Americký spisovatel a scenárista Grady Hendrix (nar. 1972) má nepochybně dobré nápady a v USA již zaznamenal solidní komerční úspěch podpořený i zájmem filmařů a televizních stanic. Bestsellerem se stala jeho třetí kniha Horrorstör (2014), v níž strašidelný příběh zasadil do prostředí velké nábytkářské prodejny kopírující obchodní model švédského řetězce IKEA. Kontrast každodenní nákupní banality s čímsi monstrózně hrozivým zafungoval a autor jej využívá i ve svém dalším psaní: v románu My Best Friend’s Exorcism (2016), kde nadpřirozený prvek pronikne do bouřlivého středoškolského života, v hororu We Sold Our Souls (2018), kde heavymetalový zpěvák zaprodá duši ďáblu, nebo v hororu s výmluvným názvem Jak prodat strašidelný dům (2023, č. 2025), v němž se dvojice sourozenců snaží vyčistit dům po rodičích od démonem posedlé hračky. Jeho knihy významně pracují s každodenní rutinou a obsahují mnohé humorné prvky (filmová adaptace románu My Best Friend’s Exorcism je dokonce označována přímo jako hororová komedie), obvykle však zůstávají v hororovém žánru.

Platí to i o románu Průvodce jižanského čtenářského klubu zabíjením upírů z roku 2020, kde se s nadpřirozenou bytostí upírské povahy potýkají předměstské paničky, vesměs ženy, které se starají o děti a domácnost. Děj se odehrává v první polovině 90. let, tedy v době bez mobilů a internetu, a hlavní hrdinky, které se podobně jako jiné středostavovské dámy na jižanských maloměstech trochu nudí, si založí čtenářský klub. Zprvu pod vedením intelektuální autority, brzy se jim však začnou těžkopádné knihy o apartheidu zajídat a založí si klub nový, menší, kde si čtou především true crime příběhy o masových vrazích. Načež se v jejich uvelebeném městečku objeví nový muž James Harris, který se brzy spřátelí s některými z nich i s jejich manželi, s nimiž také založí společný developerský projekt. Ale zároveň se kolem něj objevují nezvyklé a podezřelé jevy a tchyně hlavní hrdinky, stará a už dost zapomínající Mary, v něm mlhavě, ale s čím dál větším přesvědčením rozpoznává mizeru z dávné minulosti.

Onou hlavní hrdinkou je Patricia, vystudovaná zdravotní sestra, která však od svatby nepracuje a stará se o dům a děti a stejně jako její kamarádky je existenčně zcela závislá na manželovi. Právě ona je první, kdo se s Harrisem potká a trochu se do něj i zakouká, než ale začne zjišťovat, že v sousední vesnici plné chudých černošských obyvatel začínají nečekaně důsledkem nehod či sebevražd umírat děti a dospívající. Snaží se všem kolem sebe vysvětlit, že Harris je nebezpečný, nikdo kromě černošské hospodyně jí však nevěří a manžel je přesvědčený, že začíná bláznit a měla by se léčit. Zatímco Harris dál vesele podniká s manželi – a dokonce se stane členem zmíněného čtenářského klubu, do té doby výhradně dámského.

Jestliže první část knihy je postavena na mírně komickém rozporu mezi náznaky hrůz a strastmi matky ustavičně uklízející po dětech, připravující jim svačiny, kontrolující jejich povinnosti, uhrazující poplatky za kroužky a školní výlety a uklidňující jejich půtky, druhá část trochu ztrácí tento ironizující prvek a pracuje především s hrůzou nikoliv z nadpřirozeného zla, ale z toho, že hlavní hrdinka o jeho existenci nedokáže nikoho ve svém okolí přesvědčit. Ta marná snaha je vskutku frustrující a čtenáři ji s Patricií docela intenzivně spoluprožívají, protože stejně jako ona (respektive přesvědčeněji, protože nemusejí pochybovat o své příčetnosti) „viděli“ Harrise v akci. Zároveň je to jedno z klišé hororového žánru: všechny postavy kromě té ústřední se chovají tak, jako by žily v normálním světě, v němž se samozřejmě nadpřirozené zlo nevyskytuje.

Možná mohla následovat ještě třetí tematická pasáž, v níž se ukáže Harrisova pravá podstata nesmrtelné bytosti, která, když je v úzkých, nabízí nesmrtelnost a mimořádné schopnosti i ostatním. Nicméně k tomu už nedojde, protože finální střet se odehraje překvapivě rychle a vlastně až trestuhodně snadno. Oproti předchozím upovídaným a místy vyloženě vleklým pasážím je závěr vlastně dost zklamáním, a to i přesto, že vyložený happyend to není a čtenářský klub nezůstane kompletní.

Průvodce jižanského čtenářského klubu zabíjením upírů tedy není hororová komedie, nepatří ani do momentálně velmi populárního žánru dark romantasy, v němž hrdinky podléhají právě různým upírům, vlkodlakům a dalším temně přitažlivým tvorům. I zde dojde na sex, ale Harris rozhodně není postavou, která by ve čtenářkách vzbuzovala erotické představy. Ode všeho je tu trochu: humoru, romance a hlavně hororu, ale zároveň je tu všeho málo na to, aby to uspokojilo fanoušky jednotlivých zmíněných žánrů.

Kniha neurazí ani nenadchne, odvíjí se dosti předvídatelně a některé pasáže jsou poněkud únavné. Střet jižanských paniček s upírem sliboval jiskrnější zábavu.