Kanadské spisovatelce s mexickými kořeny vychází na českém trhu po noirovém thrilleru A noc byla jako samet, pohádkově-fantazijním Bohové jadeitu a stínu a temné Mexické gotice již čtvrtá kniha, stejně jako posledně zmíněná označovaná jako horor. Pod názvem Silver Nitrate vyšla kniha v roce 2023, nakladatelství Mystery Press ji pak na český trh v překladu Marie Hojdové uvedlo v tomto roce jako Stříbrné přízraky.

Magické mexické devadesátky

Příběh se odehrává v devadesátých letech v Mexiku. Autorka nás nejprve zevrubně seznamuje se dvěma hlavními postavami, kamarády z dětství: špičkovou zvukařkou a nadšenou fanynkou hororů Montserrat, které její sexistický šéf odmítá dávat stejný podíl práce jako jejím mužským kolegům, a Tristánem, bývalým hvězdným protagonistou telenovel, který je nyní rád i za sebemenší roli v reklamě. Oba za sebou mají nejedno těžké životní období, Tristán má navíc sklony k alkoholismu a dodnes si vyčítá smrt své bývalé přítelkyně, která zemřela při autonehodě. Jejich rutina se změní, když se do Tristánova domu nastěhuje známý režisér, který však už z branže dávno odešel, a požádá je, aby mu pomohli dokončit jeho poslední film, na kterém kdysi spolupracoval s podivínem, který tvrdil, že ovládá magii. Od té chvíle se Tristán s Montserrat propadají stále hlouběji do víru magie, přízraků, nacistické okultní sekty a tajemství spojených s nedokončeným filmem a těmi, kteří se na něm před lety podíleli.

Koktejl zdánlivě nesourodých nápadů se autorce naštěstí podařilo namíchat tak, že příběh nepůsobí trapně či přepáleně, námět s prokletým filmem je také nosný a v knižním provedení se s ním tak často nesetkáváme. Za zmínku stojí použití magie, které je v současném hororu spíše ojedinělým úkazem, kniha se jím dostává na pole fantasy. I přes pomalejší rozjezd je příběh po celou dobu poutavý a navzdory své délce rozhodně nenudí, místo děsivých scén se však soustředí spíše na budování mytologie okolo prokletého filmu, vztahu hlavních postav a minulosti ústřední záporné postavy. Právě Montserrat a Tristán jsou tím, co čtenáře u příběhu udrží, jejich přátelství i individuální povahy a minulost autorka pečlivě buduje a vytváří tak nejen dojem, že se s oběma protagonisty čtenář zná již dlouho, ale nutí ho se o ně bát a celý příběh prožívat společně s nimi.

Pocta hororovým klasikám

Hororových momentů je, kromě drsněji a velkolepěji pojatého finále, jen hrstka, atmosféra Mexika devadesátých let funguje ale velmi dobře a skvěle ji doplňují také četné přímé či nepřímé odkazy na hororové filmové klasiky – zmíněny jsou snad všechny kultovní horory minulého tisíciletí. Zábavné je pak propojení skutečných filmů a lidí s těmi, které autorka vytvořila jen pro svůj román. Také samotný příběh v lecčems připomene spíše filmová díla než jiné romány: kromě dnes takřka kultovních Carpenterových Cigarette Burns (epizody z antologického seriálu Masters of Horror, kde se každého dílu chopil jiný známý režisér) například seriál Archive 81. Velice podobnou hlavní postavu, ale i motiv pátrání po krvavém tajemství režiséra hororových filmů, bychom pak našli v britském hororu Cenzorka z roku 2021.

Četbu sympaticky doplňuje zpracování knihy, která neobsahuje jen hlavní příběh, ale také několik bonusů. Kromě atmosféricky zpracované obálky s využitím kresby Petera Straina je zde také dopis autorky, její doslov, doporučený playlist a bonusová povídka, čtenář si tak může četbu zpříjemnit a doplnit poslechem autorkou vybrané hudby a nemusí její svět opouštět ihned po dočtení příběhu. Na druhou stranu by knize prospěla o něco pečlivější redakční péče. Ačkoliv nejde o nic vážného, čtenář se přece jen občas pozastaví nad nepřirozeně strojenou řečí postav, několika posuny v překladu reálií (např. Leche Lala je překládáno jako „mléko Leche Lala“, i když název značky zní pouze Lala – leche pak označuje mléko) a pár nepřesnostmi spojenými s filmovým prostředím (The Howling je přeloženo jako Kvílení namísto Kvílení vlkodlaků a s výrazem Hammer se pracuje jako se jménem režiséra, nikoli jako se známou britskou produkční společností).

Mix vybraných subžánrů, pocit nostalgie, neobvyklé prostředí i postavy, které je těžké opouštět… To vše dokáže čtenáře zabavit a u knihy udržet, pro lepší hodnocení zde však chybí více zvratů a momentů, které by skutečně děsily. Ve výsledku tak Stříbrné přízraky nabídnou oddechové a dostatečně napínavé čtení nejen pro znalce filmových hororů, které ale v hlavě příliš dlouho po dočtení neutkví.