nesrovná. Ale budiž, peklo v pojetí R. F. Kuangové není přehlídkou bití a mrzačení, spíše se vyznačuje dlouhodobými a často docela nenápadnými psychickými mukami.

Koncept kouzlení je docela zajímavý a originální, podoba pekla vychází ze všech možných mytologií od řecké po čínskou, snad jen západní židovsko-křesťanské peklo jako by trochu absentovalo. Nicméně zhruba ve třetině knihy na čtenáře začne dotírat otázka, kam to podsvětní putování spěje: není ani dostatečně pikareskní, ani napínavé, a začíná být čím dál jasnější, že ústřední zápletkou je ta romantická, což se později sice nenápadně, ale zřetelně projeví. Vlastně by byla většina čtenářek zklamána, kdyby k tomu nedošlo, bylo to jasné od začátku, podobně jako se v mnoha romantických komediích budoucí milenci zprvu nesnášejí. V závěru je romantika podpořena ještě až pohádkovým zakončením, vlastně dost triviálním oproti vysokým očekáváním plynoucím z chytře koncipovaných epizodních dějů. Hrdinka odolá pokušení, zahodí minulé ambice, snahy i strachy a udělá to jediné správné rozhodnutí. Zde je ostatně dobré dodat, že rozuzlení nebývají autorčinou silnou stránkou.

Nicméně než k tomu dojde, dokáže Kuangová překvapovat, zejména dalšími a dalšími nečekanými detaily ze životů obou hlavních hrdinů. Alice a Peter bývali outsidery, ale ve studiu magie se po peripetiích našli a dokázali v něm vyniknout, přičemž oba dva si – i vinou intrikujícího Grimese – myslí, že ten druhý je o třídu lepší. Oba tíží vina i pochybnosti a je zábavné sledovat, jak je skrývají (a odhalují) před tím druhým. Jen profesor Grimes je až příliš názorným příkladem toho, jak starší mocný muž zneužívá svého postavení, ta postava je záporná v až příliš prvoplánovém MeToo pojetí; a opět je to průhledné od počátku. Nicméně takový Anthony Hopkins nebo Gary Oldman jej jistě zahrají skvěle, s brilantní úlisnou scénkou v závěru; práva na zfilmování už koupil Amazon.